PRACHATICE - 11. června 2012 - 10:52 -  Nedávno se v Prachaticích uskutečnily jubilejní XXX. Mezikrajské dny klinické biochemie Královéhradeckého, Pardubického a Jihočeského kraje. S jejich hlavní organizátorkou, primářkou Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Prachatice, a.s., MUDr. Jaroslavou Ambrožovou jsme připravili ohlédnutí za tímto třídenním odborným seminářem. Dotkli jsme se také vývoje a aktuálních novinek v jejím oboru a v prachatické nemocnici.

 Zaznamenal: Zdeněk Přibyl

Můžete se našim čtenářům, paní primářko, představit?

Pocházím ze Strakonic a trvale tam bydlím, promovala jsem roku 1983, kdy jsem absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Nastupovala jsem do zaměstnání v Písku a krátce pobyla na tamním interním oddělení, a pak jsem prožila šest let v nemocnici ve Strakonicích, zařazena již tabulkově do oboru "klinická biochemie", z toho tři roky jsem současně dálkově studovala aplikovanou matematiku na Filosofické fakultě UK a ČSAV v Praze. Jeden necelý rok jsem pracovala ve funkci vedoucí lékařky akutní laboratoře Thomayerovy FN v Praze. A nyní - toho času již dvaadvacet let - setrvávám v nemocnici v Prachaticích, z toho dvacet let ve funkci primářky konsolidovaného oddělení klinické biochemie a hematologie. Tahle naposledy zmíněná nemocnice mě totiž díky svému a priori společnému, tj. konsolidovanému řešení laboratoře, donutila a dala možnost doplnit si postupně vzdělání o druhý stupeň atestace z klinické biochemie a také o atestaci z interního lékařství a nástavbovou atestaci z hematologie a transfuzní služby. Navíc mi zde umožnili na přelomu let 1990/1991 odjet na čtyři měsíce do vzdálené Jižní Austrálie na doplňkový vzdělávací kurz klinické chemie do Flinders Medical Centre v Adelaide a rok poté na tříměsíční pobyt do Chicaga, kde jsem mj. složila GRE zkoušku z anglického jazyka.

Vedle svého působení v prachatické nemocnici jsem devatenáct let odborným garantem akreditované soukromé klinicko-biochemické a hematologické laboratoře Stafila, spol. s r.o. v Českých Budějovicích, a příležitostně působím též jako externí odborný posuzovatel Českého institutu pro akreditaci v oblasti zdravotnických laboratoří.

Jak vznikly Mezikrajské dny klinické biochemie, kdo se o to zasloužil a co dostaly při svém zrodu do vínku?

U zrodu těchto odborných seminářů či konferencí stáli zástupci tehdy ještě dvou krajů - Východočeského a Jihočeského, konkrétně dvě osoby, a sice dva tehdejší tzv. krajští odborníci klinické biochemie, tehdy ve funkci primářů krajských laboratoří: českobudějovický MUDr. Miroslav Klouda a královéhradecký MUDr. Josef Rouchal. Na jistém odborném semináři, kterého se společně zúčastnili v Bratislavě, tyto dva pány napadlo uspořádat společné mezikrajské semináře těchto dvou poněkud místně vzdálených krajů. Psal se rok 1983 a první setkání laboratorních odborníků se pak uskutečnilo v Hradci Králové. Technika ve zdravotnických laboratořích byla z pohledu dnešních mladých kolegů v plenkách a o počítačích se snily jen sny. Ale zrodil se přelomový nápad a byl podporován i dalšími silnými osobnostmi, které tradici setkání mocně posilovaly. A zbytek republiky nám tehdy tyto semináře záviděl. Šlo o pravidelná setkávání odborníků z oboru klinické biochemie, jejichž organizátoři si kladli od samého počátku za cíl na volném plénu šířit poznatky a novinky z tohoto oboru a vyvolat o nich potřebnou diskusi, jež měla sloužit hlavně vzdělávání mladých kolegů. Moje první účast na podobném mezikrajském setkání se datuje někam do roku 1985, kdy jsem si dovolila přednést jakési primitivní sdělení (dodnes je mám schované) o využití výpočetní techniky – mikropočítačů ze Slušovic - v laboratořích klinické biochemie. A od doby toho úplně prvního setkání, se - jak jistě chápete - změnilo strašně moc.

Musela to být silná myšlenka, když udržela tyto semináře až dodnes. Můžete dny biochemiků charakterizovat v podobě, jakou aktuálně mají v jubilejním XXX. ročníku, co je nyní jejich cílem. A také lidi zajímá - co z takové konference vlastně mohou mít pacienti?

Po roce 1989 nastal v klinicko-biochemických laboratořích raketový nástup speciální laboratorní i obecné výpočetní techniky a markantní rozvoj plně automatizovaných systémů využívajících pro vyšetření krve standardizované "zkumavkové diagnostiky" - tzv. in vitro diagnostiky (IVD) - a tento vývoj trvá dodnes. V posledních letech, kdy se zdravotnické laboratoře přechodně staly lukrativními provozy, zesílil v laboratorní medicíně jistý oprávněný trend, který se postupně měnil v trvalý tlak na sledování a prokazování kvality a s tím související srovnatelnosti těchto služeb na všech jejich úrovních. Jakým způsobem se tento tlak projevoval? Minimálně potřebou následovat příslušné již existující standardy či ještě lépe prokazovat soulad s mezinárodními normami ISO (17025 a později 15189). To všechno se mj. řeší na nejrůznějších konferencích podobného typu, které jako houby po dešti po roce 1989 po celé republice povstaly. Má to pro pacienty třeba ten význam, že dochází k porovnávání jejich laboratorních vyšetření čili úrovně zdánlivě stejných služeb v rámci celé naší domoviny.

Čím vás osobně zaujala prachatická konference a co nového ve vašem oboru přinesla?

Naše jubilejní, v pořadí již třicátá, konference splnila moje očekávání plně. Námi oslovení aktivní účastníci měli možnost jako obvykle ve volném odborném plénu sdělit svým kolegům nejčerstvější novinky ze své praxe a aktuálně přispět k jejich informovanosti. A třeba i k objasnění důvodů, proč sice správci zdravotního pojištění vyvíjejí tlak na provozovatele laboratorních služeb, aby sledovali kvalitu těchto služeb standardně ověřitelným způsobem, ale aby pak následně prokazatelně kvalitnější služby oproti těm méně kvalitním nijak finančně nezvýhodnili. A přitom každý ví, že jakákoliv kvalitní služba je jen zřídkakdy levnější nežli ta nekvalitní...

Málokdo si umí představit, co to vlastně obnáší, takovou třídenní konferenci s hladkým chodem uspořádat. Můžete nám dát trochu nahlédnout do jejího zákulisí?

Máte naprostou pravdu. Na samém počátku byly pouze obavy a velký stres, jak takový hladký průběh odborné konference zajistit, zejména po materiální stránce. Dostalo se mi však od počátku toho nejcennějšího vkladu - neobyčejně pozitivního přístupu, dobré vůle a maximální podpory celého kolektivu našeho Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Prachatice, a.s., dále vedení této nemocnice, starosty města Prachatic, mnoha kolegů napříč oborem a v neposlední řadě četných přátel v řadách dodavatelů IVD a dalších hodných lidí.

Konference je jednou za rok, ale všedních dnů je mnohem více. Mohla byste, paní primářko, přiblížit našim čtenářům, čím se zabývá oddělení klinické biochemie a hematologie, které v prachatické nemocnici vedete?

Jedná se o konsolidované laboratorní oddělení, tj. takové, které sdružuje hned několik laboratorních odborností, jako jsou již zmíněná klinická biochemie, hematologie plus transfuzní služba, imunologie, toxikologie, klinická farmakologie, část mikrobiologie - virologie a také patologie. Provádíme velmi široké spektrum nejrůznějších vyšetření z biologických materiálů, především však z krve a moči, a na jejich základech pak pomáháme lékařům stanovit diagnózu a sledovat léčbu. Sami provádíme i odběry krve na vyšetření (máme vlastní odběrovou místnost) a také předoperační autologní (autotransfuze) odběry plné krve. Všechny fáze vyšetření pečlivě sledujeme a veškeré zmíněné služby zajišťujeme nepřetržitě 24 hodin denně tak, aby byly v souladu s odbornými standardy a předepsanou normou. Naše oddělení je unikátní i v tom, že bylo první v Jihočeském kraji, které dosáhlo osvědčení o akreditaci podle ČSN EN ISO 15189, a že jako první a prozatím jediné je držitelem zlatého, tj. II. stupně osvědčení o akreditaci. A v neposlední řadě jako jediní v kraji zajišťujeme již 16 let ambulantní primární prevenci a péči o pacienty s poruchami metabolismu tuků (lipidů) a 12 let také ambulanci pro pacienty s poruchami krve. V praxi tedy provozujeme odborníky doporučovanou koncepci tzv. personalizované laboratorní medicíny.

Co přinesl postupující technický pokrok v oboru na vašem oddělení a ve vaší laboratoři? A jak si v tomto kontextu vedou vaši spolupracovníci?

Když jsem v Prachaticích začínala - to bylo oddělení umístěno ještě ve staré nemocnici a z okna jsme měli výhled na liliovník tulipánokvětý - tvořily vybavení laboratoře v podstatě tři větší přístroje: spektrofotometr Spekol, analyzátor acidobazické rovnováhy Radelkish a mikroskop Jenamed. Dnes jsou v laboratoři nové nemocnice, v každé z jejích osmi větších místností, minimálně dva plně automatizované systémy, které vykonávají téměř kompletně původně ryze manuální laborantskou činnost. Z laborantek, které kdysi pipetovaly skleněnými pipetami do zkumavek lidské sérum a reagencie, se staly plně kvalifikované síly s technickými znalostmi velmi komplikovaných a většinou plně automatizovaných laboratorních systémů.

Část veřejnosti zaregistrovala, že jste za zachování lipidové poradny, a nejen jí, v prachatické nemocnici neváhala před nedávnem stávkovat. Jak to bylo?

Jak jsem již zmínila v regionálním zpravodajství ČT ze 30. dubna 2012: "Zoufalí lidé dělají zoufalé činy". Odtud ta moje protestní hladovka za - ve světě naprosto běžná - práva mých pacientů. Nikdo z rozumných lidí nemůže být nadšený z toho, že se vytratila slušnost z jednání mezi dvěma hlavními články současného českého zdravotnického systému: Na jedné straně mezi správci zdravotního pojištění ze zákona a na straně druhé poskytovateli zdravotnických služeb. Že se v případě některých zdravotních pojišťoven s ubíhajícím časem zcela vytratily zásady partnerství s těmi poskytovateli zdravotních služeb. Že se pomalu vytrácí i lidskost z tohoto dočasného úředního vztahu. Že se klienti některých zdravotnických pojišťoven stávají pro tyto pojišťovny méně důležití než klienti pojišťoven spravujících povinné pojištění vozidel. O tom, co se událo, jsem napsala článek "Jak nám rušili metabolickou (lipidovou) poradnu", který zveřejnily Zdravotnické noviny ve svém 11. čísle z letošního roku. Mám stále na mysli jeden a týž princip, že tedy, hodlá-li zdravotní pojišťovna něco z jakýchkoliv důvodů náhle zrušit - něco, co její klient běžně dosud potřeboval a měl v rámci zdravotnických služeb zajištěno - měla by tato pojišťovna explicitně tohoto svého klienta o těchto změnách předem informovat, když už o tom nehodlá informovat lékaře, který tuto službu zajišťuje. Informace klienta o změnách rozsahu péče by měla být naprosto zásadní povinností zdravotní pojišťovny, která klientovy peněžní prostředky spravuje, a měla by tímto postupem minimálně prokazovat, že si svého klienta váží.

Všeobecná zdravotní pojišťovna nedávno ztrpčila život prachatické nemocnici také v oboru orthopedických operací. O co se jednalo?

Stejný princip jako o odstavec výše – více než dva roky skoro nulová komunikace a házení klacků pod nohy celé Nemocnici Prachatice, a.s. ze strany vedení krajské pobočky největší zdravotní pojišťovny. Nemocnici, která je svými perfektně prováděnými ortopedickými operacemi (z pohledu pojišťovny asi jen pouhé výkony s bodovými hodnotami), vyhlášená v celém kraji. Sám si odpovězte na otázku, proč se tak dělo a stále opakovaně děje. Spekulace o záměru mohou být různé. Třeba i takové, že má-li někdo zájem získat nějaký podnik a současně má na tok peněz do tohoto podniku klíčový vliv, tak se jako nejsnadnější dosažení cíle nabízí snížení ceny takového podniku omezením jeho lukrativních služeb...

Našlo se v těchto záležitostech nějaké řešení?

Podle mého mínění, pomáhal a pomáhá, kdo mohl, kdo to alespoň trochu myslí s těmi místními potenciálními klienty té ze zákona jediné státní zdravotní pojišťovny a potažmo s pacienty naší nemocnice jako celek dobře. Vedení nemocnice, město Prachatice, současné vedení krajského úřadu, Česká televize - ti všichni společně tlačili na ono vedení krajské pobočky oné dosud největší zdravotní pojišťovny a pomohli dočasně prodloužit onu inkriminovanou smlouvu této pojišťovny s naší nemocnicí o provádění ortopedických výkonů, alespoň tedy do konce tohoto roku. Proč jen do konce tohoto roku? Třeba už jen proto, že snad v tu dobu výsledek příštích krajských voleb už bude známý...

Co jste ve vaší nemocnici udělali nebo uděláte, aby se něco podobného neopakovalo? A je něco, co by mohli udělat pacienti? Řada z nich se naší redakce právě takhle ptá...

My tady v Prachaticích rozjíždíme mediální akci: "Vážení pacienti, máte větší cenu, než Vaše vozidlo, proto velmi pečlivě volte zdravotní pojišťovnu, která pojistí právě Vaše zdraví! Měla by především umět hospodařit s Vašimi prostředky na Vaše zdravotní pojištění a ve Váš prospěch!" A já dodávám: Také by měla umět Vám pravidelně poskytovat informace o všech změnách, které se Vás v zajištění péče výhledově týkají, a samozřejmě také - bez požádání - Vám podávat naprosto detailní informace o tom, co za Vaše prostředky pro Vás kdy zaplatila.

Pojišťovna VZP má Nemocnici Prachatice - podle serveru AKTUÁLNĚ.CZ - ve skupině českých nemocnic, které "ztrácejí význam". Komu to takhle vyhovuje? Pacientům snad?

Nemyslím si, že jde o zájem klienta, ale o zcela jiný. Doporučuji každému, kdo má zájem, číst i jiné materiály. Například o "tajném plánu VZP", kterak utratila pět miliard korun a mlčí o tom - autora Petra Holuba. To však není to jediné, v čem lze spatřovat výhled do budoucna pro naši a jí podobné nemocnice. Představu nám trvale poskytují sami klienti místní pobočky té již zmíněné dosud největší zdravotní pojišťovny, kteří na obranu nemocnice a s cílem udělat alespoň něco pro její podporu podepisují akce za zachování nejrůznějších jejích částí...

Tak si alespoň přejme, aby se v této společnosti něco podstatného změnilo a o naší nemocnici vždy rozhodovali ti, co jsou právě u moci, hlavně moudře a měli přitom vždy na mysli především prospěch všech svých klientů.

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2012, Všechna práva vyhrazena Na hlavní stranu

Pro objednání komerčních sdělení a reklamy volejte

+420 607 640 368

Reklama - podmínky

***