Zprávy - Foto - Inzerce - reklama/redakce  

 
  Sestra Alena prožila rekonstrukci Neumannea na vlastní kůži

PRACHATICE - 12/8 2020 - 9:28 - Šéfovat rekonstrukci Neumannea byla pro sestru představenou prachatických boromejek Alenu Bártovou odborná, ale i srdeční záležitost.

      

   Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL 

  

Projekt rekonstrukce rodného domu sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích, realizovaný od května 2014 do listopadu 2016, podpořila Česká republika a Evropská unie. Dalším oceněním je, že se stal součástí putovní výstavy Má vlast cestami proměn, kterou do konce července hostila také klášterní zahrada Neumannea.



Sestra představená boromejek v Prachaticích Alena Bártová nesla při náročné rekonstrukci této kulturní památky hlavní odpovědnost jako představitelka investora, kterým byla Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Byla to pro ni jak odborná, organizační, tak i výrazně citová záležitost.



"Byla jsem za investora jakýmsi styčným důstojníkem. Měla jsem na starosti shánění finančních prostředků, koordinovala jsem na začátku plány a studie, potom jsem byla u projektové dokumentace, na kterou jsme dostaly z Filadelfie od kardinála Justina Rigaliho finanční obnos, abychom vůbec mohly začít a dělat další kroky. Když jsme poznaly, že nebudeme mít nikdy celkovou částku pohromadě, tak architekt rozdělil na naši žádost celou rekonstrukci na pět finančně oddělených etap. Samotná rekonstrukce pak trvala víc než dva roky. Mým nejbližším spolupracovníkem byl tehdy stavbyvedoucí Petr Levák, za kongregaci stavební dozor Josef Šimák a z Prahy z vedení kongregace sestra Amidea s Ivanem Pešlem a Jiřím Fancem," říká sestra Alena.



Na otázku, co bylo nejtěžší, odpoví po krátkém zamyšlení. "Nejtěžší bylo ještě před zahájením stavby shánění peněz. Financování se ovšem povedlo díky Pánu Bohu a štědrým dárcům, jejichž seznam máme na tabuli u vchodu do Neumannea. Počínaje Ackermann-Gemeinde z Würzburgu, jejíž členové k nám jezdili po revoluci a ještě před rekonstrukcí na pouť ke sv. Janu. Když viděli stav kláštera, uspořádali pro nás i sbírky v Německu, podporovali nás sami a stali se našimi přeshraničními partnery projektu. Pak nám mohl díky tomu přispět i Česko-německý fond budoucnosti. Velkým hybatelem z Würzburgu byl monsignor Karlheinz Frühmorgen. Pak se přidali s pomocí Ackermann-Gemeinde z Mnichova, Pasova, z Renovabis a také z Kirche in Not. Potom také radnice v Prachaticích i zdejší firmy, jako například PERSEID, SABBIA, Agrokomplex Šumava, dále českobudějovické biskupství, Jihočeský kraj, Ministerstvo kultury ČR a opravdu mnoho dalších dobrodinců," vyjmenovává sestra Alena.



Sestavit žádost o evropské peníze to byla podle jejích slov doktorská práce. Podařilo se však získat dosud chybějících deset milionů. "Hlavní bylo, že jsme zachránily dům, který byl opravdu ve špatném stavu. V celém přízemí byla velká vlhkost, která vzlínala zdivem až do úrovně klenby, vodovodní a elektrické rozvody byly v havarijním stavu, bylo třeba vybudovat novou kanalizaci, poněvadž unikající voda se hromadila ve sklepních prostorách, docházelo k velkým energetickým ztrátám, protože netěsnila okna, v objektu byla objevena dřevomorka, proto se musely ošetřit krovy, protože objekt nebyl bezbariérový, rozhodly jsme se vybudovat zde výtah. Bylo potřeba vylepšit i prostor klauzury, kde nebylo přímé větrání, a navrátit původní pavlač, která byla v sedmdesátých letech po odchodu sester zazděna. A za to jsme také moc rády, protože pokoje jsou teď lépe větratelné," uvedla sestra Alena Bártová a dodala: "Šlo nám o to, uchovat rodný dům světce pro budoucí pokolení. Kvůli vlhkosti vzlínající ze zeminy natěsnané bez izolace ke stěně jsme za domem udělaly anglický dvorek. Ten představuje teď naše jediné soukromí, když jsme zahradu daly k dispozici veřejnosti a hospicu."

Bylo to prý moc hezké pozorovat, jak se dům proměňuje - navázala sestra Alena a společně jsme pak změnili úhel pohledu na rekonstrukci od stavebních problémů k pocitům člověka, který za to zodpovídá a denně v tom žije.
"Když jsem tu před šesti lety nastoupila, tak jsem byla pozvaná na přímluvnou modlitbu do Vimperka a za tu službu jsem od pana faráře stejně jako ostatní dostala růžencový náramek s křížkem. Na něm bylo vyryto Boží slovo, v mém případě ze 49. kapitoly Izaiáše, 16. verš: Hle, vyryl jsem si tě do dlaní a tvé zdi mám stále na očích. Už tam jsem pochopila, že Pán Bůh bere „mé zdi“ za své zdi! Ten vzkaz skrze Boží slovo mne i v těžkých chvílích povzbuzoval! Celou rekonstrukci jsem nosila ten náramek na ruce jako růženec, a jak rekonstrukce končila, tak se šňůrka přetrhla. Když jsme světily klášter, tak nám Němci z Ackermann-Gemeinde přinesli jako dar svíčku, na které byla stejná citace z Izaiáše! Bylo to krásné," vyznala se sestra Alena a přidala ještě jednu svou radost.



"Při rekonstrukci jsme se zavázaly, že část kláštera zpřístupníme veřejnosti. Rozhodly jsme se tedy, že tu vybudujeme tři galerie - jednu věnovanou Sudetům, protože po válce tady v klášteře čekali nemocní a maminky s dětmi na odsun, potom galerii Matce Vojtěše, protože odtud šla na osm let do vězení, tady totiž byla 11. září 1952 zatčena a pak v monstrprocesu odsouzena za velezradu. Dnes je ctihodnou služebnicí Boží neboli kandidátkou svatosti, tak chceme její osobnost více představit lidem. Největší galerii jsme věnovaly svatému Janu Nepomuku Neumannovi, protože se v tomto domě narodil. On totiž spojuje tři národy - Čechy, Němce a Američany a řekla bych, že Češi ho nejméně znají. A to je náš úkol, veřejnost s ním více seznámit."



A jak to bylo s velkou galerií? "K prostoru pro ni jsme přišly díky našim německým dobrodincům z Ackermann-Gemeinde, kteří k nám jezdili a padesát lidí z autobusu si po mši svaté nemělo kde sednout. Lámaly jsme si s tím se sestrami hlavy dost, ale pak nás napadlo probourat jednu zeď a vytvořit velkou místnost ze dvou pokojů. Vznikla tak v nádherném prostoru důstojná, trvalá galerie, navíc ve stejném podlaží s blízkou kaplí sv. Jana Neumanna. A tato galerie je i víceúčelovou místností, slouží také pro přednášky, výstavy, besedy, dá se tu promítat a samozřejmě přijímat hosty," dodává sestra Alena.



Sama má však ještě jednu radůstku, a tou je skutečnost, že na půdě domu vzniklo půdní vestavbou šest pokojíčků pojmenovaných podle šesti sourozenců sv. Jana. "Takže ta rodina je tady s námi pořád tak nějak přítomna," říká sestra představená Alena. A oči v příjemné, oduševnělé tváři, jí září hřejivým svitem...

 
 

ZPRÁVY

 
     
 

PRACHATICKOnews.cz

Husova 68, 383 01

redakce@prachatickonews.cz

TOPlist

 

 

 

 

 

 
 

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena