Dvacátý film cestovatele Karla Matějky: Nehas co tě NEPÁLí STRUNKOVICE NAD BLANICÍ - 22. prosince 2019 - 10:00 - Kino ve Strunkovicích nad Blanicí už vidělo hodně. Film Nehas co tě NEPÁLí byl v sobotu 21. prosince ale fakt něco nevídaného.

   Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL

   Dvacátý film cestovatele, kameramana, komentátora a strunkovického starosty Karla Matějky tentokrát o loňské listopadové výpravě tří spolužáků na osmnáctidenní horský trek v okolí nepálské 8163 metrů vysoké hory Manaslu, přilákal na premiérové promítání do útulného digitálního kina lidi ze široka daleka. Když uviděl autor a neformální šéf výpravy Karel tu sešlost, vrátil se pro foťák, aby si vyblejsknul téměř plné hlediště, ve kterém podle jeho slov bylo "...víc lidí než na Trošku".

   Pak se vrátil ještě jednou, aby diváky přivítal, udělal jim lahůdkový výběr z programu Za kulturou, za sportem v městysu Strunkovice nad Blanicí na rok 2020 a jeho první měsíce zvláště (k mání na www.strunkovicenadblanicí.cz), a pozval na jeviště kamarádku, aby anglicky zazpívala o letním čase a navodila tak správnou atmosféru před promítáním. A pak už z plátna zvolal svůj slogan, který provází celou jeho sérii cestovatelských filmů, totiž: Krásně je na horách!

   Pohodlně usazení diváci v těch nejpříjemnějších biografových křeslech v širokém okolí pak sledovali filmovou kroniku tří cestovatelů, kteří pro své nepálské dobrodružství přijali přezdívky Béda, Pivča a Kájíček. Diváci s nimi putovali většinou pěšky nepálskou cestou necestou z Káthmandů do Káthmandů, tedy z a do hlavního města Nepálského království a mezitím hlavně v horách, krajinou kde se o kus dál tyčí i obě osmitisícové Annapurny. Den za dnem, krok za krokem putovali čeští cestovatelé po cestách, stezkách, pěšinách, ocelových můstcích a lávkách, hore kopcem, dolů kopcom a po skalních úbočích devět, málokdy jen pět hodin denně, od vidím do nevidím. Došli i do základního tábora pod osmitisícovkou Manaslu ve výši přes pět tisíc metrů. 

   Komentář Karla Matějky je důkladný, přesně jmenuje místa odkud, kudy a kam se šlo a došlo, kde se spalo, co se jedlo, nakolik ráno zamrzaly turecké záchody - křečáky i jednoduché sprchy ve stanicích, kde přespávali - a přesto nikdy nenudí a každou chvíli je fakt vtipnej. Živá a veselá je i kamera v rukách Karlových, ale i Bédových nebo tajemného Stojana (ještě o něm uslyšíme). Ukazuje hory, skály, plochá údolí, chudá políčka, lidi při práci, jejich děti, i řeky, potoky a také městečka a hlavní město. Zároveň je to kamera dost intimní a přibližuje život našich cestovatelských velikánů na cestách jako normálních lidí se svými radostmi a starostmi, jídlem, pitím, spaním, čůráním. I jejich soužití s domácím průvodcem, který je v Nepálu do některých míst povinný, a dvěma nosiči - šerpy, kteří už ovládají pěkných pár po dvaadvacáté večerní povolených českých slov.

   Film je u konce, na plátně běží titulky a my se dovídáme osoby a obsazení hlavních rolí, totiž že Béda je Petr Vaniš, Kájíček samozřejmě Karel Matějka a Pivča Petr Pivovarčík. Všichni jsou spolužáci z vysoké školy a kamarádi, kteří se ani jednou v Nepálu nepohádali. Autorem scénáře a komentáře je Karel Matějka, použité fotografie pořizovali všichni tři, film provází hudba nepálská. Karlův dvacátý snímek stříhal a zvučil, jako už devatenáctkrát před tím, Bohumír Džubej. O technické záležitosti se postaralo TV studio BoD. 

   Před diváky přichází Karel Matějka potřetí. Na jeho lehké mávnutí rukou a slovní pokyn se zvedá v hlediště a za potlesku schází dolů slíbené dvojité překvapení: Živí a sympatičtí další dva členové nepálské výpravy! K plnému osazenstvu tu chybí vlastně už jen nepálský průvodce, oba šerpové a zmíněný, často nepostradatelný Stojan Stativovič. 

   Nenápadně se rozvine beseda o výpravě i veselých příhodách z natáčení. K těm patřilo například zatčení na letišti, kde nemají rádi ty, kteří požili, jednou jednoho rozbolel zub, ale ráno to přešlo. Opravdu velkou patálii zažili se zásobou špeku, kterého se začalo nečekaně chytat něco, a musel se rychle zachránit snědením. V lékárničce měli prý nějakou náplast, jež zůstala nepoužitá, zato tablety na úpravu jinak nepoužitelné vody na pití, potřebovali stále. V krajině nepálských hor, kde lidé vypadají při celoživotní dřině dvakrát tak staří, než jsou, je prý také zvláštností tlustý člověk. Tak si do něj domorodci alespoň občas štípli... 

   Na otázku - Co přijde teď, Karle? - odpovídá tázaný, že teď bude na programu odpočinek a pak se uvidí. "Krásně je i na šumavských horách," poznamená Karel a jeho kamarádi, jak se zdá, nejsou proti. Tak uvidíme. A my? Určitě přijdeme zase!

Copyright: PRACHATICKOnews.cz, Všechna práva vyhrazena