|
# Pondělí
11/12 2023 - TEXT: Tomáš František Přibyl
FOTO: Tomáš
Přibyl a archiv Jiřího Vopálky
Cink je na
Prachaticku populární už po tři desetiletí jednak kvůli
svému repertoáru - publiku přináší skladby z oblasti
folklóru, folku i písně rytířské, studentské nebo
spirituály. Jde o kombinaci, která byla v Čechách na
vrcholu popularity v 90. letech, kdy Cink vznikl a i
díky němu u nás v regionu populární zůstává.
A druhou
stránku jeho úspěchu tvoří práce, kterou s Cinkem dělá
jeho zakladatel Jiří Vopálka. Pro něj je soubor také
pedagogickým projektem a tak své studentky vede k
precizním výkonům. Hodně mu přitom jde o zdokonalování a
na všech deseti sestavách, které Cink tvořily, to bylo a
je vždy vidět.
Vznik Cinku
přitom souvisí i s tvůrčím prostředím prachatické
střední pedagogické školy, kam Jiří Vopálka nastoupil
jako mladý učitel už před jednačtyřiceti lety. Tehdy tu
měl dominantní postavení Pěvecký sbor jihočeských
učitelek vedený Theodorem Pártlem a také tu fungoval
výrazný folklórní soubor Libín vedený Václavem Svobodou.
„Další
zájmové hudební aktivity měly charakter nahodilých
seskupení využívajících nástrojovou a pěveckou zkušenost
zájemců pod vedením jiných vyučujících hudební výchovy.
Připojil jsem se ke spolupráci s Libínem a v letech 1983
až 1994 organizoval hudební aktivity žáků i dospělých
též v nahodilých seskupeních. Čtyři roky jsem provozoval
činnost kytarového kvarteta orientujícího se na
interpretaci skladeb barokních i novodobých. V některých
programových číslech jsme spolupracovali i se smyčcovým
komorním orchestrem pana učitele Karla Pokorného,“ uvedl
Jiří Vopálka.
Poté
pracoval s několika folkovými sestavami, které si říkaly
Druhosenky, Proměny a Už ne. Posledně jmenovaná skupina
pěti studentek to nakonec dotáhla v roce 1993 až do
finále tehdy věhlasného folkového festivalu Porta, kde v
porotě seděl i František Černý z legendárního Čechomoru.
Prachatické studentky se s ním tehdy setkaly.
„Na základě
inspirace tímto setkáním se zrodil nápad vybudovat nový
hudební soubor školy v početnějších sestavách pro
realizaci stylizovaného folklóru, folku, písní s náměty
rytířskými a studentskými, písní spirituálovými a jinak
rozličnými z naší původní tvorby. K tomuto nápadu
přispěla i nahodilá skutečnost, že se v mé nové třídě 1.
A sešly v roce 1993 zájemkyně o konkrétní realizaci této
hudební novinky,“ dodal Jiří Vopálka.
Krátce na
to už se Cinku podařilo získat dotaci od Nadace Archa
Chantal na materiální vybavení a organizační zázemí a
velmi rychle si Cinku začali všímat i organizátoři
různých jihočeských historických slavností, do jejichž
programu se díky repertoáru velmi hodil a hodí. A tak
brzy přišla pozvání třeba na Slavnosti pětilisté růže i
na obnovené Slavnosti Zlaté stezky.
Na
otázku o tom, jak historie Cinku pokračovala, odpovídá v
našem rozhovoru Jiří Vopálka.
V historii
Cinku nelze nepřipomenout úplně první organizační
proměny v sestavách. Po ukončení studia zakládajících
členek souboru na SPgŠ pokračovali v udržování povědomí
nového hudebního tvaru studenti a studentky druhé
generace, kteří vystupovali pod názvem Nový Cink.
Dvakrát se představili na Festivalu hudby středních
pedagogických škol a vyšších odborných škol
pedagogických v Krnově (1998) a v Prachaticích (1999),
kde v oboru vokálně instrumentální skupiny pokaždé
získali absolutní vítězství.
Tradice
„cinkání“ nezanikla ani s jejich odchodem ze školy a
další návaznosti byly udržovány v povědomí lidu
Prachaticka v osmi dalších sestavách, které se vrátily k
původnímu názvu Cink. Ten se v dalších letech proměňoval
ve zvukových detailech, seskupeních a od
jedenáctičlenného souboru se v posledních letech
rozrostl do počtu více než dvaceti interpretů.
Velkou
raritou, pohádkově zázračnou, až královsky nesmazatelnou
hodnotou souboru je, že původní sestava prvního Cinku
nepřerušila letitou tradici muzicírování dodnes a schází
se podle možností ve vhodně domluvených sobotních
termínech i se dvěma mladšími cinkačkami dál. Občas si
zpestřujeme hudební zážitky i v realizaci cinkového
koncertování.
Kde
všude jste za těch třicet let vystupovali?
K
prezentacím nových repertoárů jsme v průběhu dalších let
vítali tradiční pozvání na Slavnosti Zlaté stezky, na
Slavnosti pětilisté růže do Českého Krumlova, na
Táborská setkání, Dotkni se Písku i Rožmberské slavnosti
v Soběslavi. V průběhu třiceti let existencí různých
Cinků jsme absolvovali mnoho vystoupení podle rozličných
přání organizátorů - od menších vernisáží výstav ve
Stříbře až k rozměru samostatných celovečerních koncertů
v galerii Muzea Vodňany a jiných obcí a měst.
Byli jsme
zváni též na festivalově organizované akce, kde jsme
reprezentovali školu i město Prachatice - Regiontour na
výstavišti v Brně. Cink byl také zařazen do celodenního
programu na slavnostech vína ve Valticích. Cesty k
reprezentaci se v dalších letech otevřely i pro akce v
zahraničí - v německém Zwieslu, Pasově i v rakouském
Linzi.
Zajímavým
zpestřením při koncepci některých koncertů bylo
spojování interpretace písní s mluveným slovem
výkladovým, s přednesy básní, s realizací divadelních
scének ze života a s jinými doplňky. Uvedená představení
byla předváděna většinou na jevišti prachatického
divadla a pojmenována jako Cinkiády. Ty se uskutečnily v
programech Cinků první až čtvrté generace. Poslední
Cinkiáda byla uvedena pod názvem A pak si vyber.
Jak
bys popsal to, na čem stojí Cink stojí hudebně?
Důležitou
základnou je tradiční uspořádání souboru zpěvaček
doplňujících zpěv i hrou na nejrůznější rytmické
nástroje, flétnistek v obsazení zobcových fléten od
diskantové k tenorové, hráček na smyčcové nástroje
housle, violoncello a kontrabas. Důležitou hudební
funkci plnily v doprovodech jedna i více kytar. Soubor
si našel svou hudební tvář v historizujících písničkách
Z roku raz dva Spirituál kvintetu i v písních
spirituálových, v písních od Vlasty Redla, Hradišťanu a
jiných známějších hudebních individualit folku a jiných
hudebně blízkých žánrů. Cink se přitom snažil zůstat
zvukově universální ve svém pojetí písní, typického
výrazu a hudebního rukopisu.
Co
tě u souboru drží tolik let?
Cink je
obrazně řečeno moje druhé dítě. Třicet let jeho
existence pro mne znamenalo cestu k umění realizovat
hudební nápady tak, aby zaujaly a nenechaly brzy
vyhasnout zájem nově příchozích členů poznávat
interpretace písní, které se staly dominantními v našich
cinkových repertoárech. Přibližně v deseti různých
sestavách (generacích) jsem organizoval a vedl k muzice
mých snů kolem sto padesáti interpretů.
Byla to
velká škola života a cesty k muzice nebyly vždy
nejideálnější. Vedle maximálního rozběhu v letech 2014 -
2019 se choulostivým zlomem zkomplikovala léta covidová
2019 - 2021. Cink se musel hledat a nacházet ve
spolupráci žáků školy s externími členy při zkouškách a
vystoupeních. To všechno ale nakonec vedlo k solidnímu
nárůstu počtu zájemců i cinkových prezentací v letech
2022 - 2023. Ze všech naznačených informací vyplývá
skutečnost mého zájmu setrvat u cinkových zázraků dál.
A
jak se chystáte vaše kulaté výročí oslavovat?
Oslavy
výročí budeme prezentovat v průběhu tohoto školního roku
vícekrát, především v jarních a letních termínech. O
domluvených akcích pro veřejnost Prachatic budeme včas
informovat v programových nabídkách a pozvánkách. Určitě
jednu připravíme pro setkání v aule Gymnázia Prachatice.
Budeme též hledat cesty k setkání cinkových generací ke
společnému souznění celého „cinkového symfoňáku“. Na
vydání CD nejspíš ve spletitém školním roce nenajdeme
čas. Můžeme ale rozšiřovat informace o způsobech
nacházení videozáznamů našich živých koncertů na
YOUTUBE, kde stačí uvést Cink Prachatice a následně se
přihlásí záznamy z vystoupení Cinku zhotovené panem
Janem Voldřichem, majitelem studia JVP TV.
|
