|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Divadelní podvečer ve čtvrtek 16. června
nazvaný Emoce od srdce uvedla ředitelka prachatické knihovny
Hana Mrázová. Připomněla, že letošek se ve všech činnostech
knihovny odehrává v duchu Roku srdce. Precizně do něj proto
zapadá beseda s kardiochirurgem, emeritním přednostou
Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie pražského
IKEMu profesorem Janem Pirkem (roč. 1948). Ještě dopoledne
operoval čtyřnásobný bypass a k večeru už fascinoval celé
osazenstvo prachatického divadla.
Na jeho pódium si ke stolu hned na začátku
přibral Václava Malinu, novináře, fotografa, kameramana a
spisovatele, prý proto, aby se tam nebál sám. Václav Malina
moderoval podvečer s velkým citem. Ten a ani humor
samozřejmě nechyběly ani Janu Pirkovi. "Všechno o mně víte,
tak byste se mohli třeba rovnou ptát," navrhl obecenstvu,
ale pak se přece rozpovídal nejdříve sám.
Zaujal své posluchače vyprávěním, jak se
vyučil řemeslu kardiochirurga v Americe. Dostal se tam poté,
co uspěl v superpečlivém výběru hostitelů a v Československu
přesvědčil představitele komunistického režimu, že dědeček
jako soukromý lékař není kádrová vada, protože za první
republiky byli všichni lékaři soukromí. Pobyt, učení a práce
u odborníků v prestižním lékařském a výzkumném centru
Kliniky Mayo ho poznamenaly na celý život. Později se k tomu
přidal ještě pracovní pobyt v Dánsku.
"Mezi naším socialistickým a americkým
zdravotnictvím byly propastné rozdíly," řekne. "I Amerika
byla tehdy jiná - když byl někdo černoch, tak byl černoch,
když běloch, tak běloch, nebo hispánec byl hispánec. Když
dnes řeknete někomu černoch, tak vás zavřou. Amerika je dnes
největší diktatura," zamýšlí se.
Co si přinesl z pobytu za velkou louží a budí
tím pozornost v dnešním zdravotnictví dodnes, to je
perfektní dress code neboli kodex oblékání. "Je to přece i
pro pacienty podívaná a zážitek, když doktoři, lékařky a
sestřičky si na vizitu obléknou bílé pláště na krásné šaty.
Sám si zvolil a dodnes nosí motýlka, kterému dal přednost
před méně praktickou kravatou. A nejde přitom jen o vnější
vzhled. Pohoda musí podle jeho slov být vždy a všude, práci
na operačním sále nevyjímaje.
Samozřejmě, že došlo i na dotazy posluchačů,
a nebylo jich z dvousethlavého převážně ženského publika či
od moderátora Václava Maliny málo. A tak jsme se například
dozvěděli, že kardiochirurg Jan Pirk má se svým týmem za
sebou na 380 úspěšných transplantací srdce a tisíce operací.
Pracovat chce tak dlouho, dokud se mu prý
nebudou třást ruce a nezačne "strašit" své spolupracovníky.
Přinesl posluchačům také ukázat a dal kolovat čerpadlo,
které se dnes už pilně používá a dokáže na jistou dobu
pacientovi, třeba čekajícímu na transplantaci, nahradit
činnost vlastního srdce.
Chybět nemohla ani otázka na nějakou veselou
příhodu z operačního sálu. A Jan Pirk na ni odpověděl. "Když
přijde do našeho operačního týmu třeba nová sestřička, tak
někdy děláme takovou malou komedii. Dílo je hotové, otáčím
se a říkám - budeme zašívat. A pak uděláme takové to gesto
jako Pat a Mat - loktem pravé ruky ...a je to! Minule jsme
tak sestřičku opravdu rozesmáli."
Veselo bylo, i když posluchači přiměli
kardiochirurga ohlédnout se za svými začátky. Vyprávěl jim,
že jako mladý lékař se byl podívat na práci zkušeného
vedoucího při operaci. Tenkrát při ní ještě ani nepůsobili
anesteziologové, všechno dělali chirurgové sami. Najednou
vidí, že starší, hubený pacient se pomalu zvedá z operačního
stolu. "Ještě ne, dědo, ještě to není hotové," říká mu
chirurg...
Na otázku, zda například ženské srdce
transplantované do mužského těla může způsobit nějaké změny,
odpovídá, že ne. Byv tázán, kde ještě jinde na světě by mohl
žít, se zamýšlí nad Dánskem. Na první pohled se tam dá
vydělat spousta peněz. Daně jsou tam však 64 procent. Ale
zase všechno ostatní je "socialismus" - školství zdarma,
zdravotnictví zdarma, žije se tam vcelku v klidu a pohodě.
Myšlení lidí je tam podle něho také jiné než
u nás. Jan Pirk si vzpomíná na naprosté nepochopení mladých
Dánů jisté situace v Československu, kdy někteří šoféři
kradou benzin ze služebních aut a ještě ho prodávají. Něco
pro ně neuvěřitelného...
Stranou nezůstaly ani jeho koníčky, ke kterým
patří sbírka automobilových a motocyklových veteránů, ani
jeho pohybové aktivity, je totiž celý život sportovcem tělem
i duší. Má za sebou řadu dálkových závodů v běhu i v zimě na
běžkách. Běžel i maraton v dobrém čase, nechybí ani na
Pražském půlmaratonu, jezdí na kole v terénu i na silnici. A
má na to svou teorii vyzkoušenou v praxi.
Nejlépe ji vysvětlil, když odpovídal na
otázku, co nejvíc škodí našemu srdcí a co mu nejvíc
prospívá. "Nejvíc škodí kouření, mám-li jmenovat jen jednu z
nejhorších věcí. A nejvíc mu prospívá pohyb. Každý z nás by
se měl dostatečně hýbat alespoň po dobu jedné hodiny třikrát
v týdnu. A k tomu dvakrát týdně posilovat svaly. Jinak se,
například takoví sedmdesátníci, stanou křehkými. To už je
dnes odborný lékařský termín. Takový člověk třeba upadne a
něco si zlomí. Kosti se ale dají posilovat i chozením do
schodů..."
Nakonec přišlo na řadu poděkování nevšednímu
hostu jménem všech posluchačů, květina od ředitelky
prachatické knihovny Hany Mrázové a dárky od starosty
Prachatic Martina Malého včetně fotografické knihy s
největšími zajímavostmi Prachaticka a okolí. Posluchači se
jen pomalu rozcházeli. V předsálí šla na odbyt kniha Jana
Pirka a Tomáše Poláčka Srdcař v cílové rovince, kterou
kardiochirurg hned také podepisoval a na přání ochotně
doplnil i věnování...
|
