|
# Úterý
12/3 2024 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl
Štít
otevřel v pondělí 11. března večer v prachatickém
městském divadle už svůj čtyřicátý devátý ročník.
Moderování se opět ujala dvojice Ladislav Mráz z
divadelního uskupení Heros z Osek a Petr Kolín z
divadelního spolku Dutam. Jako každý rok zpestřili
uvedení představení trochou zábavy. Obvyklé kvízové
otázky o vtipně bezcenné ceny letos nahradilo poznávání
divadelních a filmových scének.
První
soutěžní představení přehlídky pak mělo několik ne úplně
tradičních rozměrů. Domácí soubor – v tomto případě
Dutam – se Štítu neúčastnil řadu let. Navíc se
představil s autorskou hrou, kterou napsal prachatický
rodák a autor několika knižních bestselerů David Jan Žák
a režie se ujala jedna z nejvýraznějších a nejkřehčích
osobností prachatické kulturní scény divadelnice a
básnířka Marcela Haspeklová.
Především
však měla jejich hra Spolujezdec premiéru v Prachaticích
na konci loňského léta a pak s ní soubor zavítal ještě
do Strunkovic nad Blanicí a Zbytin a neustále na ní
pracoval a zdokonaloval ji. Řada diváků tak mohla
srovnávat a součástí zhodnocení představení jsou i
otázky týkající se toho, jak velký pokrok soubor udělal.
A ten je opravdu velký a pozitivní.
David Jan
Žák řekl, že na premiéře byli v podstatě hlavně rádi, že
jim nevypadl text. Z této polohy došel Dutam ke
kompaktnímu, vyrovnanému a sevřenému tvaru, který je až
neuvěřitelně hutný, vážný a nenechá diváka vydechnout. A
přitom ani trochu nenudí ani nepřetěžuje.
K velkému
posunu došlo u příběhu v příběhu, který je součástí
představení. Z nevýrazné části se stala skvělá
ironizující groteska a fraška a návrat z ní zpět do
hlavního děje je silně mrazivý. Stejně jako závěr hry.
Těžké má
hra především téma. I když Dutam v žádném případě
netlačí na děsivost a hrubost a naopak je mírný, divák
je tak či onak sevřen očekáváním něčeho špatného. A to
proto, že k drsné tragédii hra směřuje po celou dobu bez
jakýchkoliv pochyb.
Dutam tak
namíchal zajímavou kombinaci mrazivého tajemství v
poměrně mírném obalu, který ale o to víc nutí k
přemýšlení. Navíc hra nestojí na dialozích a nemá
prakticky žádné oddechové místo. Spolujezdec je složen z
na sebe navazujících situací, které se vrší ve stabilním
tempu v jednu velkou temnou situaci.
Velký a
pozitivní progres udělala také scéna a kulisy.
Dopracování příběhu v příběhu pak rovněž dalo mnohem
více prostoru ke hraní i Petře Sovové a Petru Kolínovi.
Jejich výkony se tak mohly přiblížit hlavní dvojici,
kterou skvěle tvoří David Jan Žák a Jiří Chemik Pešek.
Oba svým
způsobem vlastně nehrají a jen dávají prostor té své
části, která patří k jejich postavám. Ostatně hra
vznikla pro ně. Propojení jejich výkonů by si přitom
zasloužilo při udělování cen ocenění i od poroty.
Společně totiž vlastně vytváří unikátním způsobem jednu
postavu.
V historii
Dutamu i na prachatické divadelní scéně je Spolujezdec
mimořádný počin. Z připomínek poroty se zdá, že už mu
nechybí mnoho k dokončení a pak bude už jen zbývat, aby
se soubor s finální verzí sžil a hrál ji co nejdéle. Je
to zřejmě tím, že Dutam se tentokrát nesoustředil tolik
na to, aby si především užil tvůrčí proces, ale odvážil
se budovat hru s pevným sdělením a formou.
Dutam teď
bude muset čekat, co předvedou ostatní soubory a zda na
něj vyjde nějaká cena, ale už teď je možné konstatovat,
že za půl roku práce předvedl velké a úctyhodné
divadelní úsilí, které publikum zaujalo a po celou dobu
vlastně ani nedutalo. A oslovit diváka tak, že mu
uvíznete v duši, je velká věc bez ohledu na dokonalost.
Štít
bude pokračovat v prachatickém městském divadle ve
středu 13. března od devatenácti hodin. O druhé soutěžní
představení se postarají divadelníci z Blatné, kteří
přivezou sto minutovou (s přestávkou) svižnou komedii
Smím prosit, Dodo? Loni s ní získali na Dačickém
kejklování doporučení k účasti na Divadelním Pikniku ve
Volyni, kde pak Vojtěch Kovář získal cenu za svůj
herecký výkon.
|
