|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
 
Improvizační zápas Pilulek, tedy aktuálních
studentek a studentů Střední pedagogické školy v
Prachaticích, a prošlých Pilulek, které už školu
absolvovaly, se odehrál ve středu 30. března večer v nabitém
divadelním sálku prachatického Muzea české loutky a divadla.
Takzvané improzápasy tu jsou oblíbené a hrají se zde dobrých
osm let.
V předsálí muzea skupinka dívek připravovala
dobroty na přestávku za dobrou cenu. U vchodu do divadelního
sálku se vybíralo dobrovolné vstupné. Všechny peníze
poputují na pomoc ruským vpádem sužované Ukrajiny. Do
proutěného košíku házeli příchozí lístky s tématy, ve
kterých by se podle nich mělo soutěžit.
První rozcvička patřila divákům, nacvičili si
pod skvělým vedením moderátorky potlesk vítací a ohromující,
a byli tak připraveni na pravou chvíli. Druhou rozcvičku
absolvovali soutěžící hráči, ještě ve stejných, černých
dresech. Na pokyn z hlediště improvizovali například ve
štronzo pozicích lesní scénu. Hlásili se třeba jako
zahnívající houba, nechyběla ani veverka, která si dělá
zásoby.
Zaujala i ještě stále rozcvičková scéna na
téma, jak se podle řeči pozná pedárnice. "V základní škole
jsem vždycky měla čtyřku z tělocviku," zněla jedna z
typických hlášek. "Nemáte některá nůžtičky, zítra máme
klavír," následovala další. A také: "Nepůjdeme radši na
kafe, místo na odpoledku?" zaznělo od jednoho páru.
Vlastní soutěž začala příchodem, krásné a
úžasné paní ředitelky muzea, hlavní rozhodčí soutěže, paní
Hany (Patrasové). Přivítal ji právě ten největší potlesk. S
krásně nalíčeným, ale kamenným obličejem rozdělovala úkoly,
pohledem temných očí kritizovala nedostatky, přidělila
některé povinnosti i divákům v předních řadách a pak řídila
celou improvizační soutěž.
Témata se pro družstva, jedno v modrých a
druhé v zelených dresech, losovala z košíku. Místa, kde se
má improvizace odehrávat, navrhovali i diváci. Čas na výkon
určený stanovila paní rozhodčí a často ho variabilně měnila,
totiž zkracovala. Všechno řídila její píšťalka. Soutěž sama
nebyla nijak jednoduchá. Někdy se muselo mluvit jen určeným
počtem slov. Tématem byl například Šťastný rozvod, Růžový
tučňák, Káva v Prachaticích nebo Cukrová vata.
Všechno šlo ráz na ráz a diváci i soutěžící
se po celý večer královsky bavili. Klání Pilulek a prošlých
Pilulek skončilo nerozhodně neboli remízou čili plichtou
7:7. Kdo vyhraje a ani skóre nebyly však tím hlavním cílem.
"Samozřejmě hrajeme pro diváky, cílem tedy je
aby se divák bavil, mohl rozhodnout, o čem se bude hrát a
byl třeba i překvapený tím, jak to improvizátoři zahrají.
Týmy hrají proti sobě vlastně jenom jako. Kdyby totiž
nehrály spolu, tak by se jim to nedařilo, nevznikaly by ty
pěkné improvizace a společné příběhy," řekla nám Hana
Patrasová. "Musí se to i trénovat, aby byli soutěžící
pohotoví, chodily jim správné nápady, aby znali kategorie
soutěže, tedy jak se to hraje, a dokázali spolupracovat",
dodala.
Improvizační sport přišel do Česka před
nějakými dvaceti lety z Francie, ale hraje se například také
v Kanadě, Německu a dalších zemích. "K nám soutěž přinesla
kamarádka, která žila nějaký čas ve Francii, a začali jsme
se tomu věnovat. Založila se Česká improvizační liga. I když
to není úplně jako ve sportu, jsou stanovena pravidla.
Hlavně proto, aby si spolu mohly zahrát týmy třeba z různých
konců republiky. My jsme se před covidem třeba navštěvovali
s plzeňským týmem nebo jsme u nás přivítali týmy z Prahy či
Babic," vysvětlila Hana Patrasová.
V Prachaticích se hrálo po dvouleté covidové
přestávce. "Také jsme to hodně propagovali na pedárně, takže
přišla spousta lidí. Nebylo to jednoduché, prostor pro
diváky máme malý, ale zase to vytvořilo úžasnou atmosféru.
Podíleli se na ní nejen hráči, ale právě i diváci a vzájemně
na sebe působili a společně si to užili," doplnila spokojená
hlavní rozhodčí a organizátorka vydařených improsoutěží.
Podle jejích slov tu rádi uvítají další zájemce o aktivní
účast v soutěži.
|
