Prohlášení Kralovy vily památkou je nyní u ledu ZPRÁVA - Druhý pokus udělat z prachatické Kralovy vily památku zatím nepokračuje. Budoucnost vily patří k nejspornějším bodům v současné prachatické koalici.

# Pátek 10/5 2024 - TEXT: Tomáš František Přibyl

Otázka, zda má být funkcionalistická vila v Nádražní ulici prohlášena památkou, byla loni vznesena spolkem Živá vila. Ten má objekt pronajatý od města k vlastním aktivitám i akcím, na které zve veřejnost. Spolek podal zhruba před rokem a čtvrt návrh na prohlášení vily památkou na ministerstvo kultury. Tento krok však vyvolal menší roztržku v koalici na radnici.

Předsedkyně spolku Barbora Koritenská je totiž součástí koaliční většiny v prachatickém zastupitelstvu a svým koaličním partnerům o podání návrhu neřekla. Dozvěděli se o něm až ze sociálních sítí, což starosta Jan Bauer tehdy označil za neplnění dohod a neslušnost. Nyní se však ukázalo, že návrh byl dán k ledu.

Opoziční zastupitelka Lenka Králová totiž na posledním jednání zastupitelstva vznesla dotaz, jak se osud návrhu po více než roce vyvíjí. Starosta odpověděl, že nemá žádné informace, ale mluvil o tom s ministrem kultury. „Zopakoval jsem, že se mi to nelíbí, že s tím nesouhlasím,“ řekl Jan Bauer zastupitelům.

A Barbora Koritenská pak uvedla nečekanou informaci o tom, že řízení o jejich návrhu vůbec nezačalo. „Za spolek Živá vila jsme komunikovali s úředníkem, který to má na starosti, a je tam nepsaná dohoda, že řízení zatím začínat nebude, protože se bude dělat posouzení vlivu přeložky na životní prostředí. A až na základě toho, zda bude přeložka aktuální nebo ne, případně řízení o prohlášení památkou začne,“ řekla.

Vila z třicátých let dvacátého století stojí v cestě desítky let zvažované a připravované přeložce silnice od Těšovic do Prachatic a je dlouhodobě investičně zanedbávána, protože v případě budování přeložky má být zbourána. Před zhruba deseti lety se o ni začala zajímat skupina lidí, ze kterých později vykrystalizoval spolek Živa vila bojující za její záchranu.

Skupina už o prohlášení objektu památkou usilovala a uspěla. Minulá koalice však prohlášení vily památkou v roce 2016 úspěšně napadla a ukončila její pronajímaní. Následně sloužila vila jako sklad, do kterého se však dostaly před pěti lety nekalé živly a spolku se pomocí vyvolání veřejného tlaku podařilo následně svůj pronájem objektu obnovit.

Podání druhého návrhu na prohlášení vily památkou spolek loni zdůvodňoval i nečinností kraje, který má být investorem přeložky. „Domníváme se, že je na místě dřívější rozhodnutí o neprohlášení zodpovědně přehodnotit. Silniční přeložce, kvůli které je Kralova vila odsouzena k demolici, totiž v říjnu 2022 vypršelo územní rozhodnutí a od té doby nečiní investor stavby (Jihočeský kraj) žádné kroky k jeho obnovení,“ uvedl spolek své hlavní důvody.

Podle starosty Jana Bauera se koalice dohodla, že přeložku nejprve znovu posoudí. „Přeložku jsme v koaliční smlouvě neřešili. Panovala shoda, že projekt ve spolupráci s Jihočeským krajem posoudíme z hlediska potřebnosti a variantnosti řešení,“ řekl loni.

Informace o tom, že řízení o prohlášení vily památkou ani nezačalo, je přitom překvapením a změnou postoje spolku, který dával ještě loni najevo, že chce usilovat o prohlášení objektu památkou bez ohledu na koaliční partnery.

Spolek Živá vila o vile:

Vilu si nechal v roce 1932 postavit velkoobchodník Johann Nepomuk Kral (1895 – 1964). Firma J. N. Kral vznikla v roce 1878 a ve své době patřila mezi nejstarší prachatické podniky. Ve stejné době vzniklo také sídlo firmy, cihlový objekt v těsné blízkosti vlakového nádraží (dnešní firma Růžička).

Kvůli německé národnosti musel ale Kral bezprostředně po konci druhé světové války vilu opustit. Stalo se tak 21. května 1945. Pár měsíců nato byl nucen se svou rodinou odejít do Německa. Svůj život dožil v Pasově, kde provozoval obchod s ironickým názvem „Schicksal“ („Úděl“).

Dům, postavený ve funkcionalistickém stylu, navrhl představitel vídeňské moderny Fritz Reichl. Reichl se klonil k takzvané Vídeňské škole, která se zaměřovala na pohodlné a útulné bydlení. Průkopníkem této linie byl Adolf Loos, jímž se Reichl ve své tvorbě silně inspiroval.

Vila utrpěla v průběhu 2. poloviny 20. století mnoho škod. Ať už se jedná o nevhodné zacházení v období, kdy byly v objektu umístěny jesle, následně mateřská školka a družina nebo o dobu současnou, kdy v roce 2008 došlo k vyklizení stavby a následně k naprosté úmyslné devastaci objektu.

I přes tento nepříznivý osud byla ale vila zachována v téměř autentickém stavu, beze změn vnější podoby i vnitřní dispozice. Téměř zázrakem byly zachráněny všechny důležité původní prvky. Jde především o dveřní výplně, dřevěnou dubovou parketovou podlahu, na chodbě je navíc dochována zcela neporušená mozaiková podlaha, tzv. lité teraco.

Velkou újmu neutrpěly (vyjma nevhodného světle modrého nátěru) ani vestavěné skříně v šatně či chodbě, dochován je také vestavěný servírovací pult v jídelně (včetně původního výdejního okénka). Zachovala se také řada oken, například u velkého arkýře v hlavní obytné místnosti nebo na terase v patře.