Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Sympatická českobudějovická autorka se
symbolicky i doslova výstavou vrátila do Vimperka, kde se
svou rodinou, přírodou i městem žila dvacet let. Teď ji sem
přivedla cesta životní, po níž se stále občas vrací na
Šumavu, a v oddělení vimperské knihovny pro dospělé
vystavuje vybrané milníky své stále rozvíjené cesty
malířské.
"Domluvily jsme se s děvčaty v knihovně, že
rozdělím výstavu svých prací do několika oddílů. Třeba jak
jsem se učila malovat podle starých mistrů - Gustava Klimta,
Luigiho Vivianiho, toho mám moc ráda, či Edgara Degase. A v
další části pak obrázky, co si dělám, jak chci, takže ve
stylu Perníková. Chodím do práce, jsem amatérská malířka a
maluji, abych si odpočinula a současně aby něco za mnou
zůstalo. Neprodávám, ale svoje obrázky půjčuji přátelům.
Říkám jim - já ti to dám, ale musíš mi to půjčit, až bude
výstava," říká Zdeňka Perníková.
Některé její obrazy na výstavě, například
inspirované Gustavem Klimtem, svítí jakoby zlatým leskem.
"To je opravdu zlato, i když plátkové, restaurátorské.
Pracovat s ním, to je jedna z věcí, které jsem se naučila od
Jardy Platila v jeho ateliéru. To zlato, které se nanáší
štětcem, člověk nejdřív snadno vdechne a až pak se mu to
teprve podaří," usmívá se autorka.
Zdeňka Perníková má vždy trému, když má své
práce vystavit. "Mám totiž pocit, že mi lidé uvidí až do
duše, že odhalí, co jsem cítila, když jsem je malovala.
Často si takové obrázky nechávám raději doma, pro sebe a své
blízké," dodává malířka ze záliby a vnitřního nutkání. Ale
obávat se nemusí ničeho, z toho jak ji známe a z jejích
působivých obrazů je zřejmé, že je malířka Zdeňka Perníková
pozlacená i v duši.
Milníky její životní a malířské cesty
nepostrádají zajímavost. Po přestěhování z Vimperka do
Českých Budějovic se ocitla na nějaký čas tak trochu bez
přátel a jak říká, začala si hledat nový okruh zájmů.
Dostudovala na inženýrku ekonomie, stála pevně na zemi,
ale... Její duše, která má ráda svobodu, ji přivedla zpět ke
kořenům, a začala se více věnovat malování, jako to dělala
po celý život její maminka.
Zdánlivě to bylo snadné. "Nechala jsem se
unášet vlastním barevným světem a usmívala se u toho. Bylo
to krásné, relaxační, kreativní a povznášející. Ale také
hodně naivní myslet si, že už jsem umělec. Obrat nastal,
když mi rodina darovala poukaz do výtvarného ateliéru Jardy
Platila. Tady jsem přišla o mnohé iluze, bojovala se svým
egem a začala poznávat, že malování znamená kousek talentu,
ale mnoho píle, znalostí a vnitřní disciplíny. Až časem a po
tvrdé dřině začne člověk ve své tvorbě hledat vlastní cestu,
míchat své vlastní palety barev a dívat se na objekty malby
po svém, přestane se srovnávat s ostatními, kteří toho umí
bezesporu víc. Pak přichází ta čistá radost, kterou můžete
rozdávat," vyznává se Zdeňka Perníková, která má ráda
rodinu, své tři milované holčičky, přátele a známé. A my jí
srdečně děkujeme za to jaká je. Prostě - pozlacená.
|
|
|
|
|
|
ZPRÁVY |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|