|
Text a foto: TOMÁŠ PŘIBYL
 
Prachatický fotoklub čekal na svou novou
výstavu dva roky. Loni se měla jmenovat Výstava, jakou svět
neviděl. A opravdu ji kvůli covidovým restrikcím neviděl. Letos výstava dostala název
Výstava, jakou svět vloni neviděl. Zahajoval ji předseda
fotoklubu Jiří Lux slovními a významovými hříčkami.
„Když má někdo něco vidět a pak to neviděl,
tak je to opravdu škoda. Na druhou stranu může být i dobře,
že výstavu, kterou svět neviděl, vlastně nikdo neviděl,
protože když ji nikdo neviděl, tak nemůžeme vědět, zda stála
za vidění,“ řekl Jiří Lux. „Jménem fotoklubu děkujeme, že
jste přišli uvidět výstavu, kterou svět neviděl, a doufáme,
že vám bude stát za vidění,“ dodal.
Vernisáž byla včera 25. ledna v Dolní bráně v
porovnání s minulými výstavami fotoklubu poněkud dietní.
Přeci jen veřejné akce stále omezují covidové restrikce a
karantény. Řada autorů se proto dostavila jen v zastoupení.
Ale i tak byl neutuchající humor členů fotoklubu potěšením a
vernisáž se povedla.
Nechyběla tu ani vzpomínka na členy klubu,
kteří už nejsou mezi námi a také ukázky starší a historické
fotografické techniky. Výstavy prachatického fotoklubu
přitom bývají často tematicky velmi pestré a platí to i o
této. Najdete tu fotografie od moře z dovolené i
cestovatelské snímky z cest, přírodu i portréty nebo život v
ulicích.
K nejzajímavějším částem výstavy patří
emotivní snímky Jany Kučerové z Myanmaru. Velmi povedená se
zdá i reportáž z každodenního života v ulicích Innsbrucku od
Aleše Stříbrského a neotřelá svou originálností, radostí i
syrovostí je série portrétů z hospody, kterou tu vystavuje
Vladimír Schütz.
To vše je možné vidět v Dolní bráně až do 18.
února.
|
