OBRAZEM: Děti si vyzkoušely na táboře KreBulu řemesla PRACHATICE – 1/8 2020 - 10:19 – KreBul uspořádal letos v létě pro děti příměstský tábor. Jeho tématem byla Řemesla na Zlaté stezce. Čtěte o tom pohádku…

   Z redakční pošty: Za KreBul Zdeněk Krejsa a Jiří Kučera

Každý den se děti minimálně s jedním řemeslem seznámily, vyzkoušely si jej a domů si krom zážitků odnesly mnoho výrobků. Poslední den tábora nás čekalo i velké putování, a to až na rozhlednu na Libíně. Při čekání na dopravu nám sice trochu zapršelo, ale na zpáteční cestě nás opět zahřálo sluníčko. A jaký celý tábor byl? To vám napoví krátká pohádka…

Jednoho deštivého víkendu, když už voda na louce dosahovala po kotníky, se chlapec jménem Honza rozhodl, že zjistí, co je za horami, které tvořily hranici jejich pozemku. Sbalil si s sebou pláštěnku, svačinu, oblečení... Ale to nejdůležitější, co si vzal, byl toaleťák. Proč ale toaleťák, se děti dozvěděly hned vzápětí. Byla připravena velmi vtipná aktivita na seznámení.

Rozloučil se s rodiči i babičkou, se kterými bydlel, a šel na rozcestí. Věděl, že tudy půjde karavana soumarů. Soumaři byli sedláci, kteří měli svá zvířata a pronajímali je kupcům, aby mohli chodit po obchodních stezkách a vozit náklad. Co bylo tím nákladem? Jednoznačně sůl, ale také kožešiny, drahé kameny, jídlo či jiné zboží.

Honza šel právě na tuhle stezku, protože věděl, že vede do Prachatic. Prachatice jsou krásné město, ve kterém je nádherné náměstí, bývají zde trhy, prodávají výbornou zmrzlinu, mají zde krásnou kašnu, kde se může osvěžit. To všechno slyšel od svého souseda, který tam jednou byl s nákladem dřeva.

Z dálky už slyšel zvuk zvířat a hlahol lidí. Jenže pozná, co všechno za zvířátka slyší? Napíná uši a poznává: koně, krávy, kozy, slepice - to byla totiž další aktivita připravená na prolomení ledů. Když už jsou docela blízko, zjistil, že všichni soumaři mají koně. Proč ale koně? Proč ne osly? Ti totiž neposlouchají a nedají se zavolat. To si děti hned vyzkoušely.

Tu se k němu nahne jeden ze soumarů a říká, "kdybychom měli osly, tak se nikam nedostaneme. Ti nás neposlouchají. Proto náklad se solí a dalším zbožím nesou koně". Měl štěstí, že mu soumar odpověděl česky. Je zde totiž velké množství národů. Jsou tu Češi, Španělé, Italové, Švýcaři, Katalánci (tyhle jazyky si děti měly možnost také vyzkoušet).

Poznal, že mezi cizinci jsou moc příjemní lidé, kteří mají své osudya začalse o všezajímat. A tak si povídal s tím soumarem, který mu odpovídal. Dozvěděl se od něj, že se jmenuje Miky, a že pochází z Ruska. Tam přes rok pracuje jako dřevorubec a v létě chodí s karavanou do Prachatic, protože zná cestu přes močály a bažiny.

Honza se Mikyho ptal, jak dlouho jdou z domova, než přijdou do Prachatic a koho potkávají. Miky odpověděl: "Jdeme celý týden, od pondělí do pátku, abychom mohli být v pátek večer v Prachaticích. Tam přijdeme na trh a můžeme sůl a další zboží dobře prodat. Jsme rádi, že dojdeme za světla, ale někdy se stane, že dorazíme až když je noc. To pak musíme dobře poslouchat, protože cestu nám prozradí zvon na kostele. Zvoní každý večer v 10 hodin. To abychom se neztratili. Ale poslyš, Honzo, co ty chceš dělat v Prachaticích?"

"No, já bych chtěl," odpovídá Honza, "chtěl bych se vyučit nějakému řemeslu. Doma chováme zvířata - slepice, ovce, kozy, krávy, koně, máme kočky i psy, ty nám dávají vajíčka, vlnu, maso, mléko, pomáhají nám a dávají radost. A kolem naší chalupy rostou stromy, je zde hodně kamenů, vedle ve vsi pracují se železem, na trhu prodávají korálky, když zaprší tak si z hlíny stavím domečky pro brouky... Ale potřebuji někoho, kdo mě všechno naučí a třeba bych pak mohl doma pomoci a vydělat nějaké peníze. Rád bych si udělal svou dílnu a pracoval tam."

"To je hezká myšlenka. V Prachaticích je spousta tovaryšů, učí se tam u mistrů a získávají mnoho dovedností. Tak například bednář dělá krásné truhly, umělecký kovář vyrábí šperky, hlinař dělá z nepálené hlíny, barvíř maluje barvami, pracují tam s textilem, a jsou tam výteční kuchaři. Doporučuji Ti vyzkoušet všechno, a pak se rozhodneš, jakému řemeslu se budeš věnovat".

Pohádka, kterou dotvářely samotné děti, nám takhle neskončila, protože v rámci příměstského tábora "Řemesla na Zlaté stezce", měly možnost si vyzkoušet různá řemesla, byly na výletě, v muzeu, zahrály si hry, pekly a prostě si užily celý týden v duchu soumarů a solné stezky. Každý den si odnášely domů výrobek i krásné zážitky.

Děkujeme rodičům za důvěru, dětem za poslušnost a aktivitu a přejeme krásné prázdniny!

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena