|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
Připomínat, oživovat, dál předávat, a tak udržovat staré
zvyky má Prachatické muzeum na Velkém náměstí v popisu práce
a v případě Svatohavelského posvícení, kterým na venkově v
minulosti zpravidla končil hospodářský rok, bylo vidět, že
to dělá s opět s láskou.
A když si k tomu pozve šikovnou a tradic znalou Růženku
Vincikovou, je společný úspěch zaručen. Tak tomu bylo ve
foyer muzea i tentokrát. U dlouhého stolu zasedly děti a
připojili se k nim i jejich rodiče a přátelé. Nebojíme se
říci umělecky vyvedené posvícenské mětýnky z obřadního těsta
tu rostly do krásy. Těstem se i zdobily - srdíčky, kytičkami
nebo třeba šnečky, aby si je děti nakonec upekly v
elektrické troubě.
Zaujalo nás, že každá mětýnka měla na pečícím papíru
napsáno, pro koho je - Štěpán, Věra či babička nebo prostě
muzeum. Dobře si je prohlédněte, protože něco takového se
mimo Prachatice jen tak nevidí...
Stálý zájem měly děti o perfektně vybavený koutek s
krouháním a dalším zpracováním zelí, kterému vládla muzejní
výtvarnice a pedagog Šárka Frantová. Takže se tu cejtlovalo
zelí na cejtlu - jak se zařízení na krouhání zelí a celá
činnost v minulosti nazývaly také na Prachaticku.
Pamatuje na to i Slovník nářečí českého jazyka Ústavu pro
jazyk český Akademie věd ČR a naše babičky. Na krouhání
samozřejmě navázalo kořenění zelí, a pak šlapání umytýma
nohama. Bylo vidět, že tradice je holt tradice a ani v
budoucnu se jen tak neztratí...
|
