Text: KATEŘINA
PŘIBYLOVÁ
Z vraždy bratra své přítelkyně
byl obžalován čtyřicetiletý Tomáš Burian. Po stupňujících se
sporech a hádkách vraždil v afektu a českobudějovický
krajský soud ho za to potrestal dvanácti lety ve vězení se
zvýšenou ostrahou. Obhajoba se ale na místě odvolala a proto
dnes řešil případ Vrchní soud v Praze. A ten zmírnil typ
věznice, ve které bude Tomáš Burian trest odpykávat, na
věznici s ostrahou.
A také snížil odškodné pro otce a bratra zavražděného. „Ve
vztahu k výroku o náhradě nemajetkové újmy dvěma poškozeným
byla nově obžalovanému uložena povinnost nahradit každému z
nich nemajetkovou újmu ve výši 500 000 korun,“ uvedla dnes
pro PRACHATICKOnews.cz mluvčí Vrchního soudu v Praze Simona
Heranová. Původně měl otec dostat 800 tisíc korun a bratr
600 korun.
Rozhodnutí o vinně a trestu Vrchní soud neměnil. Rozsudek je
pravomocný.
Dříve zveřejněné zprávy k tématu:
Případ vraždy v Mlynařovicích míří k Vrchnímu soudu v Praze
VOLARSKO – 8.
prosince 2019 – 15:23 – Krajský soud v Českých
Budějovicích vynesl v případu letošní vraždy v Mlynařovicích
u Volar trest 12 let ve vězení. Obhajoba se odvolala.
Text:
LUKÁŠ KARBULKA
Případ doputoval k hlavnímu líčení u krajského soudu v tomto
týdnu. Senát vedený soudkyní Olgou Smrčkovou o něm jednal
celkem tři dny. K události došlo letos 25. dubna kolem
třiadvacáté hodiny v jednom z domů v osadě Mlynařovice. Z
vraždy bratra přítelkyně byl obviněn a posléze i obžalován
jednačtyřicetiletý Tomáš Burian pocházející z Prahy.
Navíc byl obžalován i z
vydírání, protože se sekyrou v ruce vyhnal od domu jednoho z
přátel oběti. Tomáš Burian se k oběma činům přiznal, litoval
jich a při vyšetřování spolupracoval. Soud zkoumal hlavně
poměry v rodině, které byly příčinou všeho a co se přesně
stalo v inkriminovanou dobu, protože obžalovaný si na vše
nevzpomněl a v jednom bodě svou výpověď změnil.
K hájence panovaly v rodině
oběti zvláštní a komplikované vztahy. Dům měl patřit třem
sourozencům – dvěma bratrům a sestře. Ale napsán byl jen na
jednoho z bratrů. Na přítelkyni obžalovaného nebyl napsán
proto, že když se kupoval, nebyla plnoletá. Její podíl na ni
ale nebyl napsán ani po osmnáctých narozeninách, ani
později, když o to žádala.
A na zavražděného nebyl jeho
podíl napsán proto, že ho otec sourozenců nepovažoval za
spolehlivého – uvedla to ve své výpovědi jeho sestra i
obžalovaný. V domě také do letošní zimy bydlel otec
sourozenců a bratr, na kterého byl dům napsán, se
odstěhoval. Zároveň ale úvěr na koupi domu spláceli všichni
tři sourozenci. Tedy na jaře v domě zůstal jen zavražděný,
jeho sestra s přítelem (obžalovaný) a jejich zhruba
dvouletým synem.
Soudkyně Olga Smrčková situaci
vyhodnotila tak, že muselo být jasné, že v domě bude moct
zůstat jen zavražděný nebo jeho sestra s obžalovaným. Ani
jeden ale v domě neměl na sebe napsaný svůj podíl a sestra s
obžalovaným do domu investovali, aby ho mohli obývat i s
dítětem, což potvrdilo více svědků. Situaci na místě tak
nepořádek v majetkových poměrech hodně vyhrocoval.
Dalším problémem tu byl střet
dvou světů. Obžalovaný je vysokoškolsky vzdělaný inženýr
informatiky na volné noze a přišel do světa, který se dá
podle slov otce sourozenců charakterizovat jako svět
vyučených prostých lidí z malé osady na Šumavě. A tento svět
a zřejmě hlavně otec sourozenců obžalovaného nepřijali.
„Ptal jsem se dcery, jestli si myslím, že si našla člověka
vhodného k životu na vsi,“ vypověděl o tom, jak partnera své
dcery hodnotil. „Chtěl tam zanést něco, co u nás nebylo
běžné,“ dodal také a vylíčil některé věci, podle kterých se
obžalovaný na vesnici nehodil. Sestra přesto s obžalovaným
udržovala vztah devět let a přivedli na svět i syna.
Pokřivené majetkové a osobní
vztahy v domě se projevovaly neshodami a konflikty v
soužití. Obžalovaný i jeho přítelkyně popsali u soudu řadu
událostí, které se zavražděným řešili a při kterých se
neshodli. Například šlo o to, že do Mlynařovic jezdili
poměrně často přátelé oběti třeba jen na cigaretu večer. A
stížnosti na to, že návštěvy mohou rušit malé dítě v domě,
nebyly akceptovány. Svědci z řad přátel oběti tvrdili, že v
domě nijak nerušili.
Na druhou stranu se mluvilo i o
tom, že přátelé oběti chodili i do místnosti sousedící s
pokojem obžalovaného a jejich malého syna a dokonce tam i
vařili a dělali na zahradě občas i ohně. O tom, že by se
někdy hledal kompromis mezi představami oběti a její sestry
a partnera, nikdo ze svědků nemluvil. A v osudný den přijeli
přátelé oběti na místo hodně pozdě v noci až po dvaadvacáté
hodině.
V šestinedělí pak třeba bratři
chtěli se sestrou řešit konečně majetkové poměry, což v dané
situaci chtěla odložit na později. Když to pak řešit chtěla,
bylo jí řečeno, že k tomu dojde až po splacení domu. Vztahy
tu byly tak špatné, že oběť měla dokonce odmítnout vzít
sestru do nemocnice v době, kdy měl její malý syn kýlu a měl
zakazovat i otci, aby sestru k lékaři se synem vozil. Také
se tu zmiňovaly naschvály, jako třeba pálení pneumatik
blízko domu nebo tůrovní auta pod okny.
Znalec v oboru psychiatrie
uvedl, že v obžalovaném narůstal stres, frustrace a afekt.
To v ústním odůvodnění rozsudku zmínila i soudkyně. U soudu
se však nezdálo, že by si rodina a přátelé oběti
uvědomovali, že hnali obžalovaného psychicky a majetkově do
kouta. Navíc i podle soudu byl nejistý a k tomu měl zraněnou
ruku – poranil si ji při nehodě na motorce několik měsíců
před tragickými událostmi a v době vraždy v ní udržel jen
čtyřkilové závaží. Sám pak vypověděl, že byl pod tlakem i
proto, že zakázka, na které právě pracoval, se komplikovala.
To vše se pak sešlo nejprve 22.
dubna. Po návratu z nákupu našli obžalovaný a jeho
přítelkyně na pozemku u domu jednoho z kamarádů oběti. Podle
obžalovaného se do domu dostal tento muž v době, kdy tu
nebyl nikdo z majitelů rozbitým oknem, tedy nelegálně. A
došlo tu k hádce. „Dělal si tam, co chtěl. Řekl jsem mu, ať
vypadne,“ vypověděl Tomáš Burian. Hádka se podle všeho
stupňovala a obžalovaný si proto vzal na podporu své
argumentace sekyru. „Rozčílil mě. Hučelo mi v hlavě. Mluvil
se mnou svrchu a opovrhoval mnou,“ dodal obžalovaný. Proto
sekyrou máchal, aby naznačil úder do hlavy.
K úderu ale nedošlo. Obžalovaný
řekl, že ho stihl zastavit a ublížit nechtěl a stál od
kamaráda oběti dostatečně daleko. Kamarád tvrdil, že kdyby
se neuhnul, tak by byl udeřen. Podle znalců by ale žádné
vážné zranění neutrpěl, ani kdyby úder tupou stranou sekyry
dopadl na hlavu. Navíc obžalovaný měl v levé ruce malou
sílu. Obžalovaný uvedl, že se pak bál. „Bál jsem se, co může
přijít příště,“ řekl. Kamarád oběti pak konečně z pozemku
odešel. - O tom, že tento incident byl vydíráním, nebyl u
soudu spor.
V osudnou noc 25. dubna se
obžalovaný a jeho přítelkyně vrátili z nákupu kolem
dvaadvacáté hodiny. Krátce po tom přijíždí parta kamarádů
oběti. Prý jen na cigaretku. Atmosféra tak znovu rychle
houstne a dochází ke třem hádkám, z nichž ta poslední končí
tragicky.
Nejprve se v kuchyni bez svědků
pohádali obžalovaný a oběť. Spor mohl trvat podle svědků
kolem deseti minut. Podle obžalovaného je zavražděný začal z
domu vyhánět. Jedna ze svědkyň uvedla, že po hádce měla oběť
mluvit o tom, že obžalovaný měl naopak vyhrožovat zabitím.
Další svědek o tom ale nemluvil. Následně došlo k hádce
sestry s bratrem a jeho přáteli. Následně přátelé odjeli.
Kolem třiadvacáté hodiny pak
obžalovaný přichází za zavražděným do kuchyně. Na místě jsou
sami, ani jeden není opilý nebo pod vlivem drog. Podle svých
slov chtěl obžalovaný s obětí znovu celou situaci s hrozbou
odchodu z domu řešit, respektive si to vyříkat, což mu soud
uvěřil.
Co se dělo dál, není zcela
jisté. Jednou z nejasností je to, jestli Tomáš Burian přišel
do kuchyně s nožem v ruce. V přípravném řízení uvedl, že už
nůž měl. U soudu ale přišel s tím, že ho neměl a naopak jako
první popadla nůž v potyčce oběť a on se k němu dostal, když
spadl na zem. Tomu nakonec soud neuvěřil, i když přímý důkaz
o tom, že by si nůž přinesl, nezazněl. Na druhou stranu soud
dospěl k tomu, že nůž s sebou neměl obžalovaný, aby vraždil,
ale na podporu své argumentace, stejně jako v případě se
sekyrou.
Co však zůstalo zcela nejasné,
je, jak se odehrálo samotné zabití. K dispozici byla jen
výpověď obžalovaného a zpráva znalců, kteří prováděli pitvu.
Obžalovaný vypověděl, že byl napaden první a že ho
zavražděný dokonce kopl do zraněné ruky. Samotné ubodání si
obžalovaný nevybavil. Podle psychiatrů k tomu někdy dochází,
když otřesný zážitek člověk vytěsní z mysli.
Podle znalců z oboru
zdravotnictví část zranění oběti odpovídá údery nějakým
tupým předmětem. Také měl zavražděný zranění odpovídající
úderům pěstí. A pak především osmnáct bodných a řezných ran
– některé zepředu, které odpovídaly obraně při útoku nožem a
další ze zadu do zad. Smrtelné byly až ty zezadu, které
utrpěl zavražděný podle znalců zřejmě v poloze na zemi. Oběť
zemřela na zakrvácení dutiny hrudní. Jedna z ran byla určitě
vedena v době, kdy oběť stála. Pořadí zranění podle znalců
určit nešlo.
Soud to vyhodnotil tak, že k
ubodání došlo po potyčce. Kdo ji však začal, není jasné.
Nezdá se úplně logické, že by obžalovaný útočil nejprve
pěstí, když měl mít v ruce nůž. Otázkou také je, jestli by
se pustil z vlastní iniciativy do rvačky s mužem mladším o
sedm let, který byl v dobré fyzické kondici, když měl navíc
obžalovaný jednu ruku značně oslabenou. Není tak vyloučeno,
že potyčku začal skutečně zavražděný. „Výpověď obžalovaného
nebyla rozhodně vyvrácena,“ řekl k tomu jeho obhájce.
K útoku se nakonec dostala i
přítelkyně obžalovaného, která se mu snažila bránit, a on ji
přitom lehce zranil. On sám si vybavil až to, že křičela a
zavražděný ležel na zemi v krvi. Obžalovaný a jeho
přítelkyně se pak snažili oběti pomoct, k čemuž se zřejmě
dostal i jejich dvouletý syn. „Dával jsem mu umělé dýchání i
masáž srdce,“ řekl obžalovaný. To, že se někdo snažil
zavražděného ošetřovat, potvrdila i lékařka záchranné
služby. Zachránit se ho ale nepodařilo.
Obžalovaný pak sám vypověděl, že
neví proč, ale následně se snažil na počítači vystavit
fakturu, aby jeho přítelkyni přišly nějaké peníze, když bude
dlouho ve vězení. Tak ho našla hlídka policie, které tvrdil,
že je to důležité. Není jasné, zda šlo o ukázku racionálního
uvažovaní nebo o následek psychického šoku. Podle psychiatra
jednal Tomáš Burian při zabití pod vlivem akutní reakce na
stres a pod vlivem afektu a jeho rozpoznávací schopnosti
byly nepodstatně sníženy.
Obžaloba navrhla, aby soud za
vraždu a vydírání udělil trest v polovině trestní sazby,
která je u těchto takzvaně prostých vražd deset až osmnáct
let. Obhajoba ale viděla situaci jinak. S vydíráním
souhlasila, ale tragickou událost z 25. dubna viděla jako
zabití. A to hlavně proto, že Tomáš Burian byl vyprovokován
řadou incidentů a byl rodinou přítelkyně dlouhodobě
stresován a frustrován. Navíc byl pohrůžkou vystěhování
postaven do existenciálně složité situace.
Soud ale nakonec rozhodl, že šlo
o vraždu, protože obžalovaný nebyl v situaci, ze které by
nevedla jiná řešení. A udělil trest dvanácti let. Rozsudek
není pravomocný a kauzu bude kvůli odvolání obhajoby řešit
pražský Vrchní soud. – Případ se zdá ukázkou toho, kam až
mohou zajít špatné vztahy v rodině, když se jedna ze stran
cítí zahnána do kouta.
|
|
|
|
|
|
ZPRÁVY |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|