Národní park rozšiřuje studii života jelenů dalším projektem ŠUMAVA - 30. prosince 2019 – 8:36 - V Národním parku Šumava se získávají další podrobnější informace o jelení populaci. Tříletý projekt 184 má před sebou poslední rok.

   Text: LUKÁŠ KARBULKA, foto poskytla Správa NP Šumava

   V letech 2005 až 2007 Národní parku Šumava označil telemetrickými obojky celkem deset jelenů. Díky těmto obojkům pak mohl sledovat aktuální polohu označených jelenů. Jedním z deseti označených jelenů byl jelen, který dostal jméno Vincek. Toho pak sledoval park čtrnáct let.

   „Jelen Vincek (na foto - pozn. redakce) byl pro účel nasazení telemetrického obojku poprvé uspán a označen ušní značkou 13. dubna 2005 v přezimovací obůrce Paště - tehdy jako tříleté zvíře. Toto obojkování probíhalo v rámci projektu Migrace a prostorové nároky jelenovitých v oblastech výskytu původních druhů šelem v centrální části NP Šumava,“ vzpomínal Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava.

   Jelikož kapacita baterií v obojku vydržela dva roky, musel se všem jelenům, kteří se vrátili na území NP Šumavy vyměnit na další dva roky. „Jedním z pěti jelenů, kterým byl obojek vyměněn, byl i jelen Vincek. Byl poměrně věrný svým stanovištím a zimu trávil vždy v přezimovací obůrce Paště. Na jaře se po otevření obůrky se bez prodlevy vydával za hraniční hřeben na území Bavorska. Využíval velmi rád především oblasti dnešního bezzásahového území obou národních parků,“ řekl Adam Jirsa.

   V roce 2009 se měnily obojky už jen čtyřem jelenům a v roce 2011 už jen jelenu Vinckovi. Ten se pravidelně vracel na území NP Šumavy až do letošního roku a je pravděpodobně nejdéle telemetricky sledovaným jelenem v Evropě. „Poslední výměna proběhla letos na jaře. Na začátku listopadu však obojek vyslal signál, který nás informoval o úhynu jelena. Nalezli jsme jej v bezzásahovém území na Prášilsku – bylo mu přes 17 let,“ uvedl Adam Jirsa.

   Na tento projekt nyní navazuje rozsáhlejší projekt 184 s názvem Nové cesty k přeshraničnímu managementu jelení zvěře v době klimatické změny. Správa Národního parku Šumava na projektu tentokráte spolupracuje se sousedním Národním parkem Bavorský les, s Bavorskými státními lesy, s Lesy ČR a také s Bavorským státním ústavem pro les a lesní hospodářství. „Projekt je zaměřen na získání základních dat o přeshraniční populaci jelení zvěře. Zajímá nás početnost populace, poměr pohlaví a také to, nakolik si jsou jedinci v populaci navzájem příbuzní. Najít odpověď na tyto otázky nám umožní právě probíhající genetická analýza vzorků trusu a tkáně,“ vysvětlil na úvod koordinátor projektu Tomáš Peterka.

   Dále se nyní porovnávají telemetrická data, která byla zaznamenána v předchozím projektu a nyní. „Během uplynulých dvou předjaří jsme na obou stranách hranice nasadili 72 telemetrických obojků. Obojky zaznamenávají pomocí systému GPS svou pozici a díky zabudované SIM kartě nám data na dálku posílají. Zhruba po dvou letech od nasazení se pak v předem definovaný čas dokážou rozepnout. Tato poziční data nám budou sloužit k vyhodnocení pohybu sledovaných zvířat, k určení pravidelné zimní a jarní migrace a také ke stanovení prostorových nároků jelenů,“ řekl Tomáš Peterka.

   Důležitou součástí projektu je i fotomonitoring s více než dvěstěpadesáti fotopastmi. Ty jsou rozmístěny pravidelně v téměř celé oblasti. „Díky těmto zařízením budeme moci přesněji zodpovědět již zmíněnou otázku migrace zvěře a dokonce pomocí takzvaných modelů náhodného setkání vyjádřit i hustotu sledované jelení populace,“ uvedl Tomáš Peterka.

   Tříletý projekt, který má před sebou ještě jeden rok sběru dat a postupného vyhodnocování, může už teď o něčem říct. „Abychom se vrátili zpět k věku jelení zvěře, můžeme uvést, že Vincek nebyl co do stáří výrazným rekordmanem. Z téměř osmi set kusů jelení zvěře, která byla během minulé sezóny na území obou národních parků a sousedící lesní správy Neureichenau odlovena, dosáhli tři jedinci patnácti a další tři šestnácti let věku,“ uzavřel Tomáš Peterka.

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena