Černobílé Prachaticko 1979: Jak Prachatičtí hráli Gorkého Na dně PRACHATICE - 1/3 2021 - 8:40 – V našem vzpomínkovém cyklu z archivu černobílých negativů fotografa Zdeňka Přibyla vás opět pozveme do divadla.

   Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL 

Totiž na divadelní zkoušku. Prachatické divadlo je právě zavřené, probíhá tam rekonstrukce, a tak členové Divadelního souboru Městského kulturního střediska Prachatice zkouší v prázdném bytě v rohu náměstí, který jim město přidělilo.

Píše se začátek roku 1979 a ochotníci jedou na úspěšné vlně inscenací her ruských autorů. Právě zkoušejí drama Maxima Gorkého Na dně, které z originálu přeložil Leoš Suchařípa. Režíruje zkušený prachatický herec a režisér Josef Němeček.

V létě si v objektu, kde je dnes dům dětí a mládeže v Prachaticích, postaví v tělocvičně provizorní scénu a začnou hrát pro veřejnost. Pak je porota vybere na krajskou přehlídku do Třeboně, daří se jim tam a postoupí na Jiráskův Hronov, který je Mekkou ochotníků z celé republiky.

Pověstný Hronov 4. srpna 1979 dvěma představeními zahajují, pak ale nejedou hned domů, jak bylo zvykem, ale zůstávají do konce prestižní přehlídky. Ze závěrečného vyhodnocení si odvezou hned čtyři ceny a stejný počet broušených pohárů - Josef Němeček za režii, a další za herecké výkony pak Jiří Hrdlička, Jaromír Popiel a Evžen Stříbrský.

Všechno je po dnešní časy zachyceno a podrobně popsáno v kronice souboru, a také v hlavách ochotníků, manželů Emilie a Jaromíra Popielových z Prachatic. Miluška je živá kronika a Jaromír v Gorkého hře hrál Vasku Popela. "Velké štěstí pro nás byla po řadu let spolupráce s jihočeským režisérem Toníkem Baštou. Když onemocněl, jezdili nám pomáhat jeho dva kolegové z Prahy, režisér Zdeněk Pošíval a výtvarník Zbořil. Po úspěchu v Hronově jsme s hrou Na dně ještě zvítězili na přehlídce her ruských autorů ve Svitavách a poháry si odtud přivezli Jirka Zikmund a Evžen Stříbrský," dodává Miluška Popielová. Ochotníci si vážili i písemné gratulace tehdejšího vedoucího odboru kultury jihočeského kraje Ladislava Havránka za výbornou reprezentaci na Jiráskově Hronově.

Nový a cenami ověnčený divadelní kus pak hráli na scénách okolo Prachatic, což v té době, kdy neměli k dispozici domovské divadlo, bylo po čtyři roky běžné. Veselých hereckých příhod mají dost. "V jednom představení se stalo, že herečku Jarku Oszeldovou, která hrála ženu umírající na souchotiny, odnášejí ze scény v dece. Deka ale praskla a Jarka jim propadla. Herci trnuli, diváci se bavili," vzpomíná Jaromír. A přidá i další příhodu, tentokrát z představení v Chrobolech. "Na scéně ubohé ubytovny je spousta lahví s alkoholem, rozpitých sklenic, vzduch by se dal krájet, vedou se hospodské řeči. A do toho se z publika ozve - ještě si pr.ni a bude to jako doma! - drama se pro smích na scéně i v hledišti na chvíli zastaví."

K smíchu už je dnes i další historka, kterou Jaromír vypráví. Je o tom, jak mu těsně před výstupem vypadl v zákulisí text. Jen herci znají ten šílený moment, kdy horko, zima a prázdnota v hlavě člověka zcela ochromí. Nu, nějak to musíme dohrát, řekl si a šel na scénu. "Vlezl jsem na jeviště a začal normálně mluvit. Prostě mi ten text naskočil a říkal jsem to, co jsem říkat měl," i po létech je z jeho slov znát, jaká to byla tehdy úleva.

Od roku 2005, Vydavatel a redakce prachatickoNEWS.CZ, Všeobecné smluvní podmínky, Všechna práva vyhrazena