Případ vraždy v Mlynařovicích míří k Vrchnímu soudu v Praze VOLARSKO – 8. prosince 2019 – 15:23 – Krajský soud v Českých Budějovicích vynesl v případu letošní vraždy v Mlynařovicích u Volar trest 12 let ve vězení. Obhajoba se odvolala.

   Text: LUKÁŠ KARBULKA

   Případ doputoval k hlavnímu líčení u krajského soudu v tomto týdnu. Senát vedený soudkyní Olgou Smrčkovou o něm jednal celkem tři dny. K události došlo letos 25. dubna kolem třiadvacáté hodiny v jednom z domů v osadě Mlynařovice. Z vraždy bratra přítelkyně byl obviněn a posléze i obžalován jednačtyřicetiletý Tomáš Burian pocházející z Prahy.

   Navíc byl obžalován i z vydírání, protože se sekyrou v ruce vyhnal od domu jednoho z přátel oběti. Tomáš Burian se k oběma činům přiznal, litoval jich a při vyšetřování spolupracoval. Soud zkoumal hlavně poměry v rodině, které byly příčinou všeho a co se přesně stalo v inkriminovanou dobu, protože obžalovaný si na vše nevzpomněl a v jednom bodě svou výpověď změnil.

   K hájence panovaly v rodině oběti zvláštní a komplikované vztahy. Dům měl patřit třem sourozencům – dvěma bratrům a sestře. Ale napsán byl jen na jednoho z bratrů. Na přítelkyni obžalovaného nebyl napsán proto, že když se kupoval, nebyla plnoletá. Její podíl na ni ale nebyl napsán ani po osmnáctých narozeninách, ani později, když o to žádala.

   A na zavražděného nebyl jeho podíl napsán proto, že ho otec sourozenců nepovažoval za spolehlivého – uvedla to ve své výpovědi jeho sestra i obžalovaný. V domě také do letošní zimy bydlel otec sourozenců a bratr, na kterého byl dům napsán, se odstěhoval. Zároveň ale úvěr na koupi domu spláceli všichni tři sourozenci. Tedy na jaře v domě zůstal jen zavražděný, jeho sestra s přítelem (obžalovaný) a jejich zhruba dvouletým synem.

   Soudkyně Olga Smrčková situaci vyhodnotila tak, že muselo být jasné, že v domě bude moct zůstat jen zavražděný nebo jeho sestra s obžalovaným. Ani jeden ale v domě neměl na sebe napsaný svůj podíl a sestra s obžalovaným do domu investovali, aby ho mohli obývat i s dítětem, což potvrdilo více svědků. Situaci na místě tak nepořádek v majetkových poměrech hodně vyhrocoval.

   Dalším problémem tu byl střet dvou světů. Obžalovaný je vysokoškolsky vzdělaný inženýr informatiky na volné noze a přišel do světa, který se dá podle slov otce sourozenců charakterizovat jako svět vyučených prostých lidí z malé osady na Šumavě. A tento svět a zřejmě hlavně otec sourozenců obžalovaného nepřijali. „Ptal jsem se dcery, jestli si myslím, že si našla člověka vhodného k životu na vsi,“ vypověděl o tom, jak partnera své dcery hodnotil. „Chtěl tam zanést něco, co u nás nebylo běžné,“ dodal také a vylíčil některé věci, podle kterých se obžalovaný na vesnici nehodil. Sestra přesto s obžalovaným udržovala vztah devět let a přivedli na svět i syna.

   Pokřivené majetkové a osobní vztahy v domě se projevovaly neshodami a konflikty v soužití. Obžalovaný i jeho přítelkyně popsali u soudu řadu událostí, které se zavražděným řešili a při kterých se neshodli. Například šlo o to, že do Mlynařovic jezdili poměrně často přátelé oběti třeba jen na cigaretu večer. A stížnosti na to, že návštěvy mohou rušit malé dítě v domě, nebyly akceptovány. Svědci z řad přátel oběti tvrdili, že v domě nijak nerušili.

   Na druhou stranu se mluvilo i o tom, že přátelé oběti chodili i do místnosti sousedící s pokojem obžalovaného a jejich malého syna a dokonce tam i vařili a dělali na zahradě občas i ohně. O tom, že by se někdy hledal kompromis mezi představami oběti a její sestry a partnera, nikdo ze svědků nemluvil. A v osudný den přijeli přátelé oběti na místo hodně pozdě v noci až po dvaadvacáté hodině.

   V šestinedělí pak třeba bratři chtěli se sestrou řešit konečně majetkové poměry, což v dané situaci chtěla odložit na později. Když to pak řešit chtěla, bylo jí řečeno, že k tomu dojde až po splacení domu. Vztahy tu byly tak špatné, že oběť měla dokonce odmítnout vzít sestru do nemocnice v době, kdy měl její malý syn kýlu a měl zakazovat i otci, aby sestru k lékaři se synem vozil. Také se tu zmiňovaly naschvály, jako třeba pálení pneumatik blízko domu nebo tůrovní auta pod okny.

   Znalec v oboru psychiatrie uvedl, že v obžalovaném narůstal stres, frustrace a afekt. To v ústním odůvodnění rozsudku zmínila i soudkyně. U soudu se však nezdálo, že by si rodina a přátelé oběti uvědomovali, že hnali obžalovaného psychicky a majetkově do kouta. Navíc i podle soudu byl nejistý a k tomu měl zraněnou ruku – poranil si ji při nehodě na motorce několik měsíců před tragickými událostmi a v době vraždy v ní udržel jen čtyřkilové závaží. Sám pak vypověděl, že byl pod tlakem i proto, že zakázka, na které právě pracoval, se komplikovala.

   To vše se pak sešlo nejprve 22. dubna. Po návratu z nákupu našli obžalovaný a jeho přítelkyně na pozemku u domu jednoho z kamarádů oběti. Podle obžalovaného se do domu dostal tento muž v době, kdy tu nebyl nikdo z majitelů rozbitým oknem, tedy nelegálně. A došlo tu k hádce. „Dělal si tam, co chtěl. Řekl jsem mu, ať vypadne,“ vypověděl Tomáš Burian. Hádka se podle všeho stupňovala a obžalovaný si proto vzal na podporu své argumentace sekyru. „Rozčílil mě. Hučelo mi v hlavě. Mluvil se mnou svrchu a opovrhoval mnou,“ dodal obžalovaný. Proto sekyrou máchal, aby naznačil úder do hlavy.

   K úderu ale nedošlo. Obžalovaný řekl, že ho stihl zastavit a ublížit nechtěl a stál od kamaráda oběti dostatečně daleko. Kamarád tvrdil, že kdyby se neuhnul, tak by byl udeřen. Podle znalců by ale žádné vážné zranění neutrpěl, ani kdyby úder tupou stranou sekyry dopadl na hlavu. Navíc obžalovaný měl v levé ruce malou sílu. Obžalovaný uvedl, že se pak bál. „Bál jsem se, co může přijít příště,“ řekl. Kamarád oběti pak konečně z pozemku odešel. - O tom, že tento incident byl vydíráním, nebyl u soudu spor.

   V osudnou noc 25. dubna se obžalovaný a jeho přítelkyně vrátili z nákupu kolem dvaadvacáté hodiny. Krátce po tom přijíždí parta kamarádů oběti. Prý jen na cigaretku. Atmosféra tak znovu rychle houstne a dochází ke třem hádkám, z nichž ta poslední končí tragicky.

   Nejprve se v kuchyni bez svědků pohádali obžalovaný a oběť. Spor mohl trvat podle svědků kolem deseti minut. Podle obžalovaného je zavražděný začal z domu vyhánět. Jedna ze svědkyň uvedla, že po hádce měla oběť mluvit o tom, že obžalovaný měl naopak vyhrožovat zabitím. Další svědek o tom ale nemluvil. Následně došlo k hádce sestry s bratrem a jeho přáteli. Následně přátelé odjeli.

   Kolem třiadvacáté hodiny pak obžalovaný přichází za zavražděným do kuchyně. Na místě jsou sami, ani jeden není opilý nebo pod vlivem drog. Podle svých slov chtěl obžalovaný s obětí znovu celou situaci s hrozbou odchodu z domu řešit, respektive si to vyříkat, což mu soud uvěřil.

   Co se dělo dál, není zcela jisté. Jednou z nejasností je to, jestli Tomáš Burian přišel do kuchyně s nožem v ruce. V přípravném řízení uvedl, že už nůž měl. U soudu ale přišel s tím, že ho neměl a naopak jako první popadla nůž v potyčce oběť a on se k němu dostal, když spadl na zem. Tomu nakonec soud neuvěřil, i když přímý důkaz o tom, že by si nůž přinesl, nezazněl. Na druhou stranu soud dospěl k tomu, že nůž s sebou neměl obžalovaný, aby vraždil, ale na podporu své argumentace, stejně jako v případě se sekyrou.

   Co však zůstalo zcela nejasné, je, jak se odehrálo samotné zabití. K dispozici byla jen výpověď obžalovaného a zpráva znalců, kteří prováděli pitvu. Obžalovaný vypověděl, že byl napaden první a že ho zavražděný dokonce kopl do zraněné ruky. Samotné ubodání si obžalovaný nevybavil. Podle psychiatrů k tomu někdy dochází, když otřesný zážitek člověk vytěsní z mysli.

   Podle znalců z oboru zdravotnictví část zranění oběti odpovídá údery nějakým tupým předmětem. Také měl zavražděný zranění odpovídající úderům pěstí. A pak především osmnáct bodných a řezných ran – některé zepředu, které odpovídaly obraně při útoku nožem a další ze zadu do zad. Smrtelné byly až ty zezadu, které utrpěl zavražděný podle znalců zřejmě v poloze na zemi. Oběť zemřela na zakrvácení dutiny hrudní. Jedna z ran byla určitě vedena v době, kdy oběť stála. Pořadí zranění podle znalců určit nešlo.

   Soud to vyhodnotil tak, že k ubodání došlo po potyčce. Kdo ji však začal, není jasné. Nezdá se úplně logické, že by obžalovaný útočil nejprve pěstí, když měl mít v ruce nůž. Otázkou také je, jestli by se pustil z vlastní iniciativy do rvačky s mužem mladším o sedm let, který byl v dobré fyzické kondici, když měl navíc obžalovaný jednu ruku značně oslabenou. Není tak vyloučeno, že potyčku začal skutečně zavražděný. „Výpověď obžalovaného nebyla rozhodně vyvrácena,“ řekl k tomu jeho obhájce.

   K útoku se nakonec dostala i přítelkyně obžalovaného, která se mu snažila bránit, a on ji přitom lehce zranil. On sám si vybavil až to, že křičela a zavražděný ležel na zemi v krvi. Obžalovaný a jeho přítelkyně se pak snažili oběti pomoct, k čemuž se zřejmě dostal i jejich dvouletý syn. „Dával jsem mu umělé dýchání i masáž srdce,“ řekl obžalovaný. To, že se někdo snažil zavražděného ošetřovat, potvrdila i lékařka záchranné služby. Zachránit se ho ale nepodařilo.

   Obžalovaný pak sám vypověděl, že neví proč, ale následně se snažil na počítači vystavit fakturu, aby jeho přítelkyni přišly nějaké peníze, když bude dlouho ve vězení. Tak ho našla hlídka policie, které tvrdil, že je to důležité. Není jasné, zda šlo o ukázku racionálního uvažovaní nebo o následek psychického šoku. Podle psychiatra jednal Tomáš Burian při zabití pod vlivem akutní reakce na stres a pod vlivem afektu a jeho rozpoznávací schopnosti byly nepodstatně sníženy.

   Obžaloba navrhla, aby soud za vraždu a vydírání udělil trest v polovině trestní sazby, která je u těchto takzvaně prostých vražd deset až osmnáct let. Obhajoba ale viděla situaci jinak. S vydíráním souhlasila, ale tragickou událost z 25. dubna viděla jako zabití. A to hlavně proto, že Tomáš Burian byl vyprovokován řadou incidentů a byl rodinou přítelkyně dlouhodobě stresován a frustrován. Navíc byl pohrůžkou vystěhování postaven do existenciálně složité situace.

   Soud ale nakonec rozhodl, že šlo o vraždu, protože obžalovaný nebyl v situaci, ze které by nevedla jiná řešení. A udělil trest dvanácti let. Rozsudek není pravomocný a kauzu bude kvůli odvolání obhajoby řešit pražský Vrchní soud. – Případ se zdá ukázkou toho, kam až mohou zajít špatné vztahy v rodině, když se jedna ze stran cítí zahnána do kouta.

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena