|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Děje se tak v těchto dnech současně na dvou
různých výstavách. Ty mají společný základ ve spolupráci
šumavského zapsaného spolku manželů Václava a Růženy
Váchových z Vimperka a bavorského spolku Heimatverein d'Ohetaler
Riedlhütte v čele s Hans Schopfem. Každá výstava má však
odlišné zpracování a umístění.
V chodbách Krajského úřadu Jihočeského kraje
v Českých Budějovicích, které v průběhu roku pravidelně
slouží jako několikaprostorová výstavní síň, je od poloviny
tohoto týdne instalována výstava Šumavsko - bavorská
hranice, převaděči a pašeráci. Ta byla původně zlatým hřebem
loňského knižního festivalu Šumava Litera ve Vimperku.
Vyznačuje se perfektním technických zpracováním a
komplexností obsahu velkoplošných panelů v česko německém
provedení. Potrvá do konce února.
Druhá výstava Pašeráci a převaděči na česko -
bavorské hranici je přístupná veřejnosti vždy při promítání
šumavského kina a kulturních pořadech v předsálí Městského
kulturního střediska ve Vimperku od začátku letošního roku.
Je na nových panelech přizpůsobených výstavním prostorám
populární Galerie U Šaška, fotografie a obrázky doprovázejí
texty v češtině. Podle slov ředitele MěKS Tomáše Jiřičky se
uvažuje o jejím prodloužení i na celý březen.
K výstavě vydal spolek Šumava Litera
speciální číslo stejnojmenného Občasníku pro literaturu,
historii a kulturu Vimperska s podporou Města Vimperka,
Krajského úřadu Jihočeského kraje a sponzorů. To je k mání v
některých vimperských kavárnách a samozřejmě na výstavě v
městském kulturním středisku. "Funguje to přesně tak, jak
jsme zamýšleli - výstavu si mohou zájemci prohlížet přímo s
brožurou v ruce," potvrdil nám Tomáš Jiřička, redaktor
občasníku Šumavy Litery. A tak jsme to také udělali.
V úvodu brožury se o nočních chodcích v
tmavém oděvu, s černým kloboukem na hlavě, holí v ruce a
batohem či nůší na zádech říká, kdo vlastně byli pašeráci na
bavorsko - českém pomezí: Obyvatelé bez jakéhokoliv majetku,
na Šumavě se narodili, v šumavských lesích vyrůstali a znali
zde každý kámen i strom. Pašovali všechno z jedné strany na
druhou, co bylo na některé z nich levnější. Byl to sacharin,
šňupací tabák, syrové vepřové sádlo, cukr, levná bavorská
sůl, káva, mouka, krávy, jen občas i koně, cigaretové
papírky a později i střelný prach na trhací práce.
Samozřejmě po nich vytrvale šli celníci a finanční stráž.
Nenáviděli se vzájemně a také se někdy vzájemně do krve
mstili.
Návštěvníci výstavy se mohou například
podrobně seznámit s nekorunovaným králem pašeráků šňupacího
tabáku nazývaným Tabákový Petr. Pohádkově pašováním zbohatl,
všechno ale prohrál v kartách nebo utratil za pálenku a
ženské. Pašoval a frajeřil i v Americe, kam se na nějaký čas
vystěhoval, aby se opět vrátil na Šumavu.
Nechybí tu ani vzpomínky četnického strážmistra Václava
Šrola, jak je uchovalo Městské muzeum ve Volyni. Ten byl
velmi úspěšný při odhalování pašeráků cukerínu, tabáku a
doutníků, které do Volyně proudily přes Vimperk a Lčovice.
Působivé jsou i osudy rodáka ze Smrčné u
Vimperka, vyučeného typografa a pozdějšího šéfredaktora
listu Šumavský hraničář po druhé světové válce Josefa Peka.
Ten ve svém domku přechovával osoby čekající na přechod přes
hranice, a pak je většinou předával známému převaděči
Kilianovi Nowotnému. Nowotny byl zároveň pašerákem a při
převádění lidí pašoval do Bavorska cigarety a cigaretové
papírky.
Z novější doby je záznam převaděčského
příběhu, ve kterém sanitka sloužila na začátku osmdesátých
let k převozu východoněmeckých emigrantů na Západ. Do
převádění často i celých rodin ze Čkyně a Vimperka, kde
čekali, přes Kvildu k hranicím mezi Bučinou a Knížecími
Pláněmi, byla zapojena trojice lidí - úředník vimperské
továrny, řidič sanitky a důstojník Pohraniční stráže.
Protože s převáděním včas, po dvou letech přestali, nikdy se
je nepodařilo odhalit...
Hlavně pašeráctví a pytláctví byly, kromě
dalších činností, ve své době společné pro lidi z obou stran
česko - bavorské hranice. Také proto, že pašeráci a pytláci
v podstatě ubírali z panského, těšili se mezi lidmi vesměs
sympatiím. Zdá se, a svědčí o tom zájem o obě výstavy, že se
tyto sympatie v toku času docela neztratily.
|
