Šumavská Bílá strž je opravdu divoké místo REPORTÁŽ - Když se prohání vítr korunami šumavských stromů, šumí to tak, že podle toho dostal náš region jméno. Najdete tu však i místo, kde nešumí jen vítr, ale i voda.

# Středa 5/11 2025 - TEXT: Tomáš František Přibyl

FOTO - archiv prachatickoNEWS.CZ - Zdeněk Přibyl

Jde o kaňon Bílého potoka – místa s atmosférou starého Královského hvozdu s přírodní rezervací a především s nejvyšším šumavským vodopádem. Nebýt cedule u asfaltové lesní cesty, možná byste si vstupu do hustého lesa ani nevšimli.

Úzká pěšina tu vede šikmo po svahu mezi stromy, které nepropouštějí svými korunami příliš světla. Navíc jste tak vysoko v horách, že tu často panuje mlhavé počasí. Na konci pěšiny plné kořenů a kamenů se nachází vyhlídková plošina.

Jsme necelý tisíc metrů nad mořem v části Šumavy zvané Královský hvozd na Železnorudsku. A jsme pouhých pár kilometrů od známého lyžařského střediska Špičák a nedaleko od pověstmi opředeného Černého jezera, které je největším ledovcovým jezerem Šumavy a které inspirovalo takové české velikány, jako byl třeba Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický nebo Antonín Dvořák.

Královský hvozd je vlastně výrazný horský hřbet na hranici s Bavorskem, který má stále ještě atmosféru starých šumavských lesů, než je člověk zcivilizoval. V minulosti se tak také jmenoval velký správní celek sahající od Svaté Kateřiny až na Stašsko. K českému království ho připojil Přemysl Otakar II. ve třináctém století.

Na konci zhruba dvě stě metrů dlouhé stezky na vás čeká pohled do kaňonu, kterým se valí Bílý potok. Ten pramení asi o dvě stě padesát metrů výše nedaleko Černého jezera. V místech, kde protéká přírodní rezervací, se na něm vytvořil nejznámější šumavský vodopád – unikát a jedna z perel mezi místy, která v Čechách zůstala ještě divoká.

Bílá strž vypadá přesně tak, jak naznačuje její název. Zpěněná bílá voda se tu valí hlubokým a příkrým údolím na severním svahu hraničního hřebene. Potok na zhruba tři sta metrové vzdálenosti překonává sto výškových metrů. V cestě mu stojí balvany i zlomené a vyvrácené stromy, které nikdo neodstraňuje, protože do přírody tu člověk nezasahuje. Na několika místech voda padá také přes převisy a skály a vytváří běloskvoucí menší či větší kaskády a peřeje.

Vodopádů je tu vlastně několik. Ten nejvyšší se jmenuje stejně jako rezervace a je možné si ho prohlédnout z turistické stezky. O jeho výšce najdete několik různých údajů. Nejčastěji se ale uvádí, že je vysoký třináct metrů.

Níže po proudu se pak nachází několik menších vodopádů. K těm už se ale podívat nelze, protože rezervace není běžně přístupná. Mimo přístupovou stezku od informační tabule, se smí jen se speciálním povolením. Navíc to není ani příliš bezpečné, protože svahy kaňonu jsou hodně kluzké a příkré. A především je vstup mimo stezku zakázán kvůli ochraně přírody – turisté by zdejší křehkou flóru rychle zničili.

Pokud se chcete podívat i na dolní vodopády v Bílé strži, musíte vzít za vděk třeba virtuální prohlídkou na www.vodopady.info. Tyto velmi zajímavé stránky vás zavedou i na další vodopády v okolí a po celé České republice.

Vodopád vznikl tak, že potok se zakusoval postupně do podloží, až narazil na takzvané silně prokřemeněné svory. Ty lépe odolávaly erozi a vzniklo tu několik stupňů.

Bílá strž však není jen potok s vodopády. Jde především o přírodní rezervaci. Ta byla vyhlášena v roce 1972 a má rozlohu bezmála osmdesát hektarů. Široká je čtyři sta až pět set metrů a z části ji tvoří les pralesovitého charakteru a většinu rozlohy pokrývá takzvaný přírodní les, který je smíšený a tvoří ho hlavně smrky, buky a jedle různého stáří.

Nejstarší stromy v rezervaci pamatují dobu kolem roku 1760, kdy v okolí Bílého potoka mohl ještě růst původní šumavský prales a kdy tady byla část území kvůli těžbě dřeva odlesněna. Nešlo však o úplné odlesnění a zřejmě tu přežila nejmladší generace původních smrků a z té vzešly právě nejstarší stromy dnešní rezervace. V době jejího vyhlášení například u vstupu stávala přes tři sta let stará jedle bělokorá, která ale přirozeně odumřela na začátku nového tisíciletí.

Správa Národního parku Šumava však v rezervaci nechrání jen stromy. V Bílé strži mají hodnotu i mnohem menší rostliny. Roste zde totiž například zvláště chráněný vranec jedlový. A do seznamu ohrožených rostlin patří rovněž plavuň pučivá.

Tolik krátká návštěva Bílé strže – je to místo, kde se člověk může téměř na dosah ruky přiblížit k tepajícímu srdci Šumavy a zaposlouchat se do její písně. Pokud se sem vydáte, mámivé šumění vodopádů na Bílém potoce vás bude provázet ještě dlouho.

Z Bílé strže se můžete po červené turistické značce vydat třeba na čtyři kilometry vzdálené Černé jezero a šest a půl kilometrů vzdálené Čertovo jezero. Do Železné Rudy je to zhruba dvanáct kilometrů a osm k rozhledně na Špičáku.

Pod ním najdete na železniční trati Špičácký tunel, který byl až do roku 2007 nejdelším českým železničním tunelem. Dlouhý je 1747 metrů a postaven byl v 70. letech 19. století. Při stavbě zahynulo mnoho dělníků z Itálie, Bosny a Chorvatska, kteří odpočívají na hřbitově Barabů mezi Špičákem a Železnou Rudou.