Text: ZDENĚK PŘIBYL, foto: ZDENĚK PŘIBYL a Jana Kocourková
Smíšená česko-německá štafeta běžela opačným
směrem než vloni, totiž z Grainetu do Prachatic. Před
grainetskou radnicí uvázali běžci na štafetový kolík se
znaky obou měst stuhy, vyfotili se v rozestupech a na start
se postavili na náměstíčku u kostela, kde obvykle o
Soumarských slavnostech vlají prapory a hoří oheň v kruhu
soumarů a jejich hostů. Na pokyn starosty Grainetu Jürgena
Schano a místostarosty Prachatic Miroslava Lorence se devět
borců a jedna odvážná dívka vydalo horní stranou náměstí na
cestu dlouhou dobrých 55 kilometrů. Skupina běžců v zelených
dresech svižně zmizela za domem se soumarským motivem na
fasádě...
"Druhý ročník tohoto běhu je pokračováním partnerských a
přátelských vztahů navázaných mezi Grainetem a Prachaticemi,
městy ležícími na více než tisícileté obchodní cestě. S
představiteli Grainetu se pravidelně setkáváme na Zlaté
stezce, jejích slavnostech, ale také se každý rok
navštěvujeme, i když letos to nešlo kvůli koronaviru. Naše
vztahy jsou vlastně už dost rodinné a hodně nadstandardní.
Dnes jde o kombinovanou štafetu pěti běžců z české a pěti z
německé strany. Ze sportovního pohledu se dá říci, že si
všichni dobře zatrénují," řekl nám místostarosta Prachatic a
trenér prachatických triatlonistů ŠuTri Miroslav Lorenc a
dodal: "Když jsme po revoluci běželi Běh se solí z Prachatic
do Pasova, tak to bylo naše první seznámení se Západem.
Běželi jsme po silnici, ale teď se běží po cestách a
stezkách, takže to mají o hodně lepší. Na dnešní silně
frekventované silnici by to byl hazard..."
A co se pak dělo na trase? "Pod vrchem Haidelem jsme se
rozdělili do smíšených štafetových dvojic, my s Pepou
Štemberkem jsme běželi dál. Dvojice se střídaly zhruba po
pěti kilometrech nebo podle potřeby a taky podle toho, kam
se dalo zajet servisním autem, které nás doprovázelo. Takže
to někdy bylo pět a někdy deset kilometrů. Každý z nás má v
nohách tak třicet kilometrů. Na vybraná místa jsme
samozřejmě přibíhali všichni společně," začal své povídání
pro prachatickoNEWS.CZ hlavní organizátor štafety Jan
Kocourek. "Všechno probíhalo standardně, cesta dobře
utíkala, svítilo sluníčko, bylo teplo a v lese zase příjemný
chládek," dodal.
První zastávkou štafety byl Leopoldsreut, zaniklá obec v
lese. Stojí tam krásný otevřený kostel, tak jsme vešli a
zapsali se do knihy. Kromě školy na místě už nic není.
Připadalo nám to tam jako na Patriarchu nad Prachaticemi,"
popsal první zastavení Jan Kocourek.
Štafeta kopírovala Zlatou stezku a odchýlila se od ní jen
zřídka. "Poprvé to bylo na Mechovém potoku na
česko-německých hranicích, kde jsme v bývalém hraničním
pásmu odbočili k pomníku bratra Krále Šumavy Bohumila
Hasila, který byl v těchto místech 13. září 1950 postřelen a
den poté zemřel. Právě se tu konala pietní slavnost, ke
které jsme se připojili. Bylo tam asi třicet lidí, mluvil k
nim Pavel Horešovský, autor Hasilova pomníku. Přiběhli jsme
tam všichni a trochu jsme je asi vystrašili, tak jsem
vysvětlil, že běžíme Běh svobody z Grainetu do Prachatic. K
pomníčku jsme pak po minutě ticha jako jediní položili
květinu, jinak tam bylo množství svíček," popsal Jan
Kocourek neplánovaný, ale silný zážitek.
Ve Stožci na štafetu čekala starostka Helga Finiková, běžci
jí věnovali tričko se znaky běhu, krátce, ale příjemně si
popovídali. Domluvili se také, že by bylo možné příští rok k
tomuto běhu Stožec vhodným způsobem, stejně jako možná i
další místa, přibrat. Například by prý Stožec mohl do
štafety "dodat" jednu šikovnou, mladou běžkyni...
Další cesta vedla od pamětní desky Bohumila Hasila na zdi
hřbitova v Českých Žlebech přes Soumarský most se zastávkou
u pomníku Charlese Havlata, posledního padlého Američana na
konci druhé světové války, do Volar. Tady na běžce a běžkyni
čekaly stoly s hroznovým vínem a nápoji, přivítání od
radního Romana Kozáka a ředitele Kulturního informačního
centra Jaroslava Pulkrábka, pamětní medaile Volar, bílá
rouška města a kalendář.
Vloni bavorští partneři postavili do cesty českým běžcům
jako překvapení vrch Haidel vysoký 1 167 metrů. Letos jim to
naši sportovci "nezištně" vrátili, když při dalším odbočení
od Zlaté stezky zavedli štafetu z Křišťanovic na 1096 metrů
vysoký Libín. Odměnou byl všem krásný výhled na Šumavu a
téměř letecký pohled na Prachatice.
Nu a další cesta vedla přes louku kolem paměťní lavičky
milovníka Šumavy Jana Stráského na Libínské Sedlo a opět po
Zlaté stezce a bývalé tankové cestě do Prachatic. Tam je
přivítal místostarosta Miroslav Lorenc spolu s delegací
grainetské radnice. V hospůdce pak hlavní organizátor
štafety Jan Kocourek poděkoval všem účastníkům i radnicím
obou měst za podporu, koupil běžcům lahváče v pivovaru a
přidal je k dárkovým taškám s propagačními materiály z
prachatické radnice.
"Němcům se ta akce moc líbila, byli náramně spokojení,
ostatně stejně jako na Štěpánském běhu, kam na naše pozvání
vloni přijeli. A hned jsme se domluvili, že příští rok jsme
na řadě my. Spokojeni byli i všichni účastníci, byl to hezky
strávený den. Máme i pár nových nápadů, například zda běh
nenatáhnout ještě přes Waldkirchen, možná přibrat i České
Žleby, posílit štafetu o další běžce. Musíme to všechno
ještě s Pepou Štemberkem vyhodnotit," dokončil svou čerstvou
vzpomínku na vydařenou akci spojenou s výhledem na její
další pokračování Jan Kocourek.
|
|
|
|
|
|
FOTOREPORTÁŽE |
|
|
|
|
|
PRACHATICKOnews.cz
Husova
68, 383 01
redakce@prachatickonews.cz
|
|
|
|
|