Galerie Zimní zahrada hostí podruhé malířku Ivanu Záleskou PRACHATICE - 7/4 2021 - 8:45 – Nový začátek II. se jmenuje už druhá výstava prací výtvarnice Ivany Záleské v prachatické Zimní zahradě. Začala 1. dubna.

   Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL 

S ohledem na platné restrikce mohla být vernisáž výstavy jen virtuální. Zahájila ji před kamerou Jana Voldřicha a objektivem našeho redakčního Canonu vedoucí odboru kultury, školství a cestovního ruchu městského úřadu Jiřina Dolejšková. Ta je kurátorkou těchto komorních výstavních prostor v prachatické Nové radnici, kam ráda pozvala autorku, absolventku výtvarného oboru na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, podruhé téměř přesně po dvou letech.

Zatímco v březnu 2019 vystavovala Ivana Záleská ve stejném prostoru, kde si pochvaluje příjemné světlo proudící průhlednou střechou, své čerstvě vytvořené obrazy s tematikou Šumavy, kde rodačka ze severočeského  Rumburku žije a tvoří, letos je to trochu jinak. "Snové krajiny kolem Sviňovic a z dalších míst Šumavy tu jsou zastoupeny i nyní. Ale především moje nová výstava představuje obrazy, které jsem vytvořila od roku 2019 do letoška. Uprostřed zmíněného času se nachází můj desetidenní pobyt ve tmě, který mi přinesl inspiraci a touhu vyjádřit vnitřní prožitky, představy a vize, které mi tma darovala. Část těchto obrazů je také součástí této výstavy," uvedla autorka. Celkově vystavené práce, mezi nimiž nechybí mandaly, meditační obrázky či dvanáctero znamení, charakterizovala jako spojení s přírodou, světlem, s tmou a samotné se sebou.

Novinkou jsou tu například "čtyřčata" působivých reliéfů ve výškovém formátu, které ztvárňují a vnímavému divákovi vydávají energii, kterou Šumava oplývá. "Když vkročím do lesa, ocitnu se v docela jiném světě. A přitom každý den je jiný. Někdy vnímám jen barvy, jindy pouze světlo, většinou příjemný pocit, někdy i mrazení v zádech," přibližuje prameny své tvorby. Podobné to prý bylo i s vystaveným autoportrétem z dlouhých stínů, které světlo promítá na nádherný zelený mech.

Vloni vystavovala autorka se svým otcem, akademickým sochařem Ivanem Záleským, který je prý jejím učitelem i největší inspirací, ve Vodňanech a samostatně pak v pensionu - galerii v Pěkné. "Malinko jsem změnila techniku malby, ale hodně jsem se začala věnovat právě reliéfům," odpovídá Ivana Záleská na otázku, co se změnilo v jejím tvůrčím životě za dva roky. "Reliéfy a reliéfní malby mě hodně chytly, asi proto, že mám po tátovi v sobě nějaký prostor, který do mých obrazů potřebuji vložit".

Před rokem měli mít s otcem výstavu v prachatické Dolní bráně, což se kvůli koronaviru nepodařilo. Nová šance bude prý zase v květnu příštího roku. Můžeme se těšit, že tam uvidíme i autorčiny další nové věci. "Spolu s reliéfy mě láká prostorová tvorba. Už mám několik plastik ve dřevě, ráda bych pokračovala a vytvořila i větší věci, třeba v hlíně nebo i sošky. To jsou teď moje plány," nechala se Ivana Záleská, která o sobě většinou jen nerada mluví, pohnout k pohledu do budoucna.   

Výstava prací Ivany Záleské v Zimní zahradě prachatické Nové radnice potrvá do konce dubna. Navštívit ji je možné v úředních hodinách Městského úřadu Prachatice, v současné době v pondělí a ve středu od 8:00 do 11:00 a od 12:00 do 17:00. Autorka by výstavu ráda spolu s organizátory zakončila veřejně přístupnou "dernisáží" v pátek 30. dubna od 17:00 hodin.

Od roku 2005, Vydavatel a redakce prachatickoNEWS.CZ, Všeobecné smluvní podmínky, Všechna práva vyhrazena