|
#
Pondělí 3/4 2023 – Z REDAKČNÍ POŠTY
Marika
Šmajclová, učitelka MŠ Česká
Dne 20. března proběhla v
Paraplíčku schůzka rodičů s psycholožkou Leonou Tomanovou a
se zástupci jednotlivých základních škol Prachatice. Rodiče
tak měli možnost nahlédnout do světa povinné školní docházky
z pohledu učitelů. Zástupci základních škol vysvětlili, co
vše je potřeba mít k zápisu.
Dále také rodiče pozvali na
dny otevřených dveří do ZŠ. Psycholožka zmínila i konkrétní
oblasti školní zralosti dítěte, které by měly ovládat.
Závěrem však bylo
ubezpečení, že není potřeba děti stresovat, ba naopak právě
motivace a psychická pohoda dítěte i rodiče je to
nejdůležitější v průběhu příprav a při samotném zápisu do ZŠ.
Poté byl prostor pro otázky či individuální rozhovor.
Ahoj, já jsem Pepíček a
28. března jsem ve školce Paraplíčko absolvoval cestičku
zápisu nanečisto i s ostatními šikovnými dětmi. Nebylo to
vůbec jednoduché, ale myslím, že všechny děti to hravě
zvládly a nyní se již pyšní diplomem „Teď už ze mě bude
školák“. Pojďte se semnou ohlédnout za tím, co všechno jsme
museli plnit na jednotlivých stanovištích.
Na úvod jsem se musel představit celým jménem a říct svou
adresu, na druhém stanovišti jsem si musel přikreslit
kamarádku, tak aby postava měla všechny detaily („no, přeci
ve dvou se to lépe táhne, co říkáte?“), na třetím stanovišti
jsem se dozvěděl, jak se kamarádka jmenuje – ALENKA („krásné
jméno, ale já jsem ho musel celé opsat a to mi dalo docela
práci“), potom se mi rozvázala tkanička u boty („no jooo,
když mě to zavazování pořád moc nejde, protože teď jsou jen
boty se suchým zipem“), tak jsem si to musel trochu
natrénovat, na čtvrtém stanovišti mě čekaly pracovní listy,
kde jsem si procvičil své zrakové vnímání („uffff“), došel
jsem už konečně k pátému úkolu a tady mě čekal oddech –
zahrál jsem si pexeso na interaktivní tabuli („jupí“), šesté
stanoviště pro mě bylo lehké („asi už opravdu budu tím
školákem“), musel jsem sestavit přesný počet ovoce a
zeleniny, „už, už, se blížím ke konci“… na sedmém stanovišti
jsem si pohrál s robotickou „včelkou“Blue-boot, kde mi
maminka nebo tatínek říkali, na jaký geometrický tvar a
barvu se mám přesunout, na osmém stanovišti už na mě čekala
žába Růženka, jež chtěla abych jí nakrmil („můj postřeh
musel být hbitý, protože měla mlsný jazýček a chtěla, jak
cvrčky tak mouchy“) a huráááá, už jsem na konci! Teď už jen
ohodnotit, jaký z toho mám pocity a dát si kolíček na
smajlíka.
V závěru na mě čekal
diplom a sladká odměna. S něčím se Vám ale svěřím – všechny
Paraplíčkové děti byly moc šikovné, zvládly jednotlivá
stanoviště hravě s úsměvem. Já mám z toho velkou radost,
protože už jsme všichni připraveni na školu! Hola, hola,
škola už nás voláááá. Tak ahooooj.
 |
 |
|
