FOTO: Železnice časem odváté. Vzpomněli na ně ve Vimperku VIMPERK - 19. února 2020 - 9:16 - Železnice, které odvál čas, připomněl v pátek 14. února ve vimperském kulturním středisku stejnojmenný komponovaný večer.

   Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL

   Připravili ho nadšenci ze Šumavského spolku Vimperk a Heimatverein d´Ohetaler Riedelhütte e. V. Spolupracovali při tom se Stifterovým pošumavským železničním spolkem a MěKS Vimperk.

   Přišli samozřejmě hlavně fandové železnic z obou stran hranice se svými přáteli. Všichni se dobře bavili. Jak při promítání dobových záběrů šumavských železnic, železničářů, nádraží a událostí na nich, tak při hudebních vystoupeních umělců ze Základní umělecké školy Vimperk. Nechyběla ani komentovaná přehlídka oděvů a dobových železničářských uniforem, jak se měnily v čase.

   V sále vimperského kulturního střediska se vlastně vzpomínalo především na železnice, které se přes dobré záměry a plány nakonec z různých důvodů nerealizovaly. Zasvěceným slovem i obrazem je divákům přiblížili členové Stifterova pošumavského železničního spolku. Tak byla například připravována akčním výborem lokální trať Lenora - Horní Vltavice - Kvilda. Železnici tu zvlášť potřebovala papírnická a dřevařská továrna ve Františkově u Kvildy. Zachovaly se i přesné plány na Kvildskou železniční stanici.

   Během večera přišla řeč i na zajímavosti ze života funkčních železnic. Například Šumavskou lesní železnici v Arnoštově, autobusy, které zastupovaly železniční dopravu v Sušici, osamoceně stojící nádraží ve Volarech nebo v Černém Kříži, osudy železnice z bavorského Hadmühle do Volar, obnovené nádraží v Novém Údolí, které zase poničily nedávné vichřice, útulné nádražíčko ve Waldkirchenu nebo třeba úzkokolejnou železnici na Soumarském mostě, využívanou původně při těžbě rašeliny či jednu ze šumavských lokomotiv, která stojí dnes jako pomník na Slovensku...

   K dobru dal Roman Hajník také čtyři příhody ze šumavských lokálek, a to o odklízení sněhu na kolejích, na které poslal vojenský velitel nováčky, ale vybavil je vidlemi (!), o obrovském smrku, který na čtyřech spojených vagónech vypravili Němci k Vánocům Adolfu Hitlerovi (jediné této připomínce z historie se v sále netleskalo). Zajímavá byla i příhoda s přepravou cirkusových zvířat, ke které dříve často na železnici docházelo, konkrétně zvědavého medvěda. Pobavily i veselé zkušenosti s nádražním rozhlasem a záměnou technického hlášení s hlášením pro cestující. Ti si tak například omylem vyslechli drsný pokyn "...tak jedu, jedu, jedu, holomci!"

   "...šarže jeho hrozná, každej ho pozná, červený nos i čepice - to je přednosta stanice!" - zazpíval na stylový závěr z filmového plátna v kulturáku Vlasta Burian, rozkročený na stupátku a plošině ujíždějícího vagonu taženého parní lokomotivou, velký milovník uniforem, železničářské nevyjímaje. Semafor se klaněl a diváci nadšeně tleskali. Dobrá věc se podařila, to tedy nutno zdůraznit! Zaslechli jsme mezi diváky i příslib, že na večer pošumavských železnic přijdou rádi kdykoliv znovu...

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena