Třetí představení Štítu bylo určeno pro náročné ZPRÁVA a OBRAZEM - Prachatická divadelní přehlídka se přehoupla do své druhé poloviny. Lužnice tu při tom ukázala svůj um na velmi náročné předloze.

# Pondělí 18/3 2024 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl

Třetí soutěžní představení na čtyřicátý devátý ročník přehlídky amatérských divadel o Štít města Prachatic přivezl jeden z nejstarších jihočeských divadelních spolků, který si říká Lužnice, je z Bechyně a příští rok oslaví už sto sedmdesát let existence.

Zhruba třicetičlenný soubor se nebojí ani vlastní tvorby a jeho představení v Prachaticích v pátek 15. března večer hodnotily dvě dámy z tříčlenné poroty – herečka a absolventka DAMU Hana Patrasová a divadelní režisérka Ivana Bečvářová. Třetí člen poroty a fyzický básník Petr Váša uvidí představení ze záznamu.

Bechyňští přivezli na Štít velmi zajímavé a na amatérský soubor vlastně i velmi vyspělé představení. Zároveň si však tak trochu naběhli na kritiku výběrem velmi náročné předlohy oceňovaného slovenského dramatika Viliama Klimáčka. Dostali se tak do situace, kdy si vyslechli pochvaly i kritiku, protože odvedli na jednu stranu vynikající práci, ale na druhou se minuli s předlohou.

Hra nazvaná Kdo se bojí Beatles je totiž svým způsobem zrádná. Nabízí možná až moc velké množství motivů a témat. Je o prožívání situace manželského páru po ztrátě dcery, zápletka se v ní vyjevuje až extrémně pomalu, děje je v ní pomálu a text obsahuje hodně úvahových monologů hlavní postavy. Jak na závěrečném zhodnocení hry, na které může i veřejnost a další soutěžící, poznamenal David Jan Žák z prachatického Dutamu, předloha se zdá až kafkovská.

Ochotníci z Bechyně si navzdory všemu zaslouží velikou pochvalu za odvahu pustit se do tak náročné věci určené asi spíše profesionálním souborům. V době, kdy i na profesionálních scénách vládnou snadno zapomenutelné komedie, je dobře, že chce někdo divákům přinášet tak náročné texty. Navíc představení, které vzniklo v režii Karla Vontroby, ukázalo velkou divadelní zkušenost Lužnice.

Vynikající byla zejména práce se scénou a prolínáním prostředí a také zpracování postavy papouška. K tomu nechyběl velký herecký koncert Jaroslava Mrzeny v roli vojenského historika s modrou knížkou v jehož hlavě se hra vlastně odehrává. I řadu z velkého množství motivů hry zvládli Bechyňští velmi zdařile zpracovat.

Loni se na Štítu hrála hra oceněná Pulitzerovou cenou a divadelníci z Bechyně si vybrali podobně kvalitní text. S tím rozdílem, že Klimáčkova předloha je mnohovrstevná a až kafkovská. To, co v ní Bechyňští odhalili, zpracovali divadelně kvalitně. Zároveň však ponechali v představení prakticky nedotčenou komplikovanost předlohy. Tím vznikl dojem, že divák hned neví, co sleduje a dívá se svým způsobem na dvě představení. Jedno skryté v tom, co soubor na jevišti dělá a druhé v tom, co zní v dialozích.

Po psychodramatu, situační komedii a tragické komedii nyní přijde na řadu v dalším soutěžním představení černá komedie Vrátila se jednou v noci. Dnes 18. března ji od devatenácti hodin sehraje v prachatickém městském divadle Tvůrčí skupina „pokročilých“ při Divadelním souboru Čelakovský ze Strakonic. Představení o starém mládenci, jehož matka vstane z hrobu, mělo premiéru loni v dubnu.