zprávy - foto - od čtenářů - INZERCE - redakce - CENÍK  

 
  Zemřel Zdeněk Přibyl – novinářská legenda Prachaticka

PRACHATICKO – 2/12 2022 – O dění na Prachaticku napsal tisíce zpráv a vyfotil tisíce akcí. Jako novinář a fotograf tu působil padesát let.

      

   prachatickoNEWS.CZ  

Zdeněk Přibyl zemřel v pátek 2. 12. 2022 odpoledne po dlouhé těžké nemoci ve věku 73 let. Za celou rodinu bych chtěl poděkovat lékařům a sestřičkám prachatické a českobudějovické nemocnice a paní doktorce Čerklové. A zejména sestřičkám a lékařům Domácího hospice sv. Jakuba za všechnu jejich péči a úsilí, díky jejichž pomoci, empatii, vstřícnosti a podpoře celá rodina tuto těžkou situaci zvládla.

-

Táta byl nejdéle sloužícím, nejlepším a nejvýraznějším zpravodajským fotografem Prachaticka od dob vzniku klasické žurnalistky. V Prachaticích a na Prachaticku fotil od počátku 70. let a zažil až neuvěřitelné proměny společnosti i svého řemesla.

Fotografie a později zpravodajská fotografie mu učarovala už v mládí – fotil od střední školy. Myslím, že ho na tom lákala trocha dobrodružství, která k tomu patřila, a zejména pak touha být vypravěč současnosti obrazem. Měl velký cit pro místo a záběr a rád si při focení s lidmi povídal.

Z touhy se zrodil koníček a nakonec měl i štěstí, když se mohl novinařinou a focením živit. Nikdy se přitom této své touhy nevzdal a neopouštěl ji, i když zažil i chvíle, kdy se mu nedařilo. V tom byl opravdu obdivuhodný a psal a fotil i v dobách, kdy měl jiná zaměstnání. Rád citoval jednoho z šéfredaktorů, u kterých se učil, že novinařina je pokorná služba čtenářovi.

Psal o lidech a pro lidi a fotil lidi pro lidi. Takový je osud nás novinářů – pod zprávou a fotkou jsme podepsáni, ale vidět na nich nejsme. Přesto táta nikdy nebyl neviditelný a vždy byl rád za to, že může potkávat lidi. V jeho roli prostředníka mezi čtenářem a realitou mu pomáhalo i to, že se narodil jako prostřední syn.

Ze všech současných novinářů na Prachaticku ovlivnil samozřejmě nejvíce mě. Dohromady zhruba dvacet let jsme tvořili novinářský tým otce a syna a pracovali jsme pro nejrůznější redakce. Dokonce i tu roli prostředníka mi jako prostřednímu synovi prostředního syna předal.

Jako šéfredaktor však vedl a učil desítky lidí – řada z nich v oboru stále pracuje. Například i Jana Vandlíčková, která vede redakci Prachatického deníku, nebo redaktor a kameraman Václav Malina s tátou začínali.

Na výsledky jeho zpravodajské a fotografické práce bude při zkoumání historie našeho regionu narážet každý, kdo se do toho pustí. Osobně spolupracoval se stovkami lidí a tisíce, možná desetitisíce, jich vyfotil. V jeho archivu jsou desetitisíce černobílých snímků, jaké nikdo jiný nepořídil, a celkově jeho archiv obsahuje zhruba jeden a půl milionu fotografií.

Vyrostl v 50. letech, kdy se u nás věřilo na utopii prosaditelnou za každou cenu. Dospěl v uvolnění 60. let, aby své největší životní úspěchy a pracovně nejplodnější období prožil v 70. a 80. letech, pro které stále nemáme jednotné zhodnocení.

Po Listopadu 89 viděl příchod svobody i chaos a průšvihy transformace, jejich stabilizaci a současnost hledající jakou cestou se vydat dál. - To vše by se na jeho fotografiích našlo nějak zachycené. Vypravěč současnosti ji musí vždy nasát a pochopit.

Začínal fotit v době, kdy černobílá fotografie byla koníčkem hlavně pro nadšence. Zažil masové rozšíření barevné fotografie díky kompaktním fotoaparátům a posléze i přechod na digitální formáty a nakonec i focení chytrými telefony.

Psát začínal v době, kdy v okresní redakci neměl vždy k dispozici auto a tak jezdil za zprávou někdy i autobusem. Psal na psacím stroji, filmy sám vyvolával a zvětšoval fotografie, aby pak vše vozil do tiskáren ve Vimperku. Pamatoval také, když se text zprávy do redakce volal a diktoval telefonistce, aby nakonec psal a upravoval fotografie v počítači a obratem je vydával na internetu a sociálních sítích.

-

Táta často říkával, že slunce a noviny musí vyjít každý den. A přesně to tvrdil lékaři, když se mu zanítil apendix a on mu vysvětloval, proč musí do redakce a ne na sál. Kromě mámy a rodiny proto byla jeho hlavním životním pilířem práce, kterou dělal pro Vás.

Slunce a noviny musí vyjít každý den, a tak prachatickoNEWS.CZ bude vycházet dál. Bez táty ale bude jiné než dosud a bude na něm chybět.

Tomáš Přibyl, šéfredaktor a vydavatel prachatickoNEWS.CZ

-

Táta se narodil 1. září 1949 pět minut před půlnocí v táborské porodnici. Byl druhým ze tří synů kominíka a švadleny. Vyrůstal v Radimovicích u Želče a do školy chodil ve Slapech u Tábora a posléze v Táboře. Střední školu vystudoval v Pelhřimově a po Listopadu 89 získal magisterský titul na Univerzitě Karlově.

Na konci 60. let nastoupil na vojenskou základní službu do Benešova. Na vojně sloužil u silničního vojska jako motospojka a regulovčík, ale také jako knihovník i promítač kina. Osud pak jeho kroky nasměroval do Prachatic v roce 1970, kdy sem byl jeho útvar převelen.

Na první vycházce na čaje do Národního domu potkal svou budoucí ženu Miladu. Rád vždy vyprávěl, že šel původně domluvit holku kamarádovi a že mu máma nechtěla říct, kde bydlí, ale nechala se doprovodit domů. Ze setkání, které se odehrálo 7. října 1970, se stala láska na celý život a padesát let manželství se třemi syny a čtyřmi vnoučaty.

Po vojně a svatbě v roce 1973 se postupně začíná rozvíjet v Prachaticích jeho fotografická a novinářská kariéra. K focení ho přivedl i příklad jeho táty, s kterým vyvolával jako malý kluk filmy v temné komoře a stejně pak učil pracovat s černobílým filmem i nás syny.

Vyjmenovat media, pro která táta pracoval a fotil, je téměř na samostatný text. Začínal fotkami a texty pro Péčko – dnešní Radniční list a postupně pak pracoval také v okresním týdeníku Hraničář a v krajském deníku Jihočeská pravda. Po Listopadu 89 byl u toho, když Hraničář přebírali němečtí vydavatelé a když se pak měnil na deník a na Listy Prachaticka – dnešní Prachatický deník.

V roce 1995 začal podnikat – navrhoval a vydával propagační materiály a přitom dál pracoval jako externí zpravodaj Českého rozhlasu nebo rádia Prácheň. Působil také v regionální redakci pracující pro TV Nova jako redaktor a kameraman. A také byl několik let vedoucím městského informačního centra v Prachaticích.

Připravili jsme spolu rovněž řadu reportáží pro Toulavou kameru České televize a Českoamerickou televizi vysílající v Chicagu. V roce 2005 jsme spolu z mého impulzu založili prachatickoNEWS.CZ, jehož vydavatelem byl táta do roku 2019, ale pracoval v něm až do roku 2022. Také jsme spolu připravili řadu reportáží pro nejrůznější časopisy v Čechách a na Slovensku.

Táta vystudoval soukromě tříletou Školu výtvarné fotografie při Střední průmyslové škole grafické v Brně, kde absolvoval v roce 1978. Vystavoval například v Praze, v bavorském Grainetu a Ingolstadtu, na zámku ve Zvolenu, na hradě v německém Neuburgu am Inn a na radnici v Röhrnbachu nebo soukromě v Uherském Hradišti.

V zahraničí se jeho snímky objevily na výstavách ve Vídni, ve Francii, v Bratislavě či Ingolstadtu a to spolu s prachatickou radnicí. Soukromě vystavoval také na soutěžích v Tokiu či Zagrebu. Byl členem Asociace jihočeských výtvarníků. S AJV již vystavoval v Č. Budějovicích, Prachaticích, Pasově či bretaňském Lorientu.

A tak by se o tom, co vše dělal a dokázal, dalo pokračovat ještě dlouho… 

 
 

 

 
     
     
 

 

 
 

Od roku 2005, Vydavatel a redakce prachatickoNEWS.CZ, Všeobecné smluvní podmínky, Všechna práva vyhrazena