Zprávy  Krimi  Od čtenářů  Kultura  Foto  Inzerce  Názory  FACEBOOK  Redakce  Reklama  Odkazy
  

 

REKLAMA

 PR: Jan Bauer je zárukou dalšího rozvoje Prachatic

Říká to ředitelka základní školy Národní v Prachaticích Hana Bolková, která jako nezávislá kandidátka usiluje na společné kandidátce s občanskými demokraty o místo v prachatickém zastupitelstvu. Pokud Hana Bolková uspěje, chce se věnovat školství a odstraňování bariér mezi zdravými a zdravotně znevýhodněnými obyvateli města.

 Oblastní sdružení ODS Prachatice

ODS v Prachaticích letos posílilo hned několik nezávislých kandidátů. Co vás osobně motivovalo ke kandidatuře?

   Rozhodla jsem se především podpořit Honzu Bauera, který je kandidátem občanských demokratů na starostu. Mnoho let Prachatice úspěšně vedl, a proto jsou dodnes i díky němu dobrým místem pro život, s veškerou potřebnou infrastrukturou, kulturou a pracovními příležitostmi. Přesto mám pocit, že v posledních letech město trochu stagnuje a že ho nikdo aktivně nerozvíjí dál. Pokud se Honza Bauer na radnici vrátí, je zárukou, že město opět ožije. Má zkušenosti, znalosti a pro město potřebné kontakty a bez těch se dobrý starosta neobejde. Znám ho navíc roky a vím, že je to zásadový a slušný člověk, který umí komunikovat s lidmi.

Školství bývá v menších městech poměrně citlivé téma, zejména s ohledem na snižující se počty dětí. Jak si stojí školy na Prachaticku?

Máte pravdu, proto se také před volbami o školách mluví jen okrajově. Přesto nesmíme strkat před problematikou školství hlavu do písku. Otázky spojené s budoucností našich škol je naopak třeba otevřeně položit a podrobit je veřejné debatě. Z té by měla vyjít dlouhodobá koncepce školství reagující na demografický vývoj a další potřeby města.

Jsou tedy tři základní školy pro město velikosti Prachatic málo nebo moc?

To záleží na úhlu pohledu. Již dnes mají dvě ze tří prachatických škol naplněnou pouze poloviční kapacitu, a to momentálně nastupovaly silnější ročníky. Na místě jsou proto otázky, zda bude v budoucnu město schopné provozovat poloprázdné školy, zda bude umět dobře využít volné prostory a zda to bude ekonomicky únosné. Na druhou stranu je zde pedagogické hledisko. V Prachaticích máme školy dobře strategicky umístěné v každé části města. Méně naplněné třídy dovolují pedagogům individuální přístup a ve školách je prostor pro odborné učebny, které umožňují kvalitnější výuku. Pozitivum tří škol vidím také v tom, že rodič může pro své dítě vybrat školu podle jejího zaměření.

Je vůbec možné na lokální úrovni školy výrazněji profilovat?

Určitě ano, například v zaměření volitelných a nepovinných předmětů, v tematicky zaměřených projektech nebo v mimoškolní činnosti. Zatím v tom ale mají naše školy určitou rezervu. Umím si také představit, že školy ve spolupráci s kompetentním vedením radnice spojí své síly a hlasitěji si řeknou o evropské dotace z vhodných operačních programů, které pomohou výuku dál zkvalitňovat a zpestřit.

Jako první jste prosadila třídu, ve které se vyučuje podle Montessori metody. Jaké byly první reakce rodičů v Prachaticích?

Na začátku jsme se potkávali s jistým neporozuměním, protože mnoho lidí si myslí, že si děti v Montessori třídě hrají. Realita je ale jiná. Tato metoda vyzdvihuje individualitu dítěte, učí ho samostatnosti a motivuje k dalšímu poznávání. Děti zvládají stejné učivo jako v klasických třídách, jen dojdou k výsledku jinou cestou. Zatím máme jednu třídu a zdá se, že zájem o tento způsob vzdělávání dál roste.

Jak podle vás vypadá ideální škola?

Dobrou školu si představuji jako otevřenou instituci a určité centrum okolní komunity, do které rodiče nechodí jen s otázkami na chování a prospěch svých dětí. Naše škola je sídlištní a má určitá specifika. Lidé tu nejsou například tolik otevření a mají rádi soukromí svých domovů. O to větší mám radost, když se nám podaří nalákat veřejnost na nějakou školní akci. Jednou z těch úspěšných je společenský večer, při kterém se školní jídelna mění na taneční parket pro dvě stovky lidí. Součástí večera je i předtančení žáků a půlnoční překvapení pedagogů.


Pokud se stanete prachatickou zastupitelkou, chcete se zasazovat o to, aby se město věnovalo bezbariérovým úpravám a usnadňovalo život lidem s handicapem...

Ano, skutečně to vnímám jako jednu ze svých priorit. A netýká se to jen handicapovaných lidí, ale třeba seniorů, kteří se již obtížněji pohybují. Za prvé znám praktické potíže lidí se zdravotním znevýhodněním z vlastní rodiny, za druhé čerpám mnoho informací od rodičů svých žáků. Vím, že tělesně postižení nepotřebují lítost a často ani přímou pomoc, ale dobré podmínky, za kterých mohou zvládat všední život bez pomoci druhých. Bývají to maličkosti, jako je nájezd na chodník, vjezd do obchodu, šířka dveří nebo zpevnění chodníku. Lidé, kteří se nečekaně dostanou do zlé životní situace, musí také vědět, na koho se mohou ve městě obrátit o pomoc.

Problémem menších měst začíná být odliv mladých lidí. Jak se s ním dá bojovat?

Menší město pochopitelně může nabídnout jen omezené množství pracovních míst a je logické, že zejména mladí absolventi vysokých škol odcházejí. Mnozí ale současně zůstávají a za prací dojíždějí třeba do Českých Budějovic. Dojíždění by jim měla podle mého názoru vynahradit vysoká kvalita života v Prachaticích. Lákadlem je čisté životní prostředí, široká škála služeb, kvalitní školství a nabídka kulturního a sportovního vyžití. O tom, jak velkým lákadlem budou Prachatice v příštích letech, rozhodnou i blížící se volby. Já věřím lidem z místní ODS v čele s Honzou Bauerem, že jsou to právě oni, kteří město opět pozvednou a připraví na dobrou budoucnost. A s tímto cílem do toho jdu společně s nimi.

   
  

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2014, Všechna práva vyhrazena

Na hlavní stranu

Pro objednání komerčních sdělení a reklamy volejte

+420 607 640 368

***

TOPlist