|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Události pohnuté doby jsou stále živé a tehdejší příběhy
lidí se často předávají z generace na generaci. Také proto
ohlášená přednáška učitele Gymnázia v Prachaticích Tomáše
Soumara dokázala v aule zaplnit všechna místa. Učitel
dějepisu a německého jazyka své posluchače nezklamal a
poutavým výkladem i promítáním výmluvných obrázků a grafů
udržel jejich napjatou pozornost.
Téma, které by samo vydalo na tlustý román nebo
několikadílný film, dokázal Tomáš Soumar vtěsnat do rámce
dvou a půl hodiny. Nevynechal z historie nic podstatného a
navíc častokrát přidal podrobnosti, které se vidí, slyší a
čtou jen málo.
Posluchači si například vyslechli zajímavosti o střetech
německých vojáků s přicházející
americkou armádou ve dvou kotlích u Soumarského mostu a Strážného, kde
Němci využili proti Američanům české opevnění vybudované
před válkou. Pozornost věnoval Tomáš Soumar partyzánům v
regionu, organizovaným například v Husinci, Bavorově či
Vlachově Březí, kteří aktivně škodili nacistům sabotážemi.
Josefa Suchardu, plukovníka československé armády, kterého
partyzáni povýšili na svého generála, představil jako
člověka odvážného a velmi zkušeného, ke kterému ovšem také
patřily hazardní kousky, při kterých se přesunoval na
motocyklu se svým synem a pokoušel se odzbrojovat německé
vojáky. Podrobně popsal i průběh posledních dnů války v
květnu 1945, kdy se v Husinci shromáždilo na 800 partyzánů a
pod vedením generála partyzánů Josefa Suchardy vstoupili do
Prachatic k obrovské hrůze zdejších Němců...
Stejně zajímavé byly v podání učitele dějepisu i podrobnosti
z příprav a samotného pečlivě československým státem
organizovaného odsunu Němců z regionu, který začal 3. března
1946 a skončil téhož roku v listopadu jedenadvacátým
transportem po železnici. Někteří odcházeli sami, nehlídaná
hranice byla blízko. Zůstat mohli například němečtí
antifašisté, z nichž někteří přesto odcházeli, nebo lidé ze
smíšených česko-německých manželství. Zůstávali i pro
republiku důležití specialisté, kteří ale později většinou
přesídlili z pohraničí do vnitrozemí a na začátku šedesátých
let využili často možnost odejít do Německa.
Svým posluchačům Tomáš Soumar mistrně přiblížil i dobu po
odsunu Němců, kdy se vysídlenou Šumavou toulal opuštěný
dobytek, krajem putovali zlatokopové, kteří se chtěli
obohatit na zanechaném majetku odsunutých. Někteří z nich se
už z Německa vraceli do Čech pro část svého majetku nebo si
ho nechávali dopravit přes průchodnou hranici. Nesklizenou
úrodu na šumavských polích pak s příchodem zimy pokryl
sníh...
"Československá vláda se snažila vypořádat se s novými
okolnostmi po odsunu, organizovala pastvinářská družstva,
která by se postarala o dobytek, brigády z vnitrozemí na
sklizeň, postupně i dosídlování pohraničí lidmi z vnitrozemí
i třeba rumunskými Slováky, ale vše bez výrazných
dlouhodobých úspěchů. Byl to příliš těžký úkol," konstatoval
učitel dějepisu Tomáš Soumar.
Po koronavirové pauze Hovory v aule, obnovené minulý týden
se senátorem Tomášem Jirsou, budou v prachatickém gymnáziu
pokračovat. "Hned ve středu 22. září přednáškou Roberta
Huneše o eutanásii s otazníkem zda se jedná o lidskost nebo
barbarství. O týden později 29. září přivítají zájemci v
aule Barboru Koritenskou s tématem Kralova vila v
Prachaticích - funkcionalistická perla na jihu Čech," řekla
nám zástupkyně ředitelky gymnázia Věra Chválová. Podle
jejích slov je následně v plánu i setkání s kastelánem
státního zámku Kratochvíle Vojtěchem Troupem a také dalšími
osobnostmi.
Josef Vaněk, velitel I. partyzánské roty.
|
