Text a foto:
TOMÁŠ PŘIBYL
Rechle leží jen kousek od Modravy v
nejvyšších částech centrální Šumavy. Začíná tu Vchýnicko-Tetovský
plavební kanál. Ten napájí voda z legendární šumavské řeky
Vydry a plavilo se v něm od začátku 19. století dřevo z
hlubokých šumavských hvozdů do Křemelné, která nemá tak
kamenité koryto jako Vydra, a dál pak po Otavě a Vltavě až
do Prahy nebo také až do Německa.
V sobotu se tu konala další ukázka vázání a
plavení vorů. Připravil ji národní park s kašpersko-horskou
radnicí a Šumavským kulturním spolkem. V kanále se v
minulosti nikdy vory neplavily - jen klády a polena. Samotné
vázání vorů začínalo až níže po proudu na Čeňkově pile a
dalších vazištích. Začátek Vchýnicko-Tetovského kanálu je
dnes ale asi jediné místo na Šumavě, kde je možné stavbu
vorů a plavení bezpečně ukázat.
Na příchozí tu kromě voňavé lesní atmosféry
čekal podrobný výklad od Karla Ešnera. Kdo dobře poslouchal,
mohl se dozvědět třeba to, co jsou vořiny a houžve nebo šrek
a jak těžký měli voraři život a jak navzdory tomu zůstávali
dobré mysli. A nechyběly také ukázky, do kterých se mohla
zapojit i veřejnost a zkusit si práci s pilou, nebozezem i
výrobu houžví a odkorňování. A pak přišlo na řadu spouštění
vorů do kanálu, jejich svazování a plavba v dobovém
oblečení. Svézt se mohli i návštěvníci akce, která se bude
letos opakovat ještě dvakrát 1. a 22. srpna.
Vázání vorů a jejich plavení byla tvrdá
dřina. Muži, kteří se takto živili, často vstávali ve tři
hodiny ráno a vyrazili ostrým pochodem na svažiště. Ušli
třeba i několik desítek kilometrů. Pak vory vázali a plavili
dolů po proudu a domů se pěšky vraceli zmožení až na noc. K
jídlu často měli jen polévku a hned další den je čekalo
další plavení. Takto museli vydržet tři měsíce v roce, kdy
byly řeky nejplnější vody a řada z nich při nehodách přišla
o život.
|
|
|
|
|
|
FOTOREPORTÁŽE |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|