|
Z REDAKČNÍ POŠTY: Zdeněk Krejsa, KreBul
Pamětnicí, o které je řeč, je stále aktivní
přednášející - akademická malířka Helga Hošková Weissová.
Paní Helga vyrůstala jako malá v Praze. Krátce po svých
dvanáctých narozeninách byla s rodiči transportována do
ghetta v Terezíně, každý v jiných kasárnách. Jednou poslala
otci obrázek a tím začala obrazová sbírka, o které následně
hovořila.
Po třech letech byla deportována do Osvětimi,
odkud byly s maminkou dále deportovány do Freibergu u
Drážďan. Tam pracovaly v továrně na výrobu letadel. Následně
se stala účastnicí transportu smrti do Mauthausenu. Díky
končící válce a zpoždění na trati dorazil tento transport
den poté, co byly plynové komory zničeny… Měly opět velké
štěstí. Přežily. Tento příběh a část svých obrazů
představila na on-line přednáškách.
Celkem dvě besedy s pamětnicí, která ve svých
92 letech ukázala, že není se potřeba bát techniky, proběhla
v komunitním centru Na půdě. Obě setkání proběhla pro
veřejnost a dále studenty Střední pedagogické školy
Prachatice a Gymnázia Prachatice.
Paní Helga přiblížila svůj život před válkou
a také jak se změnil ve chvíli, kdy museli začít nosit
žlutou hvězdu, nastoupit do prvního transportu, který vedl
do Terezína. A právě zde začala paní Helga malovat obrázky,
jak jí řekl tatínek: „Maluj, co vidíš.“ Vznikla tak více jak
stovka kreseb, které dětskýma očima přibližují hrůzy, které
každý den museli vězni koncentračních táborů zažívat.
Tyto kresby byly publikovány v roce 1998 v
knize s názvem „Zeichne, was Dusiehst“, vznikla i
stejnojmenná výstava obrazů. Příběh, který je zapsán ve
formě deníku - Deník 1938-1945 vyšel v roce 2012. Nově
vzniklá publikace Nikdo nás nečekal, která přibližuje život
před válkou a hned po válce, pak vyšla v loňském roce.
Paní Helga přiblížila svůj život velmi
emotivně a neopomněla historické pozadí všech událostí.
Přesah přednášky byl především v tom, že ukázala, jak se
mnohé věci podobají dnešním událostem a době v covidu.
Přesto však s velkým rozdílem: "Tenkrát vše bylo proto, aby
nás (Židy) zabili. Nyní je to vše proto, aby lidi
zachránili…“
Nakonec vzkázala nejen mladé generaci
poselství: „Máme svoji postel, máme střechu nad hlavou, máme
plnou lednici jídla. Máme téměř vše. Přesto se lidé zabíjejí
kvůli penězům, kvůli majetku, kvůli barvě pleti,
náboženství. Bohužel se lidstvo moc nepoučilo a je třeba si
to uvědomovat. To, co se lidem dnes nařizuje, je v rámci
dobra, nám ty nařízení dávali proto, aby nás vyhubili. Važme
si tedy svobody, važme si přátelství, protože to jsou
nedocenitelné věci a je potřeba je chránit.“
|
