|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
Prázdninový cyklus vzpomínání na někdejší vimperské závody a
provozy, jejich výrobky a lidi kolem nich, který letos u
Parkboudy v městském parku pořádá každou středu od 19:00
Musejní spolek vimperského panství, se ohlíží do poměrně
nedávné minulosti. Klade si za cíl odkrýt ve vzpomínkách
pamětníků fakta, která se nedají jinde vyčíst.
"Dřevopodnik Vimperk měl strašně zajímavý výrobní program
například v roce 1960 a byl rozprostřený na mnoha místech
Šumavy i Pošumaví. Vzal jsem si na to dnes pomocníka. Je jím
Jiří Brodec, který prožil v Dřevopodniku větší část svého
života, a po šest let byl jeho ředitelem," řekl nám předseda
pořádajícího musejního spolku Ladislav Čepička před
zahájením besedy.
Pak položil svému hostu první otázku a začaly se odvíjet
takové věci, že dvě desítky posluchačů usazených na
lavičkách před Parkboudou nestačily kulit oči. Jiří Brodec
to vzal pěkně zgruntu, od založení Dřevopodniku 1. dubna
1958 ze čtrnácti dílen a provozů a následující výrobu
prakticky bez investic.
Pokračoval pak po jednotlivých provozovnách Dřevopodniku,
poskytoval detaily o výrobcích a nikde nezapomínal na
šikovné lidi, kteří v sobě měli ducha vynálezců i šumavských
šikulů a dokázali si se vším poradit. Precizní informace
sypal přímo z rukávu a okořenil je navíc skvělým
vypravěčským talentem.
Jenom vyjmenovat všechny výrobky Dřevopodniku by zabralo
pořádný kus našeho internetového prostoru. Od dřevěného
nábytku a legendárních barevně pruhovaných laviček, přes
výtahové kabiny, králíkárny, ptačí budky, autobusové
zastávky, biče, kuchyňské vařečky a prkénka, až po drobnou
bižuterní výrobu.
K legendárním výrobkům Dřevopodniku patřily například
dřevěné kolíčky z provozu ve Čkyni. Jedno vzácné, zatavené,
originální, exportní balení přinesl Jiří Brodec sebou a dal
opatrně kolovat. Kolíčky z bukového dřeva, jejichž výroba se
počítala na miliony miliónů kusů, se vyvážely například do
Anglie či Itálie.
"Jednou nás navštívila delegace z Číny a zanedlouho se na
trhu objevily čínské kolíčky, ne nepodobné těm našim
originálním," byla další z mnoha stále živých vzpomínek
Jiřího Brodce. Posluchači mohli také na místě obdivovat
dokonalé výrobky Dřevopodniku z paroží.
Některé provozy Dřevopodniku Vimperk vydržely až do
devadesátých let. To už proběhla spíše nevydařená
privatizace. Objekty se vrátily původním majitelům, kteří
třeba výrobu zrušili, stroje dali do sběru a nemovitosti
prodali.
Není bez zajímavosti, že do privatizace Dřevopodniku se
zapojila i skupina německých podnikatelů, které vedl Franz
Xaver Hirtreiter. Skoro ve stejné době privatizoval také
okresní týdeníky a deník Jihočeská pravda v jižních Čechách.
Poslední provozy Dřevopodniku pak už měly německé majitele a
změněné jméno.
Hlavní organizátor nejen vzpomínkových besed Ladislav
Čepička musel být po večeru s Dřevopodnikem nadmíru
spokojený. Ale určitě měl také zase o něco těžší hlavu -
potvrdilo se totiž jasně, jak velký potenciál ve vzpomínkách
pamětníků doposud leží ladem. Muzeum moderních dějin
Vimperka, které Ladislav Čepička připravuje, bude mít práce
určitě dost.
|
