|
Z redakční
pošty: Dana Marková, ředitelka Oblastní charity Vimperk a
Pavla Pegleyová
Oblastní charita Vimperk
procházela v březnu velmi náročným obdobím, které se nám
zatím podařilo zvládnout. Pečujeme ročně v celém okrese
přibližně o 500 seniorů v pečovatelské službě, o 400
pacientů prostřednictvím zdravotní domácí péče, o 36 klientů
v domově pro seniory.
Nejnáročnější úkoly jsme
zdolávali v domově pro seniory v Pravětíně. Zprávy o šířící
se pandemii, přijímání nejrůznějších opatření, abychom
ochránili všechny naše klienty a zajistili jim náležitou
péči. Postupně nám ubýval personál přímé péče.
Po uzavření školských zařízení
musely 4 pracovnice zůstat doma na tzv. ošetřovném, protože
pečují o děti do 10 let. Postupně nám vypadlo dalších 7
pečovatelek a zdravotních sester, které musely z důvodu
respiračních onemocnění zůstat doma v karanténě.
Byly jednotlivě testovány na
koronavirus, všechny výsledky byly naštěstí negativní, ale
doba léčení spolu s nařízenou karanténu po testování v
rozsahu 14 dní nás hodně omezovala. Vypomohly nám
pečovatelky z pečovatelské služby, jedna studentka s
kvalifikací praktické sestry a jedna nová pečovatelka, která
přišla z důvodu pandemie o svou dosavadní práci.
Aby toho nebylo málo, 6. dubna
mi v 5 hodin ráno volal topič, že praskla převodovka u
nového automatického kotle. Venku právě mrzlo a v předpovědi
počasí hlásili na ten týden na Šumavě až -11°C. Topenáři
nebrali telefony, obchody s náhradními díly byly zavřené.
Pomohl nám jeden odborník, který nám zajišťuje spíše
technický dohled, sezonní vypínání a zapínání kotlů. Přivezl
potřebný náhradní díl a kolem 11. hodiny dopolední jsme
mohli konečně zase topit.
Připravili jsme krizový plán pro
zařízení v době pandemie. Oslovila jsem pečovatelky a
zdravotní sestry s prosbou, zda by mohly některé z nich
přislíbit službu nepřetržitě 14 dní v uzavřeném oddělení v
případě vyhlášení karantény. Byla jsem překvapená a dojatá,
když mi to přislíbilo 13 pracovnic přímé péče, některé z
nich dokonce pečující o děti. Moc jim za to děkuji.
Mnohé pracovnice vzaly ihned
ochotně náhradní služby za chybějící personál, pracovaly a
pracují ve ztížených podmínkách. Jejich práce je těžká,
pečují z velké části o zcela imobilní seniory, nyní mají
práci ještě ztíženou, protože mají 12 hodin nepřetržitě
roušku, ve které se obtížně dýchá. Začínají mít různé kožní
komplikace na obličeji i z časté dezinfekce rukou, ale vše
to ochotně a trpělivě snášejí a dělají, co je v jejich
silách.
Klienti samozřejmě psychicky
strádají tím, že je nemohou nejbližší navštěvovat, snažíme
se jim toto období ulehčit. Poskytujeme jim psychickou
podporu, zprostředkujeme jim alespoň komunikaci přes mobil,
Skype nebo se mohou se svými příbuznými vidět přes skleněné
boční dveře a dorozumívat se telefonem. Venku je nyní
krásně, a tak se snažíme alespoň na krátkou dobu umožnit
lidem být venku odděleně na venkovní terase, to jim teď
hodně pomáhá.
Nelehká situace byla i v
pečovatelské službě. I zde jsme měli 2 pracovnice v
karanténě, sháníme neustále osobní ochranné prostředky,
snažíme se pomoci seniorům se vším, co potřebují. Dovážku
obědů nám zkomplikovalo zavření školních kuchyní, odkud jsme
odebírali obědy pro pečovatelskou službu. I to jsme
vyřešili, uvařili jsme tyto obědy v kuchyni v domově pro
seniory v Pravětíně.
Náročná situace byla i v domácí
zdravotní péči. Zpočátku jsme se potýkali s absolutním
nedostatkem ochranných prostředků pro sestry. Nejkritičtější
den byl 3. dubna, kdy poskytovala naše zdravotní sestra
pomoc pacientce, která nemohla otevřít dveře, ležela ve
vážném stavu na zemi ve své domácnosti. Po hospitalizaci
pacientky jsme dostali zprávu, že měla seniorka pozitivní
test na koronavirus. Sestra musela zůstat doma v karanténě,
naštěstí test vyloučil nákazu, sestra se tedy mohla opět
vrátit ke své práci, kterou dělá v naší charitě již 26 let a
kterou má ráda.
Pandemie zasáhla i naše služby
sociální prevence. Byl přerušen provoz sociálně
aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, krizovou pomoc
poskytujeme jen telefonicky stejně jako podporu při
doprovázení pěstounských rodin. Pracovnice těchto služeb
zajišťují v současné době kromě služeb po telefonu také
potravinovou pomoc těm, kteří se v současné době dostali do
finanční tísně.
Říká se, že v nouzi poznáš
přítele. Hned v prvních dnech nouzového stavu se nám začali
ozývat dobří lidé s nabídkou pomoci. Mnozí šili roušky,
někteří nám poslali finanční dary, jiní nám darovali
ochranné prostředky. Tato náročná doba nám ukázala, že naše
charita je silná a že jsme tým lidí, který stojí i v
nejtěžších chvílích při sobě.
Ještě jednou děkuji všem
zaměstnancům, dárcům i dobrovolníkům za všechno a přeji všem
pevné zdraví a hodně štěstí. Děkujeme, že nejsme na všechno
sami.
Děkujeme všem, kteří nám šili roušky, vimperským ženám,
které upekly zákusky našim klientům o Velikonocích a všem
dárcům. Moc si vážíme pomoci od Vás všech.
Oblastní charita Vimperk vypsala veřejnou sbírku na podporu naší
činnosti v době pandemie COVID-19 skrze portál darujme.cz.
Každý může přispět na internetové adrese:
https://www.darujme.cz/projekt/1202948
Dana Marková, ředitelka Oblastní charity Vimperk
-------------------
Moji maminku jsme potřebovali do
zařízení umístit poté, co před asi dvěma roky prakticky
oslepla. To jí bohužel znemožnilo zůstat doma a starat se o
sebe a svou domácnost tak, jak byla zvyklá a jak by si
bývala byla přála pokračovat ve svém životě i nadále.
Hledali jsme pro ni umístění v několika zařízeních, v jednom
nám ale bylo řečeno, že nemohou přijmout nevidomého seniora
a ve druhém panovaly pro nás nepřijatelné podmínky. Dům
klidného stáří (DKS) v Pravětíně se nám velmi líbil, bohužel
kapacita byla naplněná.
Vloni v květnu jsme ale obdrželi
zprávu, že se v DKS uvolnilo místo, maminka se sem tedy
přestěhovala a získala nový domov. Dostalo se jí vlídného
přijetí od personálu a milé spolubydlící, za kterou je
maminka moc ráda, protože si má s kým popovídat. Nejvíce si
maminka pochvaluje to, když ji vezmou „sestřičky“ ven. Za to
je velmi vděčná, protože „to odpoledne pak hned jinak
utíká.“ Také se ráda účastní setkání s harmonikou.
Byli jsme zvyklí brát si maminku
každý víkend k nám domů, aby neztratila kontakt s rodinou.
To teď bohužel z důvodu pandemie není možné, a proto jsme
nyní ještě vděčnější za míru empatie projevenou personálem v
DKS.
Je nám umožněno navštěvovat
každý týden maminku „přes dveře“ – my stojíme venku, maminka
sedí za skleněnými dveřmi v bezpečí domova a povídáme si
přes telefon. Pečovatelky dokonce mamince každý týden dávají
do vlasů natáčky, což je také nad rámec jejich povinností a
za což je maminka velmi vděčná.
Chtěli bychom proto personálu
DKS vyjádřit naše poděkování a vzkázat, že z jejích
telefonátů vyzařuje spokojenost a vědomí toho, že je na
dobrém místě a v dobrých rukou.
Děkujeme a přejeme hodně sil a
trpělivosti!
Pavla Pegleyová
|
