|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
 
"Vimperská historie je protkána mnoha fabrikami, které velmi
silně ovlivňovaly vývoj města i život místních obyvatel. V
prvním dílu našeho cyklu si připomeneme vimperské tiskárny,"
uvedl první besedu předseda Muzejního spolku vimperského
panství Ladislav Čepička ve středu v podvečer v městském
parku.
Pod stanem přivítal někdejší pracovníky tiskáren Vlastimila
Schartnera a Václava Váchu a omluvil posledního ředitele
tiskáren Ladislava Štěrbu, který nemohl přijít ze
zdravotních důvodů. Proti hostům se pohodlně usadila
nečekaně početná návštěva dalších tiskárenských i zájemců o
toto téma. A postupně se diváci rozehřívali - inu, když se
vzpomíná, tak se vlastně mládne.
Zkušený kulturní činovník Ladislav Čepička vedl besedu se
svými hosty s nadhledem, který mu umožňoval pořádný polštář
přesných informací. Řeč byla z počátku o tom, kde všude měly
vimperské tiskárny své provozovny, jak se postupně měnila
jejich "vrchnost" od Tiskáren Stráž Plzeň po Jihočeské
tiskárny, o strojovém vybavení provozů, v němž dlouho hrály
prim německé tiskárny Heidelberg z roku 1933.
Samozřejmě přišla řeč i na výrobu koránů na vývoz. "Při té
se uplatnili ti nejšikovnější ze šikovných, jako byl třeba
Hena Vaněk," připomněl Václav Vácha. V tuto chvíli se také -
obrazně řečeno - dostala ke slovu prosklená kazeta
znázorňující postup výroby koránů, která složitou cestou
doputovala z kanceláře ředitele do sbírky Václava Váchy.
Odborné výrazy jako litery, štoček, knihtisk, ofset a
podobné, v podstatě nebylo znalým a informovaným posluchačům
proč představovat. Ti si s chutí prohlédli také zajímavosti
ze sbírky Vlastimila Schartnera. Jako třeba štoček grafiky,
která se zpravidla razila na vimperské kalendáře, zdobené
desky k 75. narozeninám zakladatele tiskáren, úspěšného
podnikatele a majitele rodinného imperia Johana Steinbrenera
nebo jeho skvostný kovový reliéf. Nechyběli ani následovníci
koránů - kolibříky pro Lyru Pragensis.
Hlavní však byly ve vimperské tiskárně knihy. Když si
projdete jakoukoliv knihovnu, tak téměř každá druhá knížka
pochází z Vimperka - říká Láďa Čepička. Ke krásným knihám
pro Československého spisovatele či Odeon tu pařily i
lahůdky, jako třeba obdivuhodná ex-libris. Tiskla a vázala
se tu trochu v tajnosti ale například i tzv. Zelená kniha
pro libijského pohlavára Muammara Kaddáfího nebo telefonní
seznam nejvyšších funkcionářů KSČ. O tom a ještě dalším,
bychom si mohli ještě dlouho s našimi hosty povídat. Za
všechno aspoň jednu perličku.
Na téměř závěrečnou otázku moderátora, jaký byl váš nejhezčí
zážitek z působení ve vimperských tiskárnách, odpověděl
tehdejší šéf tiskařů Václav Vácha: "Jednoznačně to, jak
jsme tu všichni jako v rodině dovedli pořádně všechno
oslavit - narozeniny, svátky i další významné okamžiky. To
tu bylo vždycky velkolepé. Já jsem jenom hlídal, aby někdo
nemohl při zábavě náhodou spustit stroje a nestal se nějaký
malér, a tak jsem v tu chvíli i vypínal jejich jističe.
Nikdy mi to nikdo z vedení nevytknul."
Byli prý i takoví, kteří z okna tiskáren spouštěli na
provázku konvičku a posílali si děti pro pivo do dnešní
Vltavy. Inu - chléb a hry - to asi původně vymysleli lidé ve
vimperských tiskárnách. O tom, že tu uměli dělat i perfektní
práci, nikdo dodnes nepochybuje. A navíc - tiskařská tradice
ve Vimperku stále žije v podobě několika soukromých
tiskáren...
"Tyhle besedy děláme taky proto, abychom se dozvěděli od
lidí, kteří v těch fabrikách pracovali, to, co se nedá
vyčíst. A vůbec - k nejnovějším dějinám toho víme úplně
nejmíň. Proto jsme rádi, že žijí pamětníci, kteří mohou
vyprávět," říká Ladislav Čepička z Muzejního spolku
vimperského panství, autor nápadu na besedy. "Po tiskárnách
přijde na řadu Šumavan, pak sklárny, Dřevopodnik,
Mykoprodukta a další. A to každý týden ve středu od 19:00 v
městském parku u Parkboudy. Možná to přes léto ani všechno
nevyčerpáme,"dodává.
|
