Knihu o šumavské legendě přijel křtít i Ivan Hlas ČTENÁŘI ČTENÁŘŮM - Poslední únorový den se ve volarském společenském sále vzpomínalo na legendárního Emila Kintzla, který by se letos dožil devadesátky.

# Neděle 3/3 2024 – Z REDAKČNÍ POŠTY: Ladislav Beran

Bylo to před dvěma roky v březnu, když přišla z Kašperských Hor velmi smutná zpráva - Emil Kintzl zemřel. Na Šumavě utichl život a všichni ten den postáli, aby tichem uctili památku velkého Šumaváka, který tady s námi ještě měl být. Stalo se to na jeho milované sjezdovce na Lišáku v Kašperských Horách, kterou udělal a na ní lyžařsky žil.

Jak se z knihy Šumavská legenda Emil Kintzl dozvíme: „V sobotu jsem lyžoval naposledy. Srazil mně chlápek skoro o čtyřicet let mladší a o čtyřicet kilo těžší. Přesto, že jsem měl helmu a dobré vybavení, náraz to byl fatální. V pondělí jsem ve špitále umřel.“ Tolik z knihy, která se ve Volarech křtila.

Na Emila Kintzla přišlo ve Volarech do společenského sálu radnice vzpomenout mnoho lidí, kamarádů i osobností, kteří jej měli rádi. Jan Fišer - autor knihy a průvodce večerem - si k této příležitosti pozval vzácné hosty, kterými byli Ivan Hlas - známý zpěvák a textař, jenž doprovodil tento vzpomínkový večer několika písničkami, které měl Emil rád.

Dál to byla fotografka Lucie Rambousková, která s ním zažila mnoho krásného při hledání míst pro fotografování, Jaroslav Pulkrábek - vedoucí KIC Volary, jenž s Emilem Kintzlem zažil mnoho krásného při tvorbě Zmizelé Šumavy, a Vlaďka Rozmanová z Knihy Zlín, která knihu vydala. Kmotři křtili Volarskou zlatou a Šumavským Bylinným.

Vzpomínkový večer se nesl ve velmi přátelské náladě, vždyť kdo Emila Kintzla znal, ví, že on by to tak chtěl. Emil Kintzl je za mne druhý největší Šumavák všech dob. Kdo byl první? Tak na to je jednoduchá odpověď, byl to Karel Klostermann - spisovatel Šumavy. On byl velký Šumavák konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Jeho dílo je v knihách a životních vzpomínkách na těžký život na Šumavě. Emil na pana Klostermanna navázal a svým dílem a popularizací Šumavy se stal pro většinu Šumaváků a nejen v sále tím druhým velkým Šumavákem, který žil ve velké části dvacátého a přelomu jednadvacátého století.

Krásné vzpomínání doprovázeli fotografie z míst jemu nejbližších - Hartmanic, Srní, Sušice a milovaných Kašperských Hor, kde strávil největší část šumavského života, ale i míst Zmizelé Šumavy. Bylo to o životě, těžkém i dobrém a vždy o tom, jak to s nadhledem vše bral. Zažil osvobození Šumavy americkou armádou po druhé světové válce a nefér období, které nastalo po roce 1948, aby se v plné síle dožil pádu Železné opony a svobody v roce 1989.

Vzpomínkový večer se chýlil ke konci a přišel dárek od Fotoateliéru Seidl Český Krumlov. To když ředitelka tohoto institutu Zdeňka Mrázková předala Janu Fišerovi fotografii Emila Kintzla, jak ho vyfotili u nich ve fotoateliéru a Emil byl za ni tehdy moc rád.

V průběhu večera a na závěr byl Emil oceněn dlouho trvajícím potleskem s pozdravem k nebeské bráně a slovy: „Emile, lidé odcházejí, ale legendy zůstávají a ty legendou jsi." Poděkování patří všem, co tento krásný večer připravili a všem, kteří jste přišli.