|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
Také na Teslu Vimperk, stejně jako na předchozích šest besed
o vimperských fabrikách, jejich výrobcích a lidech kolem
nich, přišlo nemálo bývalých pracovníků. "Právě toho si
nejvíc vážíme, z novodobé historie se v písemné podobě
nezachovalo skoro nic, chudé jsou na tyto informace i
archivy nebo muzea. Nebýt pamětníků, neměli bychom šanci,"
uvedl hlavní organizátor těchto besed Ladislav Čepička z
Musejního spolku vimperského panství, který připravuje
speciální regionální muzeum ve Vimperku.
Mikrofonu se na židli pro hosta chopil Pavel Randák, který
přišel do Tesly Vimperk 2. října 1972 jako oživovač
přístrojů neboli zkušební technik. Byl u úplných začátků
Tesly a své působení jako pracovníka výstupní kontroly si tu
protáhl do roku 1990. Z "hlediště" před parkboudou mu také
vydatně sekundovali a doplňovali ho jeho někdejší kolegové a
kolegyně.
Vzpomínalo se na to, jak Tesla Vimperk, která patřila pod
pražský mateřský podnik Tesla Hloubětín, začínala v objektu
po Technických službách vedle Šumavanu a pokračovala na
Pasovské ulici v bývalé řetízkárně, tedy provozu ČZ
Strakonice až do nového závodu.
Na počátku to byl spíše rodinný podnik o pár lidech, sériová
výroba a montáž měřicích zařízení pro televizní a rozhlasové
vysílání obnášela tak deset sestav za rok. Na besedě padala
řada odborných výrazů, jako například amplitudové modulování
nebo teplotní pulzování, ale bývalým pracovníkům to ani po
letech nedělalo potíže...
Došlo i na "veselé příhody" ze života zaměstnanců. Například
na to, jak v oddělení výstupní kontroly vytrvale odolávali
tlaku shora a nedali se přinutit k založení brigády
socialistické práce (BSP). Prvky hororu ovšem už měla
vzpomínka na závodní stravování zaměstnanců, které občas
bývalo jen pro otrlé. Jídla se totiž brala z restaurace
hotelu Vltava a jednou se stalo, že přivezená várnice s
polévkou před vydáváním stravy doslova explodovala. Mohla za
to špatná zelenina v polévce...
V 90. letech už Tesla Vimperk vyráběla nějakých 80 souprav
televizních měřících zařízení ročně a dodávala je za dolary
do zemí RVHP (pro mladší čtenáře - Rady vzájemné hospodářské
pomoci, sdružující země socialistického tábora), a také na
Kubu. Všude tam technici z Tesly jezdili přístroje oživovat,
takže jistý kontakt se světem jim úplně nechyběl. Pak ale
hlavní odběratel, Sovětský svaz, začal mít nouzi o dolary,
odbyt výrobků postupně vázl a práce ubývalo.
"V té době jsme mívali stále připravený takzvaný
pohotovostní kus. To byla sestava pouze s jedním
namontovaným přístrojem, celkem jich tam přišlo víc než
deset. Na vrchnost to působilo jako dobrá rozpracovanost
výroby," připomněl s úsměvem Pavel Randák.
Řeč přišla i na postupný přechod Tesly Vimperk do nového
podniku Rohde & Schwarz v devadesátkách. Hlavní role prý při
tom sehráli pan Kadeřábek z Tesly, který vládl němčinou, a
pan Rohde Schwarz, který jednou projížděl Vimperkem. Zajímal
se o výrobu v místní Tesle, pak začali spolupracovat a v
květnu 2001 už pro německého partnera představovala
vimperská produkce tak strategickou úroveň, že Teslu Vimperk
koupil.
Všichni pracovníci, kteří chtěli, přešli do Rohde & Schwarz
se svými smlouvami. Od té doby se podnik stále rozvíjí, má i
vlastní vývoj a zaměstnává 800 lidí v částečně třísměnném
provozu, což je asi desetkrát víc pracovníků, než kdy měla
samotná Tesla Vimperk. Pracují v ní i dnes někteří její
bývalí zaměstnanci, brigádnicky třeba i Pavel Randák.
|
