Zprávy  Krimi  Od čtenářů  Kultura  Foto  Inzerce  Názory  FACEBOOK  Redakce  Reklama  Odkazy
  

 

 NÁZOR: Ohlédnutí za Dnem boje za svobodu a demokracii

 PRACHATICE - 16. prosince 2018 - 7:25 - Na prachatickém náměstí se v sobotu 17. listopadu konalo shromáždění k 29. výročí Dne boje za svobodou a demokracii pořádané organizací Milion chvilek pro demokracii. Bylo mojí milou povinností se této akce zúčastnit.

 Pavel Hodina, Prachatice

    www.dre-kon.cz

   Vážím si toho, že mohu žít ve svobodné a demokratické zemi, ale současná politická situace ukazuje, že to není samozřejmostí a neustále musíme za svobodu bojovat. Proto jsem tuto akci bral i jako demonstraci proti současnému politickému dění. Akce se zúčastnilo několik desítek lidí včetně některých místních zastupitelů, což mně potěšilo. Bohužel, se nezúčastnil nikdo ze zastupitelů nejužšího vedení města. Alespoň já jsem nikoho z nich neviděl.

Na náměstí panovala příjemná atmosféra. Po úvodním slovu pořadatelů se každý mohl veřejně podělit o své vzpomínky z tohoto významného dne roku 1989. Slovo si vzali jak současní zastupitelé, tak i lidé z řad veřejnosti. Ani já jsem si nemohl nechat ujít příležitost se podělit o své zážitky, byť jsem na to nebyl vůbec připraven. A když se k tomu přidala i nervozita, tak ode mne nezaznělo vše, co jsem chtěl a měl říci.

   Veřejně vystoupit před několika desítkami lidmi není úplně jednoduché a když se navíc jedná o premiérové veřejné vystoupení, tak si dovedete představit, že ne všechno v tu chvíli v hlavě zůstane. Proto se rád podělím o své zážitky ještě jednou a rozsáhleji. A to i pro ty, co se nemohli zúčastnit. Musím říci, že toto vyprávění vždy u mne vyvolává silné emoce. Asi proto, že jsem komunismus, a s ním spojené některé negativní zážitky, prožil jako dítě. Zaplať pánbůh, že to nebylo delší dobu.

Na podzim roku 1989 jsem studoval v prvním ročníku Střední lesnické školy v Písku. Na den 17. 11. 1989 si pamatuji, jako by to bylo včera. Byl pátek, já jsem tento den nebyl ve škole, protože jsem byl u lékaře a toho jsem využil i k vyzvednuti si svého prvního občanského průkazu, jelikož jsem se nezúčastnil slavnostního předání průkazu soudruhem předsedou MNV v naší obci. Dříve narození ví, že se jednalo o několikastránkový průkaz s koženkovými deskami červené barvy. Od starších kamarádů jsem věděl, že se demonstrativně vytrhávala či natrhávala stránka dle pořadového sjezdu KSČ. V té době to byla stránka číslo 17 na "počest" 17. sjezdu KSČ z roku 1986.

V tuto dobu jsem žil na vesnici, tak jsem v následujícím víkendu měl informace o dění v Praze a velkých městech pouze z médií a těch informací, jak všichni víme, nebylo mnoho. V pondělí, po návratu na internát, jsem se nestačil divit, co se děje. Začala se konat různá shromáždění, organizovaná zejména studenty a umělci, kteří většinou přijížděli z Prahy. Pamatuji si, že se několika demonstrací v Písku zúčastnil, a i je vedl Ondřej Vetchý.

   Z jednoho takového shromáždění jsme si s některými spolužáky přinesli letáček, na kterém byl budoucí Pan prezident, symbol demokracie, Václav Havel. Neváhali jsme a hned druhý den ráno jsme ho vyvěsili na třídní nástěnku. To se vůbec nelíbilo našemu třídnímu nástěnkáři. Na jedné straně se bál, aby neměl problém s vedením školy, na straně druhé byl vychováván úplně jinak než já, protože jeho otec byl „velkým zvířetem“ na ONV v Domažlicích. Tudíž byl Václav Havel v jeho očích zločinec a kolaborant. Navíc se možná bál i toho, že přijde o post nástěnkáře, což byla tehdy velmi významná funkce.

   Po chvilkovém dohadování šel raději vše nahlásit třídnímu, tehdy ještě soudruhovi učiteli. Ten byl naštěstí demokratického smýšlení, tak rozhodl, že budeme během následující třídnické hodiny hlasovat, zda na nástěnce bude viset Václav Havel či poslední premiér socialistického Československa soudruh Ladislav Adamec. V tu dobu nastalo moje první "předvolební" přesvědčování, tentokrát nerozhodných spolužáků. Podařilo se a moje první „demokratické volby“ jsme, byť těsně, vyhráli. Oproti nedávné ustavující schůzi prachatického zastupitelstva se tehdy ve třídě hlasovalo veřejně. Byť jsme byli puberťáci, tak se nikdo z nás za svůj hlas nestyděl. A já jsem potom mohl před celou třídou legálně pověsit portrét Václava Havla, o dost větší než ten původní, na třídní nástěnku. Pocit to byl blažený. Dokonce lepší, než když jsem dostal z nenáviděného ruského jazyku jedničku. Ne, že bych měl něco proti výuce cizích jazyků. Pokud se ale učíte nějaký jazyk proti své vůli a je to navíc jazyk okupantů, tak si prostě kladný vztah k němu nevybudujete. Naštěstí to byl poslední rok, kdy jsem se tento jazyk musel učit povinně.

Nakonec vše dobře dopadlo i v naší republice. Václav Havel se stal prezidentem Československa a konečně jsme se dočkali po době temna demokracie. Snad jsem se i já trošičku o to tímto přičinil. Možná si řeknete, co jsem já, tehdy patnáctiletý mladík mohl o té darebné době vědět. Ale už jako dítko školou povinné jsem měl tu nemilou čest potkat se s komunistickým monstrem „v plné parádě“ jenom proto, že jsme chodili do kostela, za což jsem byl opakovaně psychicky vydírán soudruhem ředitelem naší školy. O tom jsem se zde ale zmiňoval již v minulém příspěvku na začátku tohoto roku (http://www.prachatickonews.cz/nazory/nazor273.htm). Další příběhy jsem znal od svých rodičů a prarodičů. I proto jsem byl rád i za svoje rodiče, kteří to neměli v této době vůbec jednoduché. A to k tomu všemu dokázali vychovat čtyři děti, dnes již málo vídané. Jenom babička, která na toto čekala, se, bohužel, nedočkala. Zemřela rok a půl před sametovou revolucí.

Za rok to bude již neuvěřitelných třicet let. Netvrdím, že se vše podařilo, ale máme svobodu, tak si toho važme. Současná politická situace ukazuje, že musíme být ostražití, abychom za rok mohli mj. oslavit kulaté, třicáté výročí bez strachu, že nás někdo nebude rozhánět na náměstí vodními děly či jinými, horšími donucovacími prostředky.

Podíváme-li se na současné rozložení sil ve vedení našeho státu, tak by to mohla být opravdu reálná hrozba. Hlavou státu je proruský a pročínský prezident. To, že je obdivovatelem největší a nejlidnatější země světa by nebylo nic nepřijatelného. Daleko nebezpečnější je to, že v obou těchto zemích je slovo demokracie tabu a je zde stále mnoho politických vězňů. Navíc notoricky podporuje premiéra. Toho premiéra, který byl agentem STB a dnes je trestně stíhán za podvody. Vrcholem všeho je to, že současná vláda vládne za podpory komunistů. Ano, těch komunistů, kteří v nedávné minulosti zničili tisíce lidských životů a páchali další zvěrstva na nevinných lidech. A aby toho nebylo málo, tak velice podobnou situaci máme i na prachatické radnici, kde se také vesele vládne za podpory komunistů.

Myslím, že toto je již důvod k zamyšlení se nad tím, že je demokracie opravdu vážně ohrožena a musíme za ní neustále bojovat, abychom si za nějakou dobu neříkali s rukama v dlaních, že jsme mohli udělat pro demokracii více. Vše toto píšu proto, abychom si svobodu a demokracii nenechali vzít a naše děti nemusely prožívat co já a spousty ostatních lidí, kteří na tom byli ještě daleko hůře!

Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům za uspořádání této akce, dále všem přítomným za to, že přišli, jelikož jim není současná situace lhostejná. V úplném závěru sobotní vydařené akce zazněla z úst Martiny Pivoňkové statní hymna. Samozřejmě se k ní přidali všichni přítomní, což bylo důstojnou tečkou tohoto setkání. Jen více podobných akcí, pokud to bude potřeba!

  
  

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2018, Všechna práva vyhrazena

Na hlavní stranu

Redakce PRACHATICKOnews.cz nabízí v rubrice Názory každému možnost vyjádřit svůj názor nebo komentář na vše, co se týká dění ve všech městech a obcích Prachaticka. 

Stačí poslat na naši adresu e-mail - do předmětu uveďte slovo Názor. Kontakty na redakci lze najít i v zde. Uveďte také prosím své celé jméno a město, ze kterého jste.

Redakce si vyhrazuje právo odmítnout zveřejnit urážlivé a hanlivé příspěvky nebo texty, jejichž zveřejnění by odporovalo zákonům a dobrým mravům. 

Tomáš Přibyl, šéfredaktor PRACHATICKOnews.cz

 

TOPlist