Prameny Vltavy jsou temná a tvrdá detektivka ze zimní Šumavy ŠUMAVA - 5/1 2022 - 12:27 – Nakladatelství Host vydalo loni detektivní román Prameny Vltavy, který se odehrává na Vimpersku na pozadí událostí konce války.

   Text: TOMÁŠ PŘIBYL 

Prameny Vltavy napsala jako svůj první detektivní román Petra Klabouchová, která pochází z Prachatic, na Šumavě má rodinu a pracovala tu v minulosti jako novinářka. Knihu uvedl na trh brněnský Host, který patří k nejprestižnějším českým nakladatelům a román sklízí pochvaly i od čtenářů na databazeknih.cz, kde se drží na vysokém hodnocení kolem devadesáti procent při více než sedmi desítkách hlasů.

Kniha kombinuje pátrání po pachateli, který nechal na Šumavě umrznout mladinkou studentku vimperského gymnázia a naaranžoval ji do obleku vězňů koncentračních táborů. Druhá rovina popisuje události konce války v našem regionu, ke kterým patřil třeba pochod smrti a koncentrační nebo zajatecký tábor Prameny Vltavy. A třetí rovina se věnuje urputné snaze odkrýt tajemství ukrývající se pod jednou horou.

To vše uprostřed temné a mrazivé zimy jen s několika málo hlavními postavami, které žene hlavně posedlost a zášť. Hnus hrůz války tu v srdcích hlavních postav stále žije i po tolika letech a navíc jako by sílil a přetvářel se v čiré zlo.

„Během roku nám do nakladatelství přijde téměř 400 rukopisů ale takových talentů jako Petra Klabouchová je méně než jedno procento. Od první stránky bylo jasné, že autorka je nade všechnu pochybnost spisovatelka a skvělá stylistka. Pak se k tomu přidalo atraktivní téma tajného tábora na Šumavě a traumata, která se propisují do současnosti a svérázný detektiv s vlastními problémy. A nakonec i literární radost, kdy zjistíte, že i když je případ vyřešen, žádná z postav v románu vlastně není kladná,“ uvedl pro prachatickoNEWS.CZ šéfredaktor Hostu Miroslav Balaštík.

Román je současný v tom, že staví na poměrně jednoduchém příběhu, tajemném motivu, je napsán hlavně na efekt a hlubší lidskost chybí a má působit hlavně emoci – pocit. Na hlavních postavách přitom není kousek dobra a čtenář se tu nemá prakticky s kým identifikovat. Proto může zoufalství, cynismus, kritiku, znechucení a ponurou atmosféru jen sledovat, ale její prožívání je obtížné.

Petra Klabouchová se přitom jako manažerka pohybuje na rockové hudební scéně a z jejího stylu je často cítit tvrdý rockový cynismus. Ne vždy je přitom jasné, kdy čtenář sleduje vnitřní sobecký svět hlavních postav a kdy autorčin postoj ke světu, který je tak plný kritiky, až je často pouze negativní. Na několika místech při popisech nalezených těl je přitom překročena drsností i míra vkusu a není zřejmé, jaký to má důvod.

Samotná detektivní zápletka je na román poměrně chudá a Petra Klabouchová se v rámci povolené autorské licence příliš nedrží skutečných kriminalistických a vyšetřovacích postupů českých policistů. Z nemalé části je pak také román protkán spoustou historických informací a starých událostí, které dostaly podobu až novinářsky strohého vyprávění. Napětí tu vytváří více střídání časových rovin než děj.

Téma knihy je beze sporu zajímavé a kvůli němu stojí za to ji přečíst. Román má v podtitulu otázku – Odkud vyvěrá zlo? - a odpověď je v motivu hlavního pachatele celkem zřejmá. Kniha se však tak moc soustředí na zlo a jeho prosakování do současnosti, až v ní chybí dobro, které jediné může dát jakkoliv temnému příběhu alespoň nějaký smysl.

Petra Klabouchová pro prachatickoNEWS.CZ odpověděla na několik otázek. Proč Prameny Vltavy vznikly?
Ze Šumavy pocházím, žije tu již po mnoho generací moje rodina a některé příběhy o šumavských legendách, hrdinech a pokladech jsem poslouchala už jako malá holka. Když jsem se po letech na tato místa vrátila, hodně mě překvapilo, že u Pramenů Vltavy ani na Františkově neexistuje žádná připomínka tehdejších událostí. Prostě nic. Většina lidí, kteří sem zavítají na svoje túry přírodou, obvykle ani netuší, co se tu za války a po ní odehrávalo. Neříkám, že tyto informace vůbec neexistují, ale už o nich musí člověk něco vědět, aby je vůbec začal hledat. Proto jsem se rozhodla zkusit ten polozapomenutý příběh dostat zpátky ke čtenářům.

Co je hlavní ideou knihy?
Knížku jsem věnovala vzpomínce na všechny ty malé i velké hrdiny našeho kraje, na které se z nějakého důvodu zcela zapomnělo a nezůstal po nich ani křížek, kam položit kytičku. Jsou příběhy, co zná každé malé dítě, ve škole se o nich učí do zemdlení, a pak jsou ty druhé, o kterých se i tolik let po válce stále mlčí. U Pramenů Vltavy byli za války vězněni, mučeni a popravováni lidé, a asi by dnes mělo být jedno, jaké byli národnosti. Proč se o tom nemluvilo za žádného režimu, ani dnes, je právě tou otázkou, kterou jsem chtěla ve své knize oprášit. Nenabízím snadné odpovědi, ty dnes nezná nikdo, nikdo se odtud nesměl dostat živý. Ale třeba bude mít některý ze čtenářů chuť pátrat dál sám za sebe a možná se jednou té skutečné pravdy dočkáme.

Kolik z pozadí, na kterém se příběh odehrává, je skutečné?
Hlavní hrdinové jsou smyšlení, i když jejich příběhy a charaktery jsem poskládala ze skutečných osudů zdejších lidí. Nic není úplná fikce, vše se v nějaké verzi stalo, až na tu zavražděnou dívku a jejího vraha, kteří mají čtenáře příběhem jenom provádět. I když i oni kdysi kdesi existovali, jenom to nebylo u nás v Čechách. Všechna místa v knize jsou reálná, jen bezejmenná, abych dala prostor fantazii čtenáře a neurazila někoho, kdo třeba vidí krásu tam, kde já ji našla poskromnu. V historické části knihy jsem se snažila držet se co nejvíce reality, tedy té pro mě dostupné. Čerpala jsem z přístupných archivů, záznamů amatérských badatelů a vzpomínek těch, co měli chuť se o minulosti ještě bavit.

Tohle je vaše první detektivka?
Ano, jako skutečná kriminálka s detektivem a vyšetřováním je tato kniha moje prvotina. Ve svých předchozích knihách, i těch, na kterých momentálně pracuji, jsem vždy dávala větší prostor historii a pátrání po málo známých událostech. Jelikož je ale dnes docela těžké dostat takovou literaturu ke čtenářům a naopak například severské detektivky se prodávají jak na běžícím pásu, chtěla jsem tentokrát zkusit spojit oba žánry. Tak, abych mohla vyprávět příběh zapomenuté šumavské minulosti a zároveň to lidi bavilo.

Jak moc dnes podle vás ještě Šumava žije válečnými událostmi?
Ona jimi žije stále velmi silně, jen si to během toho našeho každodenního pachtění dávno neuvědomujeme. Šumava bez okupace, bez války a vysídlení Němců, bez nových osadníků a železné opony, by dneska vypadala úplně jinak, než ji známe. A jinak by se tu i žilo. Možná lépe, možná hůř, ale určitě jinak. Z každé chalupy tu dýchají dramatické osudy viděné třemi odlišnými pohledy, od vyhnaných Čechů, přes vysídlené Němce, až po novousedlíky. Prohnaly se tudy všechny režimy, každý z nich bojoval za svoje zájmy, měly své přívržence i odpůrce, a pořád ještě mají, na obou stranách hranice. Kraj s tak bolavou minulostí, jako má Šumava, prostě nemůže vzpomínky jen tak vymazat. I když už nikdo nebude pamatovat, pořád tu budou a stále budou ovlivňovat charakter tohoto místa.

Petra Klabouchová - (nar. 1980) pochází z Prachatic. Studovala mediální vztahy a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, několik let pracovala v redakcích regionálního tisku a televize. Nyní žije střídavě v Itálii, Spojených státech amerických a České republice, věnuje se hudebnímu průmyslu a jako manažerka zastupuje několik rockových skupin. V minulosti publikovala romány Poslední kubánské pomeranče (2012), Podvod zlatého faraona (2019) nebo thriller Anglická zahrada (2020). Pro děti vydala dvoudílnou sérii Upíří storky — Prokletí upírů a Nebezpečná výprava (2014). 

Od roku 2005, Vydavatel a redakce prachatickoNEWS.CZ, Všeobecné smluvní podmínky, Všechna práva vyhrazena