Stoletý smrk na Kvildě se proměnil v půvabnou sochu Šumavy KVILDA - 20/8 2020 - 11:09 - Dobrých sto let rostl v samém srdci šumavské Kvildy u kostela sv. Štěpána ztepilý smrk. Když přišel jeho čas, proměnil se v půvabnou sochu Šumavy. A těší lidi dál.

   Text: ZDENĚK PŘIBYL, foto: ZDENĚK PŘIBYL a VÁCLAV VOSTRADOVSKÝ  

Životní příběh 27,5 metrů vysokého jehličnanu by bezpochyby vydal na knihu. Podle starých Seidlových fotografií tu rostl nejméně sto let. Pamatoval tvrdé šumavské dřevorubce, kteří kolem něj chodili nebo s koňmi jezdili na těžkou dřinu do lesa, stejně jako sedláky, co tudy hnali dobytek a dřeli na poli, nebo pašeráky na jejich nočních výpravách či převaděče. Za každé změny režimu shlížel na jinou vlajku na budově školy, se kterou sousedil. Zažil vznik a po dlouhé době zase konec kasáren strážců hranic socialistického tábora, i zrušení hřbitova za kostelem a jeho obnovení jako pietního místa.

Nejednou měl smrk i namále. Překážel například řemeslníkům při opravám a obkládání fasády kostela sv. Štěpána. "To se tehdy na obci hlasovalo o jeho pokácení a zachránili jsme ho v poměru 4:3 hlasům," říká současný starosta Kvildy Václav Vostradovský (STAN) a vzpomíná, jak k vyzdobenému stromu chodily někdy i stovky lidí o Vánocích. To se zhaslo veřejné osvětlení a rozsvítila výzdoba na smrku, který byl svého času nejvyšším volně rostoucím vánočním stromem v republice. Nepopsatelný zážitek to prý byl.

Před nějakým časem si smrku všiml i kůrovec. Vlastně trochu nečekaně, protože Kvilda byla zatím od této metly stromů docela ušetřena. Možná se do obce dostal s palivovým dřívím. Jisté je, že smrk začal chřadnout a když před dvěma roky přinesli starostovi do kanceláře kus odloupnuté kůry z vyšších pater stromu, provrtané chodbičkami larev lýkožrouta smrkového, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Vloni v létě ze smrku opadalo jehličí...

"Káceli jsme postupně odshora, jak se to dělá, ale předem jsme rozhodli, že zachováme dolních pět šest metrů kmene. Udělat z nich dřevěnou sochu jsme se rozhodli podle vimperského vzoru, kde takovou mají. Ale co to bude, o tom jsme se dost napřemýšleli," říká starosta. Podle jeho slov zvažovali dvě možnosti - sochu svatého Štěpána, kterému je kvildský kostel zasvěcen. Nebo sochu Gabrety, což je keltské jméno pro Šumavu zaznamenané starořímskými geografy. A ta nakonec zvítězila, hlavně proto, že představuje historický oblouk, který se klene od keltské, římské, germánské i slovanské minulosti po současnost.

Vytvoření sochy Šumavy se ujal zkušený jihočeský řezbář Jiří Nekola. Šlachovitý dlouhán, který sám vypadá jako dobře vyřezaný z tuhého dřeva, se rozhodl pro podstavec se šumavskými motivy, například větvemi, listy, bobrem či pramenem Vltavy, a sochu mladé dívky, volně kráčející přírodou. "Známe se spolu dobrých dvacet let, ještě z doby, kdy se na Šumavě živil v lese jako těžař. Jednou mu došel benzín do pily, tak jsem mu rád pomohl. Tenkrát s řezbářstvím sice začínal, ale od počátku byl skvělý ve vyřezávání obličejů a pak i celých postav," vzpomíná starosta Václav Vostradovský.

"Dřevo bylo vesměs kvalitní, ale v dolní části jsem si je musel nejdřív po působení kůrovce trochu upravit. Samozřejmě všemu předcházelo promyšlení, návrh a nákres. Vždy pak pracuji nejdřív s motorovými pilami, kterými kmen nahrubo ořežu. Jako poslední beru do ruky brusku a řezbářská dláta. Těmi tvořím detaily – obličej, záhyby na šatech nebo ruce s prsty. Chtěl jsem, aby socha působila pozitivně a bezstarostně," řekl novinářům řezbář Jiří Nekola. Práce na soše Šumavy mu nepochybně - vzhledem k jeho zdejšímu působení - jistě zrychlovala tep. Dřevořezbami se zabývá už deset let, zejména ve své dílně ve Štipoklasech u Týna nad Vltavou.

Hotovou a novotou svítící půvabnou Šumavu ze smrkového dřeva představili slavnostně veřejnosti letos 1. srpna při Kvildské historické česko-bavorské slavnosti, kterou pořádala Jihočeská centrála cestovního ruchu spolu s radnicí na Kvildě. Při odhalení sochy došlo k zajímavému okamžiku. Látka, která ji zakrývala, jak to často bývá, začala trucovat. Proto si starosta půjčil od jednoho z novodobých legionářů nastoupené kohorty X. starořímské legie kopí a jím odhalování dokončil. Historický oblouk se opět v čase vyklenul a znovu uzavřel...

Ohlasy na sochu Šumavy má starosta od občanů i návštěvníků Kvildy celou řadu a takřka všechny jsou pochvalné. "Dílo se povedlo, děkujeme za sochu," napsala na starostův facebook Jitka Kozak. "To je nádhera, smrk žije dál," doplňuje ji tamtéž Eliška Štefanský. V dalších názorech často rezonují slova jako úžasný nápad, nádherná práce, krása.

Dodejme ještě, že jako vánoční symbol má smrk už nějakou dobu svého následovatele. Nebo spíš následovatelku. "Je to jedle, která roste blízko původního smrku. Věřím, že se u ní budeme scházet se sousedy a s přáteli Kvildy a Šumavy ještě hodně dlouho," dodává starosta Václav Vostradovský (STAN).

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena