|
Text:
BLÁŽA KUBÁTKOVÁ, foto: TOMÁŠ PŘIBYL
Ladislav Beran je svého druhu legenda české
krimi – věnuje se hlavně krimi povídkám a velkého úspěchu u
čtenářů dosáhla i jeho série o četnické pátrací stanici v
Písku. Jeho texty vynikají lidskostí, smyslem pro detail, a
to i díky tomu, že dlouhé roky pracoval jako kriminalista.
Ve středu odpoledne dorazil s manželkou na
besedu do vimperské knihovny, jejíž sál dokázal slušně
zaplnit. Ti, kteří si přišli poslechnout jeho poutavé, milé
i humorné vyprávění, se tu s ním rozhodně nenudili. Písecký
spisovatel a bývalý kriminalista je totiž rozený vypravěč.
Populární autor, který se narodil v roce
1945, vydržel vyprávět půl druhé hodiny. Nejprve shrnul svůj
profesní život, čímž posluchače naladil na svou cestu k
psaní. Tento písecký rodák vyrostl v místní čtvrti Portyč,
která má pro Písek podobný význam jako Žižkov pro Prahu.
Včetně jeho jedové chýše, které se říkávalo Plechanda.
Vyučený strojní zámečník s maturitou z
gymnázia v Táboře nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti
(dnes Policie ČR) nejprve na obvodní oddělení v Písku a
později k píseckým kriminalistům. Věnoval se tu hlavně
majetkové trestné činnosti a především vloupáním do kostelů.
Vydržel tu až do důchodu.
Když ho definitivně přemohla touha psát,
poslal dvě nebo tři krimi povídky do celostátní soutěže
tvořivosti mládeže v Holešově. A s povídkou nazvanou Aukce
vyhrál. Dokonce za ni dostal i cenu ministra vnitra. Aukce
pak dala název i jeho první vydané povídkové knize. Zajímavé
pro besedu bylo i to, že kniha byla vytištěna ve Vimperku a
začala jí dlouhá nit krimi knih, kterých už je nyní
čtyřiapadesát.
Sezení s Ladislavem Beranem mělo být besedou,
ale on strhl návštěvníky svým vyprávěním k zaujatému
poslechu. Jednou z věcí, které se posluchači dozvěděli,
bylo, že pokud chce být kriminalista úspěšný, potřebuje
především znát místní galérku – jednoduše mí přehled o
pachatelích, se kterými má tu čest a kterým Ladislav Beran
říká až familiérně darebáci.
Ostatně z jeho vyprávění bylo znát, že ve
svých protivnících, i přes jejich prohřešky, stále vidí
především lidi. „Vždycky jsem se je snažil nepodrazit, a
totéž jsem čekal od nich,“ řekl autor rozhodně. Také výroky
darebáků často použil ve svých knížkách. „Protože to si
nevymyslíte, aby to bylo autentické.“ Ve své tvorbě vychází
především ze své kriminalistické praxe, z případů, na
kterých sám pracoval a hodně mu záleží na tom, aby byly
detektivky fakticky správné.
Výborná znalost prostředí darebáků, byla znát
i v průběhu celého podvečera ve vimperské knihovně. A jak
sám autor přiznal, více než peníze pro něj bylo, když k němu
jednou v českobudějovické jedové chýši přistoupili dva
darebáci a jeden z nich pronesl: „Četli jsme v base tu tvou
knížku… Ale píšeš o nás hezky.“
V podobném duchu by se jistě vyjádřili i
písečtí četníci, kdyby ještě žili. Ladislav Beran napsal
celou řadu knížek z prostředí písecké četnické pátračky, a
když se na besedě o nich rozvyprávěl, bylo znát, jak velkou
úctu k nim chová. A jak je rád, že se podařilo četnictvu
vrátit dobré jméno.
V závěru seznámil Ladislav Beran návštěvníky
se svou poslední vydanou knihou, která sice není
detektivkou, ale její hlavní postava prostitutky propuštěné
z vězení problémy se zákonem měla. Její titul zní Hříbata
jsou malé koně a manželka Ladislava Berana, která mu s
psaním pomáhá jako jeho první redaktorka, ji označila za
čtení pro ženy. A protože i v tomto žánru se cítí autor
dobře, plánuje už její pokračování.
Beseda měla po celou dobu velmi osvěžující
náboj a bylo radostí se s Ladislavem Beranem setkat díky
jeho nadhledu a lidskému a laskavému přístupu. A určitě se
beseda vydařila i díky jeho paní, na kterou se v průběhu
podvečera spisovatel několikrát obrátil, a společně
posluchače pobavili.
|
