Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Zatímco dveře se tu pro veřejnost ze známých
covidově-vládních důvodů otevřít nemohly a studenti oboru
kuchař - číšník Střední školy a Základní školy Vimperk se
doma vzdělávají distančně - i praxe jsou zakázány,
svatomartinské husy se ve školní restauraci sv. Rafael nad
vimperským náměstím pekly.
"Husu na svátek sv. Martina pečeme už popáté.
Poprvé to bylo v rámci Dne otevřených dveří, a pak jsme
pokračovali, protože jsme chtěli, aby se žáci třetího
ročníku naučili něco tradičního, co se ve velkém množství
nepeče v průběhu celého roku," řekl nám vedoucí učitel
odborného výcviku oborů služeb populární Nerudovky Antonín
Olah.
Letos tu upekli sedmdesát porcí sváteční husy
přímo na konkrétní objednávky od zájemců. "Připravujeme
pravidelně celé meníčko. Vždycky je polévka - silný domácí
vývar se zeleninou a nudlemi, pak pečené husí stehno s
červeným zelím, variace knedlíků a moučník. Každý rok
moučník obměňujeme. Letos je to povidloň, vloni byl
čokoládový lanýž a předloni jablko v županu," dostali jsme
se rychle s Antonínem Olahem k moučníku. Samozřejmě jsme se
však stejně rychle vrátili k huse.
Co má pečené husí stehýnko ze školní
restaurace Nerudovky a co ty ostatní, při vší úctě, nemají?
"To naše má lásku, něhu a chuť do té práce," zazněla odpověď
doprovázená úsměvem. Určitě hned několik dobrých důvodů,
proč se sem na svatomartinskou husu dvě třetiny hostů každý
rok vracejí a jen jedna třetina se jich obměňuje. Pečou tu
už dobré tři roky výhradně stehna z husy, a to po pečlivém
propočtu a hlavně proto, aby lidé za své peníze dostali
skutečně maso a ne jen kosti. Tentokrát - protože studenti a
studentky jsou doma - připravoval svatomartinské husí menu
Antonín Olah se svým týmem, do kterého patřily kuchařka Jana
Závorová a učitelky odborného výcviku Petra Fouňová a
Vendula Kabíčková.
"Kdyby to letos vinou kronaviru nedopadlo
tak, jak to dopadlo, věřím tomu, že hosté by na svatého
Martina školní hospodu zaplnili hned třikrát," říká Antonín
Olah a očima přejede hospůdku s úpravou "na ježka", se
židlemi na stolech obrácenými nohama vzhůru. Normálně sem na
svatomartinskou husu podle jeho slov chodí hlavně rodiny, i
pětičlenné nebo osmičlenné, takže dvě tři generace společně.
"Taky nás to mrzí, ale víme o co jde a musíme se s tím
smířit a naučit žít."
Mrzí nejen to, že hospoda nemůže být v
provozu, ale především skutečnost, že žáci musejí být doma.
Den otevřených dveří tu však docela neodtroubili. "Rodiče s
dětmi, které se rozhodují pro budoucí povolání, sem za námi
mohou přijít se poradit, ale musíme se s nimi setkat venku a
povídat si v rozestupech. Přitom se od nás dozvědí, proč
pořádáme den otevřených dveří, jaké máme ve škole obory, že
naše škola je vlastně dvoukřídlá, jedno křídlo je v
Prachaticích, kde se učí obory služeb, a druhé ve Vimperku,
pro technické obory. A také jaké obory ve škole máme, od
kuchařů, číšníků, kadeřnic, zedníků, pokrývačů či
instalatérů až po další profese," říká vedoucí odborného
výcviku. Osobně "obhospodařuje" v Prachaticích kuchaře,
číšníky, kadeřníky. Technické obory má zase ve Vimperku na
starosti jeho kolega Miroslav Fučík, vedoucí učitel
odborného výcviku technických oborů a svářečské školy.
"Myslím si, že řemeslo má opravdu zlatý důl,"
odpovídá Antonín Olah na naši otázku, proč by se chlapci a
děvčata měli hlásit do Nerudovky na řemesla. Pozorně
sleduje, kam v naší době spěje vývoj nejen v řemeslech a
zamýšlí se i nad tím, že za pár let nám budou baráky
tisknout tiskárny, všude umělé hmoty a k jídlu budeme mít
amarouny.
"Myslím si, že je rozhodně třeba, aby děti
šly na řemesla a učily se jim. Budeme ale asi muset víc
apelovat na naše politické představitele, aby to školství
trošku změnili. Když já jsem šel do učení, tak platilo, že
když jsi se nedostal na střední školu, tak jsi šel na
kuchaře nebo nějaký technický obor. Dneska všichni chtějí
maturitu, a kdo ji nemá, není snad nic? Vždyť to podle mně
není pravda," myslí si zkušený kuchař a učitel Antonín Olah.
Jak dál v branži, ve výchově učňovského
dorostu a tedy i budoucích pokračovatelů řemesel? "To by
bylo na popovídání nejméně na celý jeden večer v hospodě, až
nám je zase otevřou. Sice to teď vypadá, že třetí ročníky
půjdou za čtrnáct dnů do školy, ale zůstává otázka, co budou
dělat studenti, kteří se učí obory, kterým říkáme služební,
když kadeřnictví jsou zavřená a hospody taky? Do školy je
pošlou, ale praxi jim neuvolní. Výdejní okýnko všechno
nevyřeší. Prostě - potřebovali bychom trochu povolit.
Alespoň něco," říká Antonín Olah. A jde zkontrolovat baterii
pečících se a vonících husích stehen, která už budou za
chvíli hotová brzy si pro ně začnou chodit hosté...
Na společném snímku jsou zleva kuchařka Jana
Závorová, učitelky odborného výcviku Petra Fouňová a Vendula
Kabíčková a Antonín Olah, vedoucí učitel odborného výcviku
oborů služeb.
|
|
|
|
|
|
FOTOREPORTÁŽE |
|
|
|
|
|
prachatickoNEWS.CZ
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|