REPORTÁŽ -
Vimperská rokle, kterou brzy připomene jízda
závodních motocyklů, bývala vyhlášenou tratí,
která hostila vůbec první zimní motokrosový
závod v Československu.
# Středa
20/5 2026 - TEXT: Tomáš František Přibyl
FOTO
poskytla Šárka Ladýřová a redakční archiv
Motokros
býval v Československu hlavně před pádem železné opony
velkým fenoménem. Státní televize z něj přinášela často
živé přenosy, naši závodníci patřili mezi nejlepší na
světě, motokrosových tratí jsme měli možná nižší stovky
a ve své době jsme byli nejlepší na světě i ve výrobě
motokrosových speciálů díky legendární značce ČZ.
Věnce
vítězům jezdili předávat na motokrosová závodiště
českoslovenští prezidenti, měli jsme spoustu
automotoklubů a sportovních oddílu podporovaných i
státem a na závody se jezdily dívat doslova davy lidí.
Jedna
bakalářská práce vzniklá na Jihočeské univerzitě uvádí,
že na jeden ze závodů ve Vimperské rokli dorazily i
čtyři tisíce lidí. Vzhledem k počtu obyvatel je to
stejné, jako kdyby na motokrosový závod v Praze přišlo
přes půl milionu lidí.
Pokud však
chcete podrobněji nahlédnout do historie tohoto sportu v
socialistickém Československu, narazíte při vyhledávání
na internetu na nečekaný nedostatek informací a pramenů.
I když tedy
pro psaní o historii prvních závodů v zimním motokrosu u
nás chybí širší základní historické mapování a výzkum,
naskytla se letos příležitost podívat se na tento
fenomén prostřednictvím jednoho rodinného příběhu.
V tom jde o
osud jednoho strojního zámečníka a odbojáře, který byl
nepohodlný předlistopadovému režimu. A také v něm jde o
krabici plnou materiálů, která po něm zbyla a o jeho
vnučku, která z ní připravila výstavu, kterou zakončí za
pár dní přehlídka závodních speciálů značky ČZ, na
kterých se v Československu jezdil dlouhá léta motokros.
Řídké
internetové zmínky o nejstarších motokrosových závodech
v Československu sahají do padesátých let minulého
století. V tomto směru se Vimperk, respektive místní
nadšenci, přidali k počátkům tohoto sportu u nás velmi
brzy. První závod se jel ve Vimperku na začátku prázdnin
v roce 1957 v prostoru za rekreačním areálem Vodník.
O tři roky
později našli místní organizátoři lepší místo pro
motokrosovou trať na svahu rokle na severní straně
Vimperka nad výpadovkou na Strakonice, kde se vyráběly
motocykly ČZ. Závodiště v členitém strmém terénu dostalo
název Vimperská rokle, pod kterým proslulo u nás i v
Evropě.
Největší
slávě se těšilo v šedesátých letech. V roce 1968 sem
dokonce zavítal i tehdejší československý prezident
Ludvík Svoboda, československá televize odtud
připravovala televizní přenosy a jely se tu vůbec první
závody v zimním motokrosu na našem území.
Na
sportovní klání sem jezdili závodníci i z ciziny a
později se tu konaly i závody v autokrosu. V době
normalizace a v době, kdy začaly motocykly ČZ za
světovou špičkou zaostávat, se tu pak konaly hlavně
domácí podniky a poslední závod se tu jel v roce 1984.
To, jak se
do Vimperka dostal zimní motokros, není úplně
doložitelné. Tato odrůda motokrosu má přitom svůj původ
v Anglii a v šedesátých letech byla populární na řadě
míst v Evropě jak u jezdců, tak i u diváků. Ve Vimperku
však byla historie tohoto sportu poměrně krátká. Nakonec
se tu jely jen čtyři zimní závody.
První se
uskutečnil 14. února v roce 1965. Už druhý ročník byl
mezinárodní a vyhrál ho Paul Fridrichs z Německé
demokratické republiky. Třetí závod vyhrála vycházející
hvězda československého motokrosu Zdeněk Strnad. Z
tohoto závodu se dochoval záznam státního zpravodajství,
který je možné si přehrát na youtube:
Zimní
motokros má oproti tomu klasickému mnohá specifika.
Jezdí se na sněhu, zmrzlém povrchu i na blátě, pod
kterým je led nebo zmrzlá půda. Vyžaduje tedy specifický
styl jízdy, výstroj i nastavení strojů. A patří k němu i
nutnost hlídat si, aby člověk nepromrzl tak, že už není
schopen řídit.
Fyzicky jde
o hodně náročnou záležitost. Na záběrech z třetího
vimperského zimního motokrosu jsou vidět i kamna u stanu
a o náročný podnik muselo jít i pro diváky. Vimperská
rokle leží v nadmořské výšce zhruba sedm set metrů.
Poslední
čtvrtý ročník zimního motokrosu se ve Vimperku jel v
únoru roku 1968. Brožura k němu zvala i na závod, na
který sem přijel v létě před invazí vojsk Varšavské
smlouvy prezident Svoboda. Další zmínky o zimním
motokrosu se pak objevují v brožuře z roku 1970:
Takto
normalizační režim omezoval věci, které u nás byly
povoleny v rámci uvolňování ideologických poměrů v
šedesátých letech, aniž by přitom výslovně řekl, že je
zakazuje z politických důvodů. Zimní motokros s účastí
cizinců i ze západní Evropy, který vymysleli v Anglii,
byl asi považován za příznak kontrarevoluce, která u nás
měla podle Sovětů za dob Alexandra Dubčeka probíhat...
Pravdou ale
je, že jistý symbol socialismu s lidskou tváří vimperské
zimní závody představovaly. Panovala na nich větší
otevřenost a vstřícnost vůči cizincům a v dokumentu o
třetím zimním závodě ve Vimperku je například i zmínka o
přítelkyni jednoho z nich, přičemž u ní chybí v
normalizaci nebo v padesátých letech obvyklé ideologické
hodnocení.
V
normalizačním zákazu vimperského zimního motokrosu však
nešlo jen o to, že tato akce byla pro Komunistickou
stranu Československa nežádoucím symbolem. Za zákazem
stála i odbojářská minulost a česko-německý původ
hlavního pořadatele těchto závodů Emila Jungwirtha.
Ten se
narodil v roce 1926 do typicky smíšené šumavské rodiny a
za druhé světové války byl jako dospívající mladý muž
členem odbojové skupiny Šumava II, jejímž členem byl i
známý převaděčský král Šumavy Josef Hasil, se kterým se
znal.
Emil
Jungwirth se vyučil strojním zámečníkem u mistra Tůmy v
Šumavských Hošticích, u kterého měl Hoštický prapor
Šumavy II své zázemí a většinu života se pohyboval kolem
motorů, řidičského povolání a motoristických sportů.
Po válce a
vojně pracoval jako šofér ČSAD a pak také učil na místní
lesnické škole, které se přezdívalo Hájenka. A také
působil jako instruktor v autoškole. K zájmu o motory a
řízení ho přitom nepřivedl jen obor, kterému se vyučil,
ale i to, že pocházel z cestářské rodiny.
Podle
rodinného archivu a vzpomínek se pohyboval kolem
vimperského motokrosu hlavně v letech 1965 až 1979. "Z
materiálů, které se po něm dochovaly, a mamka mi to
potvrdila, to vypadá, že nápad pořádat zimní motokros
byl ve velké míře jeho iniciativa," uvedla jeho vnučka
Šárka Ladýřová.
Kromě toho
všeho měl však Emil Jungwirth také kritický postoj k
tomu, co se v Československu dělo po únoru 1948 a srpnu
1968. A asi celkem oprávněně, když se komunisté snažili
odbojovou skupinu, jíž byl za války členem, vymazat s
dějin nebo alespoň marginalizovat její činnost.
Proto se
není co divit, že Emil Jungwirth v roce 1969 využil
svých kontaktů v ČSAD ve Vimperku a půjčil si tu
autobus, aby zorganizoval cestu pedagogů a studentů z
lesnické školy na pohřeb Jana Palacha.
Normalizační režim tento počin většině jeho účastníků
nepěkně spočítal. Emil Jungwirth kvůli tomu mimo jiné
nemohl dál provozovat zimní motokros a skončil ve
Vimperské rokli jako hlavní pořadatel.
A ještě hůř
- jeho vnučka pracující pro Paměť národa nedávno náhodou
objevila spis, který o něm vedla státní bezpečnost a
přispívali do něj i agenti vojenské rozvědky. Sledován
byl i na motokrosu, podezírali ho ze snahy emigrovat a
vadila jim i jeho touha pořídit si vůz západoněmecké
značky Mercedes.
Kromě toho
musel on i jeho kolegové odejít z lesnické školy.
Nějakou dobu mohl ještě dělat instruktora v autoškole,
ale pak už ho režim nechal jen hlídat v místní sklárně a
tiskárně. Zemřel v roce 1992 a svůj vysněný Mercedes si
po listopadu 1989 už pořídit nestihl.
V té době
už několik let Vimperská rokle nefungovala jako
závodiště i proto, že se k ní více a více blížila bytová
zástavba na největším vimperském panelovém sídliti.
Navíc v té doby už československé motocykly z nedalekých
Strakonic zaostávaly za světovou špičkou a motokros
přestával u nás být takovým fenoménem.
Ani po
sametové revoluci se sem motocykly a závodníci
nevrátili, i když se takové nápady objevily. Nějakou
dobu se však řešilo, jestli pozemky závodiště patří
městu nebo církvi a pak už by bylo prakticky nemožné
splnit tu hlukové normy.
Osud
Vimperské rokle tak ožil až letos, dvaačtyřicet let
poté, co se tu jel poslední motokrosový závod. Po Emilu
Jungwirthovi totiž zbyla na půdě zaprášená krabice s
řadou materiálů, fotografií a artefaktů. A jeho dcera ji
dala své dceři s tím, že si s ní bude vědět rady.
Vnučka
bývalého hlavního pořadatele vimperského motokrosu Šárka
Ladýřová je totiž shodou okolností vystudovaná kulturní
antropoložka, která se podílela i na muzejních
expozicích v Prachaticích nebo v Netolicích a v
Prachaticích provozuje vlastní galerii Křišťanova 61.
A letos
mezi výtvarné výstavy své galerie vklínila i výstavu,
kterou z materiálů po dědovi připravila. Nějakou dobu už
běží, ale potrvá ještě do konce května a je možné ji
navštívit o středách vždy od deseti do šestnácti hodin.
Mimo otevírací dobu mohou zájemci volat na 728 505 391.
"Na výstavě
jsou hlavním materiálem fotografie. Nejde o fotky, které
by můj děda fotil, ale o dokumentaci, kterou dostával od
různých fotografů a schovával si ji. Jsou tu snímky ze
závodů z let cca 1965 až 1979, kdy se děda závodům v
rokli v různé míře věnoval," vysvětlila Šárka Ladýřová.
"Dále jsou
zde nejrůznější zajímavosti, jako například pořadatelské
pásky, startovní listiny, lístky, medaile, upomínkové
drobnosti se závodníky a katalogy, brožury k závodům
vydávané. Nejde jen o materiály k rokli, děda často
pomáhal také na Rallye Šumava a Vltava a také na
motokrosu v německé Apoldě (NDR)," dodala.
Navíc si
návštěvníci výstavy mohou prohlédnout dva dokumenty z
roku 1967 a zahrát je možné si tady i společenskou hru
Velká cena Československa z roku 1970. Expozici navíc
obohacuje i historický motocykl ČZ - takzvaný kominíček
vyráběný v letech 1956 - 58.
A na den,
kdy by se Emil Jungwirth dožil sta let (27. května 2026)
pak jeho vnučka připravila k výstavě větší doprovodnou
akci. "V sedmnáct hodin odpoledne přijede kolem
pětadvaceti historických motocyklů ČZ, několik
automobilových veteránů a dodávka k nám přiveze i
originály závodních ČZ, které jezdily ve Vimperské
rokli. A mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou se bude v
naší galerii konat beseda s panem Václavíkem z VCC
Strakonice. Řeč bude o historii ČZ," uvedla Šárka
Ladýřová.
Foto výstavy v Křišťanově 61:
Okresní přebor v motokrosu ve Vimperské rokli v roce
1980, foto Zdeněk Přibyl
