|
Text a foto: TOMÁŠ PŘIBYL
 
Po covidových přestávkách v minulých dvou
letech se totiž na Městském stadionu v Prachaticích
uskutečnily konečně další Rekordy školy, kterých v historii
už budou tři desítky. Na lehkoatletické závody žáků I.
stupně shlíželo z modré oblohy i hřejivé sluníčko. To mohlo
spolu se spolužáky a kamarády na tribunách obdivovat výkony
mladých atletů v běhu na 50 metrů, skoku do dálky a hodu
kriketovým míčkem.
Někteří závodníci sice potřebovali poradit,
jak si třeba správně seřídit startovní bloky na tartanové
dráze, zakleknout do nich a zkusit si startovní výběh.
Všechno však probíhalo v přátelském duchu. K tomu také
nemalou měrou přispíval vtipný komentář z tribuny. "Pro
závodníka v druhé dráze: Co tam pobíháš sem a tam jako
zajíc? Víš přece, co je to běžet rovně! A nekoukejte na
soupeře v dráze vedle sebe, to vás také rozhodí!" - ozývalo
se spolu s naopak pochvalnými hláškami, praktickými pokyny
pro vyklizení dráhy a komentářem k výkonům.
Skupinka dětí také roznášela občerstvení v
podobně sušenek a bonbónů činovníkům, organizátorům,
časoměřičům a rozhodčím na ploše stadionu. Byli mezi nimi
zastoupeni někdejší učitelé školy, nyní již v důchodu. Bylo
znát, že by to vlastně bez nich nešlo, a taky, že jsou tam
rádi! A děti? Ty si to také užívaly. A těm nejlepším patřily
tradičně medaile a diplomy.
|
