|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Kdo si počká, ten se dočká. Toto rčení platí plně na besedu
ředitelů národních parků - NP Šumava Pavla Hubeného a NP
Bavorský les Franze Leibla. Plánovaná byla už na loňskou
přehlídku filmů o zvířatech a přírodě NaturVision, ale kvůli
koronaviru se k ní sešli ve velkém sále Městského kulturního
střediska ve Vimperku až letos, ve čtvrtek 23. září. Ke
střetům při besedě na téma Divočina - Srdce Evropy nedošlo,
zkušenosti jsou sice různé, ale většinou panovala názorová
shoda.
V kulisách sálu upraveného k celotýdennímu promítání filmů
moderoval duel mluvčí NP Šumava Jan Dvořák, česky a německy
tam a zpátky tlumočil Josef Štemberk. Profesionálně
připravenou a citlivě vedenou besedu sledovala hrstka
diváků.
Ti, co nepřišli, chybili. Byla to totiž velmi dobrá
příležitost dozvědět se jak v kostce, tak i v detailu, jak
oba parky vznikaly, vyvíjely se, jak jsou na tom právě teď,
co návštěvníky nejvíc táhne, jak se daří zvířatům v parku,
co parkový management trápí nebo co chystá.
Úvod obstaralo promítání úryvků z filmu připraveného k
loňskému 50. výročí NP Bavorský les, který teprve bude mít
premiéru. Šumavský park zase letos slaví třicet let od svého
založení. Jeho ředitel Pavel Hubený souhlasil s tím, že
opakuje do jisté míry vývoj podobný jako park v Bavorsku. Za
nejtěžší období označil etapu budování parku, která
následuje po prvním období rozvoje. Lidé ji totiž chápou
jako utahování šroubů.
Velké pozornosti se dostalo postupnému budování
bezzásahových území v obou parcích. Bavorský NP se jejich
výměrou blíží k 75 procentům, šumavský je na třiceti
procentech. Pro posluchače bylo atraktivní povídání o
zvířatech v parcích - rysech, vlcích, jelenech, tetřevech,
tetřívcích, sokolech stěhovavých i puštících bělavých.
V závěru odpověděli oba ředitelé na otázku našeho reportéra,
co konkrétního každý park převzal od svého souseda. Franz
Leibl označil za nejdůležitější přínos spolupráce poznání,
že se může na českého partnera plně spolehnout. Do budoucna
by rád převzal zkušenosti šumavského parku v organizaci
nouzového táboření v divočině.
Národní park Šumava zase převzal od souseda zkušenosti s
monitorováním zvířat a používáním vědeckých metod zkoumání a
modelování vývoje stavů zvířat v parku. Také šumavský park
by mohl mít svou zoologickou zahradu, ale asi ne na okraji
parku, jako v Bavorsku (ten má dokonce dvě), ale spíše v
chráněné krajinné oblasti, uvedl Pavel Hubený.
|
