Hlavní strana
 

Zprávy - Kriminalita - Publicistika - Kultura - Fotoreportáže - Inzerce - Názory - Počasí - FACEBOOK - Sportovní odkazy

 

www.foto-show.cz

Více...

Více...

 

www.prachatickonews.cz - Zprávy

 OBRAZEM: Slibná Stožecká madona v rukou malířky

 HUSINEC - 16. ledna 2012 - 10:49 - Příběh má dvě časové linie. Pro mě začal v srpnu, kdy jsem navštívila volarského pana faráře Hyblera na faře a on a pan Falář, jeho asistent, mi ukázali svinutý kus malířského plátna, který byl potrhaný, ušpiněný a s patrnými stopami plísně. Opatrně jsme plátno rozvinuli a ukázala se nám Panna Maria s děťátkem v náručí a s bílou růží v pravé ruce. Stožecká Madona!

 Text a foto: Zdeněk Přibyl a Mirka Fridrichová Kunešová 

Akce slev. Co jsme připravili?  

   Tak začíná své poutavé vyprávění v útulném husineckém bytě - ateliéru zkušená malířka a grafička, doslova výtvarnický všeuměl Mirka Fridrichová Kunešová. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v oborech výtvarná výchova a čeština. Působila jako profesorka výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole a na Gymnáziu v Prachaticích. Věnuje se výtvarné tvorbě – malbě obrazů, nástěnné malbě, kresbě a tvorbě tapiserií.

   První otázka, která ji napadla, byla o tom, kde se plátno našlo? Bylo to při stavebních úpravách starého volarského domu, na půdě pod vrstvou nepořádku. A to také způsobilo zatížení a polámání obrazu.   

   Obraz byl v zoufalém stavu. "Poškozené plátno způsobilo opadávání drobných šupinek malby, ale naštěstí největší poškození nezasáhlo příliš obličeje matky s dítětem, partie rukou a části draperie. Neměla jsem sílu odmítnout žádost, abych obraz opravila. Především bylo třeba vyrovnat plátno, které trpělo dlouholetým svinutím a zatížením. Obraz dlouho ležel v mém ateliéru, kdy jsem se pokusila o částečné očištění nejhoršího zašpinění," vypráví se zaujetí Mirka Fridrichová Kunešová.

   O radu  následně požádala paní Toncarovou z prachatického muzea. Ta objevila pod vrchní viditelnou malbou malbu starší, poměrně dobře přiléhající k podkladu. A pro Mirku Fridrichovou Kunešovou vyvstala další nová otázka: Co teď s tím? "Toto je práce pro skutečně odborné pracoviště. Vrchní malba měla v pravém dolním rohu podpis pana Veita, volarského malíře a vročení 1899. Jak stará je malba spodní? Naskýtají se další otázky. Nejsme na stopě původně ztraceného originálu Stožecké Madony, který dnes již ztracený a je zachován v dosud pěti známých kopiích? Před námi leží kopie šestá, pod níž je ukryta sedmá?"

   Pan farář jí předával obraz s přáním, aby mohl být po opravě umístěn v jedné z kaplí volarského kostela. "Nabízelo se tedy jednoduché řešení, vrchní malbu zachovat tím, že se z ní pořídí fotodokumentace a následně její věrná kopie. Původní malbu pak svěřit do rukou odborníků restaurátorů a uložit v depositu." říká Mirka.

   Nastupuje tedy malířské řemeslo, které vyžaduje vyhotovení slepého spodního rámu, který žádný výtvarník jej nepojmenuje jinak než blindrám.To je ale teprve začátek. "Dále čeká výběr malířského plátna, které by strukturou bylo co nejblíže originálu. Původní malířské plátno bylo totiž ručně tkané a patrně i lněné vlákno bylo ručně předené. To prozrazují nepravidelnosti v plátěné vazbě a nopky v osnově i útku tkaniny. Následuje napínání plátna na rám, klížení, šepsování, zdrsnění podkladového nátěru, aby malba dobře přilnula a dále technologie staromistrovské malby – tedy podkresba, podmalba, malba a nakonec lazura. S postupem malby veřejnost ráda seznámím," slibuje Mirka Fridrichová Kunešová. A nechme ji vyprávět dál už raději samotnou...

   "Staromistrovská technologie je v případě vrchní malby určitou výtvarnou licencí, neboť pan Veit pracoval technikou, kterou nazýváme alla prima, tedy jednovrstvovou malbou. To bylo možno v případě, že přemalovával již existující obraz. Spodní malba se bezpochyby ukáže být malována již výše zmíněnou technikou ve vrstvách.

   Tolik technologie malby. Námět Madony s růží je tedy známý jako Madona stožecká. Jak ale posoudit atribut růže v Mariině pravé ruce? Historie mariánských obrazů sahá do hlubokého středověku. Pokud bychom se rozhlédli po křesťanském světě, zaznamenali bychom řadu typů zobrazení Panny Marie. Nejčastějším zobrazením je právě Madona s dítětem a dále Pieta – matka s mrtvým synem v náručí, kdy se setkáváme se dvěma protipóly štěstí a hlubokého smutku Mariina. Můžeme ale nalézt další zobrazení tzv. Assumpta – tedy Nanebevzatá, případně Panna Marie korunovaná jako   Regina caeli. Známe ale též Pannu Marii Sedmibolestnou, Navštívení Panny Marie a další.

   Atributy v rukou Mariiných, případně v rukou dítěte rozvíjejí základní téma zobrazení, ať už se jedná o dílo sochařské nebo malířské. Hra o jablko je jedním z typů symbolického příběhu. Jedná se o hravé intimní téma, matka podává svému dítěti jablko a malý hošík natahuje po něm ručku. Původem této hry bylo ale závažnější téma, které až pozdní středověk posunul do této půvabné polohy. Románské madony podávaly svému dítěti kouli jako symbol vlády nad světem. Symbol koule – jablka se pak opakuje například v podobě říšského jablka panovníků.

   Druhým častým atributem je symbolický ptáček. Zde máme narážku na příběh zaznamenaný v apokryfní literatuře, která líčí dětství a mládí malého Ježíše. Již jako malý činil zázraky a o jednom z nich se zachoval tento příběh:

    Když byl tento chlapec Ježíš ve věku pěti let, hrál si u břehu potoka a z měkké hlíny uhnětl dvanáct vrabců. Byl sabat, když to učinil. Také mnohé jiné děti si hrály s ním. Když pak jeden Žid viděl, co Ježíš o sabatu při hře učinil, odešel a hlásil to jeho otci Josefovi. Když pak Josef přišel na místo a viděl to, kázal mu: "Proč o sabatu činíš, co se nesmí činit?" Ježíš však tleskl do dlaní a zvolal na vrabce: "Huš,huš!" Vrabci rozevřeli svá křídla a s křikem odletěli. Když pak to Židé viděli, užasli, odešli a vyprávěli nejstarším, co viděli Ježíše činiti.

   Atribut ptáčka je častý ve francouzském gotickém umění, které svým vlivem zasáhlo i české země. V pražské Národní galerii můžeme vidět například Madonu strahovskou s atributem barevného ptáčka v rukou Ježíška.

   Třetím atributem je symbolická kniha nebo svitek. Jedná se o symboliku vědění, moudrosti. Opět se objevuje ve francouzském, italském a jihoněmeckém umění.

   Vraťme se však k symbolu růže. Růže jako symbol milosti, láskyplného vztahu matky s dítětem. Postava Marie držící a podávající růži Jezulátku není tak častá. Můžeme se s ní setkat v jihoněmecké oblasti, ale velmi zřídka.   

   Typ Madony s růží je tedy skutečně rozšířen v naší oblasti, zasahující do Německa a Rakouska. Je růže kromě výrazu lásky a milosti symbolem budoucího Kristova utrpení? Vždyť pětilistá růže Rožmberků na pět ran Kristových zcela jasně poukazuje. Připomeňme jinou novodobou symboliku růží v mariánském zjevení v Lurdech. Panna Marie se zjevila malé Bernadetě Soubirous v bílém rouchu přepásaném bleděmodrým pásem a se zlatými růžemi na bosých nohou..." 

   Slibný příběh další nalezené Stožecké madony, který se právě rozvíjí, stává se součástí našich všedních i svátečních životů a jsme jeho svědky nebo aktéry, měl samozřejmě svůj začátek. Tím byl nález, který v dubnu ohlásil na webových stránkách Volar Roman Kozák. Uveřejnil i fotografii, na níž drží rozvinuté plátno a oznamuje nález Stožecké madony. "Příběh pak pokračoval uložením obrazu na volarské faře, kde jsem se v srpnu zastavila a poprvé pohlédla do tváře Naší Paní, které ani poškození neubralo nic na spanilosti," vyznává se ze svých pocitů Mirka Fridrichová Kunešová. O její práci vás budeme průběžně informovat. 

Máte informace stojící za zveřejnění? Nečekejte až zavoláme a ozvěte se nám sami.

Napište nám e-mail nebo volejte:

+420 724 576 434 a 

+420 607 640 368

 

TOPlist

 

Více...

Více...

 
Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2012, Všechna práva vyhrazena
Redakce - Reklama