Zprávy  Krimi  Od čtenářů  Kultura  Foto  Inzerce  Názory  FACEBOOK  Redakce  Reklama  Odkazy
  

 

 FOTO: Předvelikonoční příběh potápky roháče skončil šťastně

 ŠUMAVA - 26. března 2016 - 9:23 - Jeden z poslů jara vracejících se k nám z teplých krajin nedávno málem doplatil na letošní studené jaro. Potápka roháč se totiž na cestě ze Středomoří zatoulala na Šumavu. Promrzlého a zesláblého ptáka, který už nemohl letět, ani se neudržel na nohou, našli na lyžařské sjezdovce v Nových Hutích.

 Text a foto: Zdeněk Přibyl  

www.dre-kon.cz   

   Ujali se ho dobří lidí, ve Stanici pro handicapovaná zvířata Národního parku Šumava v Klášterci ho pak odborníci vykurýrovali, vykrmili a na zelený čtvrtek 24. března vrátili do přírody. 

   Rádi jsme přijali pozvání mluvčího Národního parku Šumava Jana Dvořáka, abychom byli u toho. Potápku roháče, který měl štěstí v neštěstí, přivezli k rybníku nedaleko Chrobol spolu s mluvčím parku Janem Dvořákem vedoucí Stanice NP Šumava pro handicapovaná zvířata Petr Juha a jeho spolupracovnice, inženýrka Kristýna Falková.

   Od ní jsme se dozvěděli, že vybraný rybník s přímo kojenecky čistou vodou představuje něco jako potápčí potravinový ráj - je plný malých rybiček, které se jim vejdou do zobáku. A je v klidném prostředí na okraji lesa, s výhledem na travnatou planinu porostlou špičatými smrčky. Všechno vidíme ovšem až potom, když přestane hustá jarní chumelenice, která vypuštění roháče zpět do volné přírody provází.

   "Tihle ptáci k nám táhnou od Středozemního moře, kde se během naší zimy živí malými rybkami a korýši, aby se na jaře vrátili. Když dorazil na Šumavu, kde jsme ho 11. března kolem poledne odchytli, neměl už skoro žádnou energii. Nohy s plovacími blánami už vůbec nepoužíval, ležel na hromadě zbývajícího sněhu," popisuje Petr Juha, jak to bylo. "Ve stresu z okolních lidí, které křikem odháněl, a bez potravy ho čekal neodvratný osud v podobě toulavé kočky nebo jiného predátora," dodává Kristýna Falková. 

   "S potravou pro něj jsme neměli vůbec žádný problém, pomohla nám lisovanou stravou naše pstruží líheň v Borovách Ladách, která má dostatek plevelných rybiček," vysvětlil vedoucí stanice. Roháč se začal rychle zotavovat, překonal vyčerpání, vyhnul se stresu, zvládl přechod na jinou stravu, ale ti, co se o něj starali, museli být stále ve střehu před jeho ostrým, agresivním zobákem. 

   Skutečnost, že se pták po životu nebezpečné šumavské patálii vrací do volné přírody, je pro něj nejlepší možné pokračování jeho životního příběhu. "Má rád volné vodní plochy, ale není to taková kachna, co plave jen po hladině. Potápka roháč sice také odpočívá na vodě, ale výborně se potápí. Když se zanoří, a pod hladinou vydrží klidně i tři minuty, chytá malé rybičky. K nadýchnutí mu stačí třeba jen vystrčit z vody hlavičku," popsala roháčovy zvyky Kristýna Falková.  

   Pro Šumavu to byla opravdu neobvyklá ptačí zastávka, roháč naše hory normálně přeletí skrytě, v noci. Mezi ohrožená zvířata nepatří, neví se, mimochodem, jestli je to kluk nebo holka, jméno ani kroužek nedostane. Novinkou byl tento ptačí druh i pro zkušené zvířecí záchranáře v Klášterci.

   Ti předpokládají, že do přírody vracený roháč na tomto pro potápky téměř idylickém místě u Chrobol dlouho nevydrží. "Možná už první či druhou noc jistě potáhne dál, někam na rybníky u Českých Budějovic nebo Nových Hradů. Nevíme, jaký je jeho cíl," dodal Petr Juha. "A kdykoliv někde uvidíme roháče, můžeme si myslet, že je to ten náš," směje se Kristýna Falková.

   Mluvčí parku Jan Dvořák připomněl, že potápka je sice prvním letos zachráněným ptákem, ale prvním zvířetem, které se v tomto roce podařilo vyléčit a vypustit do přírody, byla sražená srna. Zajímavých případů mají však ve stanici v Klášterci celou řadu. 

   "Například jsme v období, když hnízdily sovy, vraceli do hnízda ke třem sourozencům vypadlé mládě puštíka obecného. Zajímavé bylo i zatoulané liščí mládě ve Volarech, které jsme lovili přímo v přírodovědném koutku dětského oddělení městské knihovny, říkali jsme mu Bystrouška, a pak jsme ho vypustili  za městem," střídavě vyprávějí Kristýna Falková a Petr Juha. 

   A nešetří ani čísly, za všechna alespoň dvě: Vloni vrátila stanice v Klášterci do volné přírody 24 různých zvířat. Je to 15 procent z přijatých tvorů, což je vysoko nad průměrem běžných záchranných stanic. Část ostatních zvířat spolu s dalšími pak třeba těší návštěvníky Šumavy ve voliérách. 

   Z uvolněných dlaní Petra Juhy, obalených festovými rukavicemi, seskočila potápka roháč na hladinu lesního rybníčku. Pořádně to šplouchlo a silné šplouchání doprovázené častým třepáním mokrých křídel se ozývalo dobře dalších dvacet minut. Roháč se totiž pustil do důkladné hygieny. Zřejmě chtěl ze sebe vedle nepříjemných zážitků smýt i sůl, která se mu nabalila na peří z technického sněhu pod kubohuťskou sjezdovkou. Rybník se mu od první chvíle moc zamlouval.

   Pták také pilně trénoval a posiloval - brázdil rybniční hladinu jako malý parník, čepýřil zmáčenou chocholku jako když právě vyleze z vany, hrnul vodu před sebou a za sebou dělal vlny jako malá zaoceánská loď. Než jsme od něho odešli, vydal se na průzkum na břeh do sněhem pocukrované šedivé trávy.

   Tak ať ti to, roháči, dobře plave, loví a létá. A nejen o Velikonocích! A šumavské sjezdovky už raději nepokoušej. I když ti tu šikovní lidé, kteří cítí s přírodou, rádi pomohli...

 
 

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2016, Všechna práva vyhrazena

Na hlavní stranu

Pro objednání komerčních sdělení a reklamy volejte

+420 607 640 368

Reklama - podmínky

***

TOPlist

Více...