|
#
Pondělí 19/5 2025 – Z REDAKČNÍ POŠTY
Komunitní centrum Na půdě, KreBul
KreBul
totiž v Prachaticích uspořádal první symbolickou pouť s
názvem Santiago v Prachaticích. A ta přenesla myšlenku
slavné svatojakubské cesty až do srdce Šumavy. S nápadem
přišel Jakub Imbera, který našel inspiraci na jednom ze
seminářů v Komunitním centru Na půdě.
Na něm byla
řeč o pouti do španělského Santiago de Compostela. O své
zážitky se tam podělila i Eva Kolářová a mnozí účastníci
poznamenali, že by se na podobnou cestu rádi někdy
vydali. Kdyby měli více sil, času nebo příležitosti. A
tak jsme jim takové malé Santiago připravili přímo v
Prachaticích. Ostatně, kde jinde než ve městě, jehož
dominantou je kostel svatého Jakuba Většího, tedy
světce, jehož ostatky byly podle tradice v Santiagu
objeveny.
Poutníkům
jsme nabídli tři trasy – krátkou (1 km), střední (3 km)
a delší (7 km), která vedla až ke kapli Patriarcha po
místní křížové cestě. Překvapivě nejvíce účastníků si
zvolilo právě tu nejdelší. Na jejím konci se sešli
poutníci všech věkových kategorií, dali si společně
pauzu, občerstvili se a sdíleli své myšlenky i zážitky.
Právě v
těchto chvílích se naplno projevila podstata pouti –
zpomalení, setkávání a hledání hlubšího smyslu. Celkem
se na svatojakubskou pouť vydalo v Prachaticích
symbolicky na šest desítek lidí. Od zdatných turistů,
přes rodiny s dětmi, až po seniory a osoby se zdravotním
znevýhodněním. Mezigenerační rozmanitost vytvořila
výjimečnou atmosféru na každém úseku trasy.
Pouť jsme
zahájili v Mezigenerační zahradě KreBulu, kde každý
poutník obdržel kredenciál – poutnický pas s otázkami k
zamyšlení a místem pro razítka. Ta byla připravena na
stanovištích po celé trase. Cílem všech tras byl kostel
svatého Jakuba Většího, kde účastníci získali
Compostelu, pamětní list připomínající absolvovanou
cestu.
Na začátku
promluvil prachatický vikář Petr Plášil, který hovořil o
svatém Jakubovi, o významu pouti i o samotném kostele.
Právě díky jeho vstřícnosti se mohl stát kostel cílem
poutí, kde na poutníky čekala hudba. Kostelem zněly tóny
kapely Elaion, které poutníkům nabídly prostor k tichému
spočinutí, ohlédnutí i hlubšímu vnímání všeho, co během
cesty zažili.
Dík patří
všem dobrovolníkům, kteří obsadili jednotlivá stanoviště
a přispěli k hladkému průběhu putování. Pomáhali s
razítkováním, směrováním i povzbuzováním poutníků –
jejich přítomnost a úsměvy byly nepostradatelné. Akci
jsme připravovali s nadšením, ale i s respektem –
nevěděli jsme, co nás čeká.
O to víc
nás potěšila nejen vysoká účast, ale i množství
pozitivních reakcí. Tento nultý ročník nám poskytl
cennou zpětnou vazbu, podněty i zkušenosti, které
rozhodně zúročíme při přípravě dalšího ročníku. Věříme,
že cesta, u které nezáleží na výkonu ani čase, ale na
tom, co si z ní člověk odnese, byla přínosná pro všechny
zúčastněné. Úsměvy v cíli byly tím nejlepším potvrzením,
že má smysl v pouti pokračovat.
|
