|
Z REDAKČNÍ POŠTY: Dagmar Parmová, garant oboru
Když se řekne Novohradsko, vybaví se člověku nevysoké
pohoří, které dalo celému kraji jméno. Tyto přívětivé hory
lákají k procházkám i k návštěvě památek, které zde
vybudovali lidé, lidé pilní a pracovití, kteří osídlili a
vzdělávali zdejší hraniční hvozd.
Právě tento kraj si vybrali za cíl své druhé badatelské
cesty senioři - účastníci univerzity třetího věku, kteří se
připravují pod křídly Teologické fakulty Jihočeské
univerzity z iniciativy Městské knihovny v Prachaticích na
studium cestovního ruchu tak, jak na něj nahlížíme v
jednadvacátém století. Jedním ze základních cílů strategie
cestovního ruchu v České republice je přivést návštěvníky -
ať už domácí, či zahraniční - do míst méně známých, často
opomíjených A takové Novohradsko právě je!
V rámci projektu Toulky po kulturním dědictví jižních Čech,
který vykrýval hluché období mezi jednotlivými vlnami
kovidové pandemie, se díky grantu Jihočeského kraje podařilo
naplánovat a uskutečnit dvě badatelské cesty. První červnová
byla věnována krajině a přírodě Blanského lesa a druhá
zářijová pak zamířila za kulturními pamětihodnostmi
Novohradska. Cesta měla tři stěžejní body. Nejprve jsme
navštívili tvrz v Žumberku, kde jsme mohli obdivovat
ojedinělou sbírku selského nábytku. Cit pro umělecké
zpracování věcí denní potřeby, jako jsou skříně, postele,
stoly, židle, ale i kolébka a drobné figurální plastiky, či
nádobí, svědčí o vysoké kulturní úrovni obyvatel nejen
Novohradska, ale i celých jižních Čech. Sama tvrz je
dokladem stavitelského úsilí drobné šlechty v průběhu
středověku, ale také citlivé rekonstrukce v sedmdesátých
letech 20. století. Jihočeskému muzeu, které památku
spravuje, patří velký dík.
Druhým cílem našeho putování po památkách byly Nové Hrady, a
to nejen město samo, ale především jeho nejstarší
pamětihodnost – hrad. Zde jsme měli štěstí na velmi
šikovného a vzdělaného průvodce, který nás seznámil nejen s
historií hradu, se zajímavým mobiliářem, ale i s působením
rodu Buquoyů na Novohradsku mezi léty 1620 až 1945. Kromě
stavitelského úsilí v Nových Hradech samotných, lze najít v
okolní krajině celou řadu drobných staveb, které vznikly z
jejich popudu. Nejvýznamnějším přínosem tohoto šlechtického
rodu bylo však založení a rozvoj sklářství v kraji. Ke zcela
ojedinělým produktům zdejších skláren patří kromě českého
křišťálu především hyalit – černé nebo červené neprůhledné
sklo, které dnes už nikdo neumí vyrobit, protože staří
skláři si vzali tajemství jeho technologie do hrobu. Proto
sbírka produktů z novohradských skláren udivuje svou
unikátností.
Třetím vrcholem naší cesty byla návštěva uměle
přizpůsobeného krajinného parku Terčino údolí. Tento park -
dnes národní přírodní památka, kopírující tok říčky
Stropnice, je současně chráněn jako kulturní památka České
republiky. Skýtá zajímavou naučnou stezku, která přibližuje
jednotlivé stavby v krajině, stromy, porosty a vodní díla.
Procházkou Terčiným údolím doprovázenou odborným výkladem
místní průvodkyně jsme zakončili badatelskou cestu.
Co nám tedy přinesly tyto cesty? Především poznání, že
existuje v jižních Čechách řada míst, která si zaslouží naši
pozornost a přitom jsou turisticky málo navštěvovaná. To
můžeme využít k jejich propagaci v rodině, v okruhu svých
známých, v seniorských klubech a podobně. Pro naše studium
univerzity třetího věku nám tyto cesty vytvořily praktický
úvod do následujících šesti semestrů. Ponořme se tady do
bádání tentokrát v rovině teoretické, abychom pochopili, v
jakém prostředí se vyvíjela kultura obyvatelstva jižních
Čech.
|
