Z redakční pošty: Jan Dvořák, tiskový mluvčí NP Šumava
Je to událost, kterou ve svých románech
popsal například Karel Klostermann: "Moje Šumava, ta stará
Šumava, jak bývala, ta již nežije... Šumavo, ty má kolébko!
Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré slávě nevstanou!"
Večer 26. října roku 1870 přestala být Šumava takovou, jak
ji její obyvatelé znali. Silná vichřice během několika hodin
vyvrátila nebo polámala pravděpodobně jeden až dva milióny
stromů. Mnohá místa tak změnila svoji tvář – podobně jako v
roce 2007 po orkánu Kyrill.
„Podle dostupných pramenů předcházela vichřici velká tlaková
níže nebo několik tlakových níží za sebou. Říjen byl tehdy
velmi studený, větrný a deštivý. Jen těsně před vichřicí se
udělalo pěkné počasí – dalo by se říci, že to byl takový
klid před bouří,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava
Pavel Hubený.
Pak několik hodin zuřil nad Šumavou vichr, který s největší
pravděpodobností dosahoval síly orkánu. Podle nejrůznějších
popisů z obecních kronik působil velké škody nejen v lesích,
ale také na domech a dalších lidských majetcích.
„To je první moment, ve kterém se nabízí srovnání s orkánem
Kyrill, který udeřil na Šumavě 18. ledna 2007 a dosahoval v
nárazech rychlostí 168 km/h. Rychlost vichřice z října roku
1870 bohužel neznáme, ale podle popsaných škod se dá
předpokládat, že v nárazech dosahovala vyšších rychlostí než
Kyrill,“ uvažuje Pavel Hubený.
Druhým spojujícím momentem je to, že největší objem polomů
byl tam, kde se dříve těžilo dříví, nebo před rokem 2007
zasahovalo proti kůrovci. Jaký objem polomů vichřice před
sto padesáti lety způsobila, však přesně není známo. Z
dostupných pramenů, popisů a lesnických záznamů je však
možné dedukovat, že vichřici padlo za oběť podobné stromů,
jako při orkánu Kyrill.
„V roce 2007 Kyrill vyvrátil nebo polámal okolo jednoho
milionu metrů krychlových dříví. V témže roce se zpracovalo
okolo 750 000 m3 polomového dříví a v dalších pěti letech
pak vytěžilo 1 100 000 m3 kůrovcem napadených stromů.
Zároveň v bezzásahových územích odumřelo zhruba 1,5 milionu
m3 stromů,“ vypočítává náměstek ředitele Správy NP Šumava
Jan Kozel.
Také kůrovcová gradace po vichřici v roce 1870 výrazně
zvýšila těžby pravděpodobně o stovky tisíc kubických metrů
ročně. Do konce kalamity v roce 1877 bylo vytěženo zhruba
stejné množství kůrovcem napadených smrků, jako vyvrátila
sama vichřice. Toto období je označováno jako období zlatého
broučka. Těžba kůrovcem napadeného dříví totiž zaměstnala
tisíce dřevorubců nejen z Čech, ale i z mnohých evropských
zemí.
„Následně se část lesů uměle obnovovala. Hlavní obnovní
činností byla síje, při které se nesázely vždy sazenice
stromů, jako v dnešní době, ale vysévala se přímo semena.
Takto kombinovaná umělá obnova proběhla pravděpodobně na
několika tisících hektarech, přežilo ale i mnoho stromů z
tehdejší přirozené obnovy,“ předpokládá Jan Kozel.
Dodnes dochované texty o „zkáze“ šumavských lesů, o
ohromných těžbách a následného zalesňování pak mohou v
současné době vyvolávat dojem, že vichřice v roce 1870 a
následná kůrovcová gradace byla tak zásadní, že zde
nezůstaly žádné původní lesy.
„Taková interpretace je ale určitě mylná. Monitoring věkové
struktury lesních celků v různých částech Šumavy dokazuje,
že velké množství stromů přežilo jak větrnou, tak i
kůrovcovou disturbanci,“ říká Pavel Hubený a dodává: „Ve
vzrostlých lesích Šumavy rostlo do roku 2000 asi 12% stromů,
které vyklíčily před vichřicí v roce 1870. Třeba teď
aktuálně jsme na Pramenech Vltavy káceli nebezpečné souše v
okolí turistické stezky. Jsou to stromy, které uschly po
napadení kůrovců po roce 2007, a nás pochopitelně zajímal
jejich věk. U mnohých z nich počet jejich letokruhů přesáhl
300 let.“
Orkán Kyrill, vichřice z roku 1870, ale také další vichřice
z roku 1820, 1764 a hlavně z roku 1740 ukazují na jednu věc
– tyto zlomové události jsou běžnou součástí Šumavy. „Tyto
silné disturbance se opakují se železnou pravidelností.
Zhruba každých 150 let přijde nějaká velká větrná kalamita,
po ní kůrovcová gradace. Připravený podrost pod stínem
dospělých smrků dostane šanci a nahradí tak své předchůdce.
A za dalších 150 let se to zase zopakuje. Mezi tím přijde
několik menších větrných událostí a pak zase jedna větší.
Nikdy to ale neznamenalo totální destrukci lesů na celé
Šumavě, ale vždy jen na nějaké části. Z pohledu šumavských
lesů se tedy není třeba obávat nějakých dalších vichřic, či
orkánů, které určitě přijdou, pro přírodu totiž nejsou
zkázou, jak si můžeme my lidé myslet, ale jsou zase novou
šancí pro další život,“ zakončuje ředitel Správy Národního
parku Šumava Pavel Hubený.
|
|
|
|
|
|
OD ČTENÁŘŮ |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|