|
Text a foto:
LUKÁŠ KARBULKA a KATEŘINA PŘIBYLOVÁ
Ještě před příchodem dešťů a
mírného ochlazení se naše redakce vydala na další, již
třetí, výlet. Po výletech na Kříšťanovický rybník a poutní
místo Lomec jsme tentokrát zamířili do výšky 1096 metrů nad
mořem na Libín. Také jsme pro vás zpravodajsky
zdokumentovali místa, která byla zasažena nedávnou větrnou
bouří Sabine.
Náš výšlap jsme začali z Malého
náměstí kolem Huláku směrem na bývalé Lázně sv Markéty.
Zchátralou historickou budovu Lázní jsme obešli a vydali se
přes protínající se čtyřicátou devátou rovnoběžku severní
šířky se čtrnáctým poledníkem východní délky. Místo označuje
kovový globus z dílny kováře Martina Bošky.
Zastavili jsme se také u kaple
svaté Markéty. Mezi roky 2016 až 2017 byla tato novogotická
památka z roku 1880 zrekonstruována a 13. července 2018
slavnostně otevřena. Po krátkém odpočinku a obdivování
památky vyrážíme dále nahoru po části křížové cesty, na
kterou se ještě vrátíme při zpáteční cestě.
Pokračujeme dále po "červené" až na vyhlídku. Řádění již zmíněné
vichřice Sabine tu bylo poměrně silné, ale městští lesníci
už tu cestu zprůchodnili a hlavní polomy odstranili. V
některých místech to tu vypadá jako po kalamitě.
Po dvouhodinovém výšlapu a pár
kapkách potu konečně přicházíme k dvacet sedm metrů vysoké
rozhledně. Ta byla tehdejším Šumavským klubem turistů po
dvou letech stavebních prací dokončena v roce 1883. Bohužel
v těchto dnech není rozhledna otevřena kvůli vládním
restrikcím.
Kromě kruhové rozhledny se na
vrcholu nachází kdysi velmi navštěvovaná turistická chata.
Ta je poslední roky opuštěná a chátrá. Právě kvůli tomu
zastupitelé Prachatic hned nadvakrát jednali o její koupi a
opozici s oběma místostarosty se nakonec koupi podařilo
prosadit. Záměrem bylo nalákání více turistů a obavy z
hrozícího přebudování chaty na kasino soukromým
podnikatelem. Nyní město vymýšlí plány na její renovaci a
otevření.
Nedaleko od rozhledny se nachází Lanový park Libín o rozloze
jednoho hektaru. Ten nabízí celkem šest tras a je jedním z
největších v Čechách i ve střední Evropě. Jeho specialitou
je možné absolvování trasy v nočních hodinách. Bohužel i
tato atrakce je v dnešních dnech dočasně uzavřena a tak jsme
se vydali na zpáteční cestu kolem nedaleké Ježíšovy skály.
K té vztahuje jedna zajímavá a
poučná legenda. Ta vypráví o muži z nedaleké vesnice, který
ve vykotlaném dubu našel klíč. Po radě svého dědy s klíčem
uhodil do Ježíšovy skály, ta se rozevřela a vesničan si vzal
tolik zlata, kolik jen mohl unést. Zlato mu však radost
nepřineslo, za necelý rok zemřel a byl pochován na
prachatickém hřbitově.
Po mnoha letech se o pověsti
dozvěděl jeden bohatý měšťan. Ihned se ke skále vydal a
začal hledat vstup ke zlatu. Ten později našel, byl ale tak
úzký, že se nemohl dostat dovnitř. Zkusil všechno, ale
mezera byla stále stejná. Poté dostal nápad, že by tou
puklinou mohl projít jeho syn a vzít co nejvíce zlata. Ihned
pro něj běžel a vrátil se s ním ke skále.
Syn se bál a nechtěl do skály vstoupit, ale po nátlaku svého
otce do skály vstoupil. Uběhlo několik hodin, ale syn se ze
skály nevracel. Otec dostal strach a běžel domu pro svého
menšího syna a řekl mu, aby přivedl svého staršího bratra i
se zlatem. Bohužel ani druhý syn se ze skály nevrátil a otec
ve strachu zburcoval celé město. Nikomu však neřekl pravdu,
jak se synové do skály dostali. Tvrdil, že se mu do skály
synové schovali a už nevrátili.
Zachránci se snažili do pukliny
jakkoli dostat, bohužel stejně jako předtím otec se všemi
pokusy selhali. Zlomený otec ještě pár dní u skály čekal,
jestli se synové nevrátí, a to klidně i bez zlata, to se ale
nestalo. Po dvou měsících našli zhrouceného otce oběšeného
na půdě. Od té doby na den tragédie se zjevuje otec u skály
a volá zoufale své syny zpět.
My se žádné zlato hledat
nerozhodli a pokračujeme dále v sestupu. Je vidět v dáli i
vzdálená rozhledna Kleť s vysílačem. Dále procházíme kolem
dřevěné sochy Oldřicha kůrovce Kotrouše a scházíme dále níž
po přírodní rezervaci. Tady obdivujeme staré stromy,
různorodost lesu a balvany zarostlé mechem. Vypadá to zde,
jako by tu snad žili lesní skřítci.
Po okraji rezervace se dostáváme
ke kapli Filipa Neri. Kaple, u které končí křížová cesta.
Kaple byla postavena v roce 1691. Důvodem výstavby kaple
bylo nalezení zachovalého obrazu italského světce Filipa
Neri. Právě na místě, kde se obraz našel, byla vystavěna
dřevěná kaple, ke které se vybudovala křížová cesta. Roku
1803 byla zchátralá dřevěná kaple nahrazena kamennou.
Kaple byla navštěvována poutníky
a dokonce se zde zastavil i první českobudějovický biskup
hrabě ze Schaaffgotsche. Důvodem jeho návštěvy byl čistý a
údajně léčivý pramen vody. V roce 1859 byla vybudována
křížová cesta a o dva roky později byla přestavěna i kaple.
Po zrušení provozu lázní toto poutní místo nebylo již tolik
navštěvované. Poslední úpravy se kaple i křížové cesty
dotkly v letech 1999 až 2004.
Sestupujeme dále až k začátku
křížové cesty a pokračujeme k areálu lesních her. I tady
řádila Sabine a areál byl po ní uzavřen, ale i tady už
lesníci škody odstranili. Po krátké procházce po areálu se
jdeme podívat ještě na nedalekou vyhlídku směrovanou na
Prachatice. Zde uděláme pár posledních fotek a sestupujeme
skrze lázeňské středisko zase zpět do Prachatic.
|
