Z redakční
pošty: Jan Dvořák, NP Šumava
Její objemné listy a duté lodyhy, na nichž
rostou většinou výrazně modrá květenství, obdivuje mnoho
návštěvníků Šumavy, ale ta si v tomto prostředí obdiv vůbec
nezaslouží. Naopak, jako nejvýraznější invazivní druh na
Šumavě, se jí Správa Národního parku Šumava snaží
systematicky likvidovat.
„Tato rostlina je u nás geograficky
nepůvodní, původem je ze západní části severní Ameriky. Nemá
tady proto své přirozené nepřátele a snadno se šíří do
vlhčích, chladnějších, ale slunných míst s kyprými půdami.
Je invazní nejen pro nás, ale i pro evropské severské státy,
jako Finsko, Švédsko, Norsko. Na seznamu invazivních druhů
ji mají třeba i ve Švýcarsku,“ vysvětluje krajinná ekoložka
Správy Národního parku Šumava Daniela Steinbachová.
Lupina je invazivní především díky tomu, že
má obrovskou produkci semen s vysokou klíčivostí. Navíc
semena dokážou v půdě dlouho čekat na vhodné podmínky –
vyklíčí třeba i po deseti letech. Má ale i další vlastnosti
typického invazivního druhu. Roste ve velkých trsech, v
krátké době produkuje obrovské množství biomasy, díky
množství listů a své velikosti. Vyrůstá také velmi brzy na
jaře, takže ostatním rostlinám nedává moc šancí pro klíčení
a následný růst. Uvádí se také, že vylučuje jedovaté
alkaloidy, které nesvědčí ostatním druhům.
„Jedná se o bobovitou rostlinu a jako všechny
bobovité je schopná přes hlízkové bakterie kořenovým
systémem vázat vzdušný dusík. Takže se snadno uchytí na
místech, která jsou mechanicky narušená, kde ještě není
tolik živin. Dá se říci, že je to taková pionýrská rostlina
obsazující místa po stavbách, podél cest, v kamení, písečné
náplavy řek a potoků,“ doplňuje Daniela Steinbachová.
Přeměnou vzdušného dusíku hlízkovými
bakteriemi obohacuje o živiny i své půdní prostředí a
postupně v něm vytváří podmínky vhodnější pro živinově
náročnější rostliny (ruderální), jako je např. kopřiva
dvoudomá nebo kulturní druhy trav. Tímto se však stává i
velkou hrozbou pro přírodně cenné rostlinné biotopy s
chráněnými rostlinami, které jsou ve většině případů naopak
konkurenčně slabé a vázané na živinově chudší prostředí.
Bohužel i do těchto přírodně cenných míst se nám v
posledních letech lupina dostala a výrazně se v nich šíří,
proto Správa Národního parku Šumava přistoupila k
systematické redukci lupiny mnoholisté, kromě biocidů, všemi
možnými prostředky – ať už pomocí dodavatelských služeb,
zemědělců, svépomocí, anebo pořádáním akcí pro veřejnost a
osvětou.
Lupina se dnes vyskytuje ve velkém množství
na mnoha místech národního parku a chráněné krajinné oblasti
Šumava především v okolí sídel, zejména těch, kde bují nová
výstavba, jako je Kvilda, Modrava, Filipova Huť nebo Stožec.
Objevuje se ale už i daleko od zastavěných oblastí,
především podél turistických cest a na zemědělsky
obhospodařovaných loukách a pastvinách.
„K šíření lupiny přispívají i sami turisté,
kteří ji utrhnou a poodnesou o pár kilometrů dál, kde se
vysemení. To je velký problém. Lupina se musí vytrhat tak,
aby nevypadávala semena a musí se úplně likvidovat a to buď
v kompostárnách, nebo spalovnách,“ říká krajinná ekoložka
Správy NP Šumava Romana Roučková.
Lupinu mnoholistou si lze zakoupit též jako
sazenici nebo semena coby okrasnou rostlinu do zahrádky.
Prodává se v různých barevných kultivarech a je nutné si
přiznat, že jako okrasná rostlina nadělá hodně parády. V
tomto případě je však třeba si uvědomit, že se jedná o
snadno se šířící invazní rostlinu, tudíž ji nenechat
vysemenit ani na své zahrádce a lusky se semeny vždy pečlivě
ekologicky zlikvidovat. Také je potřeba bedlivě zvážit, kam
si ji pořizujeme, pokud je to na zahradu málo udržované
chaty či chalupy v chráněné oblasti, pak věřte, že pro
okolní přírodu je takováto nepůvodní invazní rostlina
tikající bombou. Stačí zahradu pár let řádně neudržovat,
nebo v okolí provést nějakou rekonstrukci či výstavbu atd. a
malá ekologická pohroma je na světě.
|
|
|
|
|
|
OD ČTENÁŘŮ |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|