Zprávy  Krimi  Od čtenářů  Kultura  Foto  Inzerce  Názory  FACEBOOK  Redakce  Reklama  Odkazy
  

 

 NÁZOR: Jak jsem se stal díky volbám raději Prachatičákem

 PRACHATICE - 1. února 2018 - 9:36 - Narodil jsem se před 43 lety v prachatické nemocnici, ale vyrůstal jsem v obci Lažiště. Na svoji obec jsem byl náležitě hrdý a neustále jsem se cítil spíše jako vesničan, konkrétně „Lažišťák“, byť žiju již 15 let se svou rodinou v Prachaticích celkem spokojený život.

 Pavel Hodina, Prachatice

    www.dre-kon.cz

   Po oznámení výsledků posledních voleb (parlamentních a prezidentských) se raději budu považovat za měšťáka. A to i díky výsledkům voleb v obci Lažiště (ale i v dalších menších obcích v okolí), kam vždy jako první směřují moje pohledy, když po volbách zjišťuji „politické rozložení“ v jednotlivých obcích.

   Od sametové revoluce uběhlo pouhých 28 let a lidé zde žijící pravděpodobně zapomněli, jak se dříve většině obyvatel (myšleno v republice a i v konkrétní obci Lažiště) těžce žilo. Svoboda byla tabu a obec ovládali komunisté.

   Na druhé straně v obci žilo (a dodnes žije) dost lidí, kteří se považují za věřící. A všichni víme, že chození do kostela v té době se moc nenosilo. Spíše než víra v Boha byla ke spokojenému životu nutná víra ve V. I. Lenina či J. V. Stalina. Lidé zde i přesto pravidelně zaplňovali místní kostel sv. Mikuláše. I dnes, kdy se spíše řadíme k ateistickým národům, je zdejší kostel o nedělní mši svaté velmi slušně zaplněn.

   Ti starší velmi dobře pamatují, jak komunistická individua, dost často pouze se základním vzděláním, a členové STB, zatočili s kardinálem Vlkem, který v Lažišti v sedmdesátých letech sloužil. I v dalších letech pokračovala „nenávist“ k místním křesťanům, kteří místnímu vedení MNV (pro mladší - místní národní výbor) „dělali ostudu“ před ostatními soudruhy.

   Dalo by se říci, co o tom mohu vědět, když jsem byl ještě malý chlapec? Ale vím o tom své. Vyrůstal jsem ve věřící rodině a pravidelně jsem v místním kostele vykonával funkci ministranta, a proto jsem to ani já neměl jednoduché, byť jsem byl ještě dítě.

   Po pravidelném hlášení soudruhů z národního výboru, kteří téměř každou neděli sledovali za záclonou z okna MNV věřící směřující do kostela a zapisovali si je do bločku, jsem byl pravidelně na nechtěné návštěvě v ředitelně školy v Šumavských Hošticích, kde jsem navštěvoval druhý stupeň ZŠ. Sešlo se nás tam většinou více. Já, dva moji bratři a další kamarádi, kteří „v tom jeli se mnou“.

   Ze strany ředitele byl na nás vyvíjen neskutečný psychický tlak s otázkami: „Proč tam chodíte? Co vám to dává?," apod. Co jsem asi mohl jako jedenáctiletý kluk odpovědět…. Navíc se nám soudruh ředitel vysmíval před ostatními spolužáky, že chodíme do kostela a tak velcí kluci věří v nadpřirozené bytosti.

   Jak dnes úsměvné. Věřte, v tu dobu to alespoň pro mne, moc úsměvné a příjemné nebylo. Další problémy nastaly společně s vypsanou přihláškou na střední školu, kde v mém posudku bylo mj. uvedeno: chodí do kostela a navíc má příbuzné v západním Německu, což byl další velký hřích tehdejší doby. To, že jsem ani za jedno prakticky nemohl, je věc jiná. Ministrování bylo spíše přáním rodičů a příbuzné si člověk nevybírá. Asi nemusím dříve narozeným moc vysvětlovat, že prospěch moc velkou roli nehrál.

   Nejsem žádný podporovatel církve ani náboženský fanatik (dnes chodím do kostela pouze příležitostně), ale uvedl jsem tu svoji zkušenost, kterou jsou zažil již ve svém dětském věku v komunistickém Československu. Ostatní, a to ještě horší zvěrstva než psychická vydírání, která prováděli komunisté, jsem znal z vyprávění od rodičů a prarodičů.

   Proč toto vše zmiňuji? Protože bych nechtěl, aby se podobných zkušeností dočkaly moje děti. Dnes, necelých 30 let od sametové revoluce, opět ti občané, kteří toto zažili, nebo spíše jejich potomci, kteří toto znají osobně nebo z vyprávění, se nechají opět ovlivnit sliby těch, kteří se v minulosti na těchto „činech“ podíleli. Navíc na slibech založených na strachu, lži, nenávisti, závisti a populismu. Na strachu z migrantů, nezaměstnanosti, bezdomovců, zlých podnikatelů, kteří ze svých zaměstnanců stahují kůži za živa apod.

   Většinu občanů této obce znám osobně a velká většina z nich má dům se zahradou, auto, může si dovolit pravidelně odjet na dovolenou, navštěvovat kulturní akce a dokonce dost jich pracuje v sousedním Bavorsku (pochybuji, že někteří z nich uvažují, že by tamním občanům brali práci), což si dříve většinou dovolit nemohli. A i přesto velká část z nich podporuje člověka, který má kontroverzní minulost a je navíc trestně stíhán za podvody. A aby toho nebylo málo, tak v prezidentských volbách výrazně podpoří i M. Zemana, který za tímto monstrem také stojí.

   Lažišští a vesničané obecně! Co Vás k tomu vede? Snad těm všem slibům nevěříte? Nebo je to závist k úspěšným spoluobčanům a chcete se jim pomstít? Z vlastní zkušenosti vím, že si lidé na vesnici vidí téměř do talíře a všichni víme, že se v našich kotlinách úspěch moc neodpouští. A co potom, když má úspěch soused? To je neštěstí. To se mu musím nějak pomstít místo toho, abych se snažil dosáhnout úspěchu svého.

   Možností pomsty je dnes dostatek. A jedna z nich je dle mého názoru podporovat tyto osoby, které budou plným nasazením házet úspěšným klacky pod nohy. Vím, že máme zatím demokratické volby a máte na to právo, ale….

   Z volebních výsledků v „mojí“ obci, kde žije dostatek mladých lidí a rodin s dětmi, jsem opravdu zklamán. Jak hnutí ANO, tak i jejich podporovatel prezident M. Zeman zde dostali více procent hlasů, než byl již tak vysoký republikový průměr. Slovy klasika je toto do nebe volající! A toto platí i pro většinu ostatních menších obcí v našem okolí.

   Nyní budeme všichni ve strachu očekávat, co nám tito dva pánové vyvedou. Snad to nebude tak zlé, ale víme, že jsou schopni všeho. A pokud si ještě za slíbení důvěry „koupí“ komunisty, které již z minulosti dobře známe, a SPD, tak z toho mrazí.

   Extrémista T. Okamura a jeho referenda jsou také na samostatnou kapitolu. Copak o to, referendum na lokální úrovni může být dobrý nástroj při rozhodování místních problémů, ale referendum na republikové úrovni? Ať se to možná nebude někomu líbit, je to nebezpečná zbraň v rukou občanů, která nás může poslat do pekel. Představu o pekle si může udělat každý sám, ale již jsme to zažili v prezidentských volbách, kdy se dá říci, že tyto volby byly referendem o tom, zda budeme mít demokratického prezidenta.

   „A abych tu pohanku dokouřil“. Nyní jsem hrdý na to, že v Prachaticích dopadly volby opačně. Vyhrál J. Drahoš. Ano, možná volba menšího zla, ale záruka demokracie! A hnutí ANO tu dostalo na podzim výrazně méně hlasů než je republikový průměr.

   Od této doby se již považuji za měšťáka, „Prachatičáka“, abych svým známým nemusel vysvětlovat, co se v obci Lažiště a obecně na venkově děje, protože mi to hlava nebere a nedokázal bych jim na podobné otázky odpovědět. Obec Lažiště budu stále hojně navštěvovat, jelikož tam mám rodiče a spoustu kamarádů. Budu přitom doufat, že se myšlení některých z nich změní ve prospěch naší republiky.

  
  

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2018, Všechna práva vyhrazena

Na hlavní stranu

Redakce PRACHATICKOnews.cz nabízí v rubrice Názory každému možnost vyjádřit svůj názor nebo komentář na vše, co se týká dění ve všech městech a obcích Prachaticka. 

Stačí poslat na naši adresu e-mail - do předmětu uveďte slovo Názor. Kontakty na redakci lze najít i v zde. Uveďte také prosím své celé jméno a město, ze kterého jste.

Redakce si vyhrazuje právo odmítnout zveřejnit urážlivé a hanlivé příspěvky nebo texty, jejichž zveřejnění by odporovalo zákonům a dobrým mravům. 

Tomáš Přibyl, šéfredaktor PRACHATICKOnews.cz

 

TOPlist