|
#
Neděle 29/10 2023 – Z REDAKČNÍ POŠTY
Hanka RH+ Rabenhauptová, Město Prachatice
Připomenutí
se zúčastnil ve čtvrtek 26. října jak starosta města Jan
Bauer, tak oba místostarostové Jan Kotrba a Jakub
Nepustil, ale i další hosté, bývalá rychtářka Jaroslava
Lelková a tetičky a sousedé z místního spolku i okolních
obcí.
Dle regulí
byli před zahájením příchozí přivítáni chlebem a solí.
Akci nazvanou Baráčníci městu, město baráčníkům zahájila
rychtářka Věra Davidová, poklepem rychtářského práva,
zapálením svíček a uctění památky zesnulých. Přítomní si
také připomenuli celou československou hymnu.
Tetička vzdělavatelka Marie Turková přednesla slavnostní
projev k výročí, tetička Marie Králová pak přečetla
zápis ze sedění ke stému výročí republiky.
Se slovy o
zachovávání tradic, symbolice a české státnosti, vzniku
Československa jako klíčového momentu ve formování
českého národa se přidal starosta města Jan Bauer a
společně s oběma místostarosty ocenili přípravu a
realizaci této slavnostní akce. Syndička Milena Votavová
přednesla následně krásná slova o krojích. Povídání
začala slovy z knihy:
„Žijeme
jinak než naše prababičky, babičky, v jiném prostředí a
s povinnostmi zcela odlišnými. Naše domy, byt i náš oděv
jsou přizpůsobeny novým povinnostem, slouží nám a
usnadňují život zařízený zcela podle nových osobních
potřeb. Dnešní život přináší řadu povinností, včetně
spěchu, proto volíme účelný nábytek, nosíme vhodný oděv,
který odpovídá potřebám dneška, oblékáme jej rychle,
ráno do práce, na cesty, do škol ke sportu. Rychle se
převlékáme i do obleků společenských. Rychlost je heslem
doby. Lidové národní kroje jsou ukázkou lidové kultury
dřívějších dob, je v nich utajeno kus národní síly,
svébytnosti a soběstačnosti. Národní kroj vznikal
staletími, měnil se, doplňoval a vytvářel pod vlivem
různých dob. Přejímal módní změny z města a typicky
odlišoval jednotlivé kraje, ba i vesnice. Také lidový
kroj byl přizpůsoben životu a potřebám dne. Jiný kroj se
nosil k práci, jiný na ranní mši, jiný pro svatbu, k
muzice, jiný pro léto, jiný pro zimu, jiný pro svobodné
dívky, pro vdané ženy, pro stařenky…“ Velmi zajímavé
informace od panímaminky Zdeňky Jůzkové z OB Radomyšl a
publikace Amélie Kožmínové Svéráz zemích
československých.
Každá
oslava má i svůj kulturní program, o který se postaraly
tetičky Jarmila Šímová a Marie Šímová, které zařadily i
píseň Ach synku, synku (všichni účastníci slova dostali
jako dárek). Vyvrcholením pak bylo pásmo šumavských a
místních písní o Prachaticích pěveckým seskupením
Radostné Přátelství pod taktovkou Emílie Popielové.
Výstava
mětýnek při slavnostních akcích se stává také již u
prachatických baráčníků tradicí, a tak se na stole
objevilo přes dvě stě ručně zdobených mětýnek, které
tetičky nejen napekly, ale i nazdobily. Všem mětýnky
udělaly radost a hlavně chutnaly. Nezbyla ani jedna!
|
 |
|
